Pokud chceme fungovat ve společnosti, mít funkční vztahy a zároveň se posouvat ve svých dovednostech, nevyhneme se zpětné vazbě. Pojí se s ní čtyři základní otázky: Jak druhé správně hodnotit, jak a kdy dávat zdravě zpětnou vazbu, jak umět přijímat hodnocení od druhých a nakolik je důležité prostředí, ze kterého vycházíme.
Jednou na táboře mě seřvala vedoucí „Martine, už tě mám plné zuby, pořád něco hodnotíš, pořád něco kritizuješ, můžeš už konečně sklapnout?“ Poprvé v životě jsem dostal silnou zpětnou vazbu na vyjadřování mého názoru. Jako jedináček, vyrůstající s mámou jsem nikdy nedostával negativní zpětné reakce na cokoliv. Síla prožitku mě provází dodnes.
Kritiku na svou osobu i toho, co dělám, jsem neslyšel až do svých zhruba dvaceti let. Když se mě i poté kdokoliv snažil hodnotit, ze situace jsem prostě odešel, doslova nebo mentálně. Tento jev je velmi běžný. Mladí lidé, kteří nejvíce komunikují přes různá zařízení, jsou naučeni, že když přijde něco nepříjemného, prostě dají křížek, vypnou to. Nebudou to poslouchat. Znám to. Dělal jsem to roky. Ale to není řešení.
Konflikt, schopnost vést těžký rozhovor, dávat či dostávat zpětnou vazbu je správná a důležitá věc. Bůh od počátku hodnotí své stvoření. Skrze své proroky navíc dával zpětnou vazbu svému národu i králům. Hodnotil vládnutí, chování, nebál se poukázat na chyby, ale také je chválil a žehnal dobrým rozhodnutím.
V prvním kroku je potřeba si připustit, že zpětná vazba je správná věc.Znamená to odosobnit hodnocení od své osoby a ptát se, jak zdravě k tématu přistoupit. Někdy z hodnocení vyplyne konflikt a i to je v pořádku. I Ježíš vstupoval do konfliktů, jak s farizei, tak s učedníky.
Pavel píše: „…abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti“ (Ef 4 kap)."Dokonalé lidství" pro mne znamená vědomě vstupovat do momentů kritiky a to na obou stranách. Jak rychle mi šlo tento postoj získat? Popravdě moc rychle ne, něco jsem se naučil až po třicítce a některé situace lépe zvládám až ve čtyřiceti. Strávil jsem mnohé noci zbytečnou argumentací s domnělými protivníky, kteří tam nebyli. Přijde vám to povědomé?
Připusťme však, že kritika, zpětná vazba i konflikt mohou být zdravé a pojďme více do hloubky.
- Vím, kým jsem
Je mi čtyřicet, vím, co umím a co neumím, nestydím se za to. Kamkoliv vstupuji, říkám, v čem jsem silný a co mi naopak nejde. Neumím věci dotahovat, někdy komunikuji chaoticky a ráno jsem nepoužitelný. Žádám lidi, aby mě nekritizovali za něco, co vím, ale pomohli mi řešit mé slabé stránky. Já to stejné udělám pro ně.
Někdy se zbytečně snažíme zakrýt naše slabosti a jsme ve stresu, že někdo odhalí, že nejsme dokonalí. Ano nejsme a ani nebudeme. Schopnost slyšet hodnocení druhých vyplývá z naší sebedůvěry. Pokud neznáme svou vlastní hodnotu, je pravděpodobné, že se negativní zpětnou vazbou budeme cítit ohroženi. Pokud vím a přijímám sám sebe s tím co umím i neumím, je snazší poslouchat hodnocení od druhých lidí. Cílem je být schopen akceptovat názory druhých lidí, ať jsou jakékoliv, snažit se udržet své emoce na uzdě a později se k tomu vrátit v klidu s modlitbou. Nenechat případně nad hněvem zapadnout slunce.
- Kritici a kritici
Identifikuji dvě skupiny kritiků. Jedni jsou nezralí, mohou být naštvaní a často hodnotí věci ze špatných motivů. Většinou nechtějí věci řešit, jen na někoho vylít obsah svého nitra. Mnohem větší skupinu tvoří ti, kdo hodnotí z dobrých úmyslů, ale špatným způsobem.
Belbinův test týmových rolí ukazuje jednu roli jako hodnotitele. To jsou lidé, kteří svou lásku projevují tak, že vám řeknou, co děláte špatně. Je to tak, mám pár takových přátel, usmívají se na mě, řeknou mi, co se mi nepovedlo, a pak mne obejmou a pozvou na kafe. Potřebujeme se naučit rozlišit motivy lidí a přestože pro někoho je hodnocení dar, není o to méně náročné poslouchat. Člověk s darem hodnocení je ten, kdo se zapojuje, pomáhá. Ne to, že nic nedělá a pouze se ke všemu vyjadřuje. Nakonec jsou tu ti, kteří dar nemají a přesto se rádi vyjadřují. I zde je naděje, ale také více bolesti. "Nejsi dobrý pastor, neumíš vést skupinku nebo setkání, jsi arogantní, máš špatného ducha, lidé tě nemají rádi, hraješ špatné chvály." Nejtěžší na tom je, že s většinou lidí, kteří podobné věty vyřknou, se příští týden uvidíme znova. Málokdy nad tím můžeme mávnout rukou, je třeba s tím pracovat, nebát se konfliktu, ale hlídat si svůj motiv.
Někdo se pouze stresuje, neumí se vyjádřit, jeho vlastní emoce vyhrocují i obyčejné téma. Pokud zachováme klid, můžeme se doptat na detaily. „Co to znamená, že jsem špatný pastor?“„Pomoz mi a připomeň mi, kdy jsem byl arogantní.“ Pokud jsem nad věcí, dovolím si nehodnotit svého kritika a mám zájem dostat se k podstatě. To nekonec může skončit i novou spoluprací.
Někdo si opravdu myslí, že to dělám špatně, je o tom přesvědčený a „kamarádi to také říkají.“ Jména se většinou nedozvíte a často to jsou dva lidi, ale někdy taky ne. Popravdě i jási myslím o některých lidech, že dělají věci blbě. Neříkám jim to, pokud se mne na to neptají nebo necítím volání to řešit.
Stalo se mi, že jsem se s lidmi shodl, že se neshodneme, že máme opravdu jiný pohled na dané téma. Někdy to způsobí, že se potřebujeme rozloučit a někdy si jen přiznat, že máme na věci jiný názor. Pokud to jde, podpořím daného člověka, aby mi ukázal, jak danou věc dělá on. Rád dávám kritikům prostor, aby mi svou víru (svůj názor) ukázali na svých skutcích.
- Jak správně hodnotit
Jsme dnes zvyklí všechno hodnotit. Restauraci, ubytování, bohoslužbu, oblečení, písničky. Společnost nás k tomu vybízí ve všech možných aplikacích.
O tématu potřebujeme mluvit. Protože jsme hodnocením obklopeni, je třeba tu realitu přijmout, ale mluvit o její zdravé povaze. Chceme-li mít v církvi zdravé vztahy a služby, potřebujeme budovat kulturu hodnocení. Jinak nám hrozí, že věci, které nefungují, budeme dělat pořád dokola. (A upřímně, ono se toděje, mlčíme k věcem, které nefungují, a říkáme tomu, že jsme vytrvalí. Přitom spíš kryjeme, že nevíme, jak to dělat jinak.)
Osobně se snažím motivovat ke zdravé atmosféře zpětné vazby, snažím se jít příkladem a také chci, aby lidé hodnotili mne. Není mi to příjemné, ale věřím, že je správné vytvářet bezpečné prostředí, kde se lidé nebojí sdílet, jak věci vidí. Ne za zády, ale otevřeně, tam, kam to patří.
Petr k tomu dodává: Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání. (1. Petrův 2,1). Pokud vnímám, že lidé klevetí, že někdo pomlouvá, je potřeba je s tím konfrontovat. Nesouhlas je možný, ale učme se to dělat zdravě. Minulost nás naučila pasivně agresivnímu chování. Přestaňme s tím a učme se od Ježíše.Máme pozvánku se stát silnějšími lidmi, Kristovci, kteří dorůstají k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.
Co můžeme udělat už zítra?
- Přijmout postoj, že zpětná vazba je správná věc. Nebát se vstupovat do konfliktu.
- Přemýšlet, kdo jsem, co umím a neumím
. Nebát se to přiznat, odzbrojit okolí svou sebereflexí. - Mluvit o zpětné vazbě v pozitivním duchu a dávat příklady.
- Dovolit si občas komfort pořád něco nehodnotit.
- Oceňovat odvahu, když lidé zdravě sdílejí své hodnocení.
- Použít Belbinův test týmových rolí k identifikaci lidís darem hodnocení.
- Konfrontovat jakékoliv pomlouvání, lest, přetvářku i špatnost. Zachovovat u toho lásku, snažit se získat lidi na svou stranu svým postojem.
Přeji vám odvážný postoj se tématem prokousávat.