Jakým způsobem ovlivňuje náboženské přesvědčení lidí v jejich sexuálním chování? Je tento vliv pozitivní nebo negativní? A jak je to v porovnání se sekulární částí společnosti? Přinášíme zjištění o sexuálním chování lidí na základě dostupných výzkumů a studií.
V posledních desetiletích se náboženské složení zemí západní Evropy zásadně změnilo. Mnozí lidé napříč Evropou opustili své náboženské přesvědčení a zejména ti mladší v současnosti inklinují spíše k sekulárnímu smýšlení. Zároveň se výrazně posunul věk, ve kterém lidé vstupují do manželství a zakládají rodiny. Kromě sekularizace jsou důležitými hybnými silami tohoto odkladu déletrvající vzdělávání, s tím spojený pozdější nástup do prvního zaměstnání, rostoucí ceny bydlení a také vyšší náklady spojené s narozením dětí.
Odklad vstupu do manželství souvisí i s poklesem sňatků a naopak nárůstem podílu nesezdaných párů v populaci. Jelikož jsou formální svazky a sexuální aktivita úzce propojeny, odklad sňatku může znamenat právě sníženou sexuální aktivitu. Například zaznamenaný pokles frekvence sexu mezi muži a ženami ve Spojeném království a jiných zemích za posledních několik desetiletí se připisuje zejména poklesu sňatků a zvyšujícímu se podílu lidí žijících bez partnera. Zároveň se však v Británii mezi mladšími ročníky snižuje průměrný věk při prvním pohlavním styku, což znamená vyšší expozici sexu mimo formální svazek.
Navzdory těmto důležitým potenciálním důsledkům poklesu vlivu náboženství a souvisejících společenských změn (jako jsou nová rodinná uspořádání), vztahy mezi religiozitou, frekvencí sexu a sexuální spokojeností nejsou dostatečně pochopeny.
Dosud se výzkum náboženství a sexuálního chování dělal zejména v kontextu rizikového chování mezi dospívajícími a nesezdanými mladými dospělými ve Spojených státech. Tyto studie zdůrazňovaly úlohu náboženství při podpoře sexuální abstinence a odrazování od předmanželského sexu.
Zjistilo se například, že vyšší religiozita souvisí s pozdějším zahájením pohlavního života, sníženou pravděpodobností příležitostného sexu a také menším počtem sexuálních partnerů. Je pravděpodobné, že zbožní lidé vnímají sexuální intimitu v manželství jako jistou duchovní kvalitu, což patrně zvyšuje frekvenci i kvalitu sexu. Podle jiného výzkumu nábožné páry, které vnímají své manželství jako posvátné, s větší pravděpodobností investují také do kvality vztahu, což opětovně přispívá k manželské sexuální spokojenosti.
Bylo také zjištěno, že pravidelná návštěva bohoslužeb je pozitivně spojena se sexuálním uspokojením u mužů i žen. Vyšší sexuální spokojenost mezi nábožensky založenými lidmi lze tedy alespoň částečně připsat tomu, že více investují do dlouhodobého partnerství a vztahové intimity. Skutečnost, že předmanželské a mimomanželské sexuální aktivity nejsou abrahámovskými náboženstvími podporovány, vede pravděpodobně ke snížené sexuální aktivitě, jakož i nižší sexuální spokojenosti mezi věřícími jednotlivci, kteří nejsou oddáni.
Studie v minulosti ukázaly, že ti, kteří častěji navštěvují bohoslužby, mají větší pravděpodobnost, že vstoupí do manželství, nižší pravděpodobnost rozvodu a v průměru více dětí. Obecně mají nábožní lidé negativnější postoje k nezávaznému životnímu stylu a nezávaznému sexuálnímu chování. Zjistilo se také, že nízká úroveň religiozity a sekularismus souvisí s pozitivnějším pohledem na sex v teenagerském věku, předmanželský a mimomanželský sex.
Nesezdaní nábožní lidé uváděli vyšší míru spokojenosti se sexuálním životem než nevěřící lidé, což lze částečně připsat rozdílným očekáváním od nemanželského sexu v rámci každé skupiny. U svobodných nábožensky založených lidí je větší pravděpodobnost celibátu nebo vzácnějšího sexuálního života z vlastní vůle, což je v souladu s ideálním sexuálním scénářem pro jejich současný rodinný stav. Proto přestože mají méně často sex než jejich nenáboženští vrstevníci, s větší pravděpodobností se u nich následně projeví spokojenost se sexuálním životem.
Jelikož náboženství může ovlivňovat sexuální postoje a chování prostřednictvím hodnot a přesvědčení o posvátnosti manželství a manželského sexu, bylo poukázáno na to, že vnitřní aspekty religiozity mají větší význam pro sexuální chování než veřejné projevy religiozity, jako je návštěva bohoslužeb.
Studie, které analyzovaly různé typy náboženského chování, skutečně naznačily, že osobní projevy religiozity, jako jsou soukromé modlitby nebo jiné domácí náboženské aktivity, jsou lepšími prediktory sexuálního chování a spokojenosti v porovnání s veřejnými nebo institucionalizovanými ukazateli náboženské příslušnosti.
Náboženská angažovanost má s větší pravděpodobností příznivé důsledky na blaho člověka, je-li založena na vnitřní motivaci a internalizovaných přesvědčeních, než když je jednotlivcům vnucována zvenčí. Důsledky náboženství na frekvenci sexu a spokojenost se tedy mohou lišit podle různých aspektů religiozity.
Autor: Ondrej Kolárovský
Zdroj: Idea-List