Tento týden 25. února budou Židé po celém světě slavit svátek Purim, který připomíná události zaznamenané v biblické knize Ester. V našich nejtemnějších dobách, pokud je tento fascinující příběh správně pochopen, může sloužit jako maják naděje a inspirativní výzva k akci. Poselství Ester je dnes důležitější než kdykoli předtím.
Příběh se odehrává před více než 2000 lety, v časech, kdy Židé žili v perském exilu za vlády krále Xerxa. Král si vybral za manželku Ester, mladou židovskou sirotu. Pod vedením svého strýce Mordechaje tajila Ester svoji židovskou identitu. Zatímco Ester byla královnou, zlý dvořan jménem Haman plánoval vybít všechen izraelský národ. Králem mu bylo prostřednictvím řady podvodů k tomu uděleno povolení.
Mordechaj informoval Ester o hrozbě a nařídil jí, aby šla před krále a prosila jej o milost pro svůj lid. Ester však věděla, že kdokoli, kdo by se před králem objevil, aniž by byl předvolán, by byl usmrcen. Vyjma toho, pokud by mu král neudělil audienci.
Mordechaj vyzval Ester, aby odvážně splnila svou povinnost těmito vzrušujícími slovy: “Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato”. Ester misi přijala a nakonec se jí podařilo zachránit svůj lid. Kvůli ní se místo toho, co mělo být dnem zničení židovského národa, stalo dnem jeho osvobození.
Je zajímavé, že Boží jméno není v knize Ester zmíněno ani jednou. Jeho otisky prstů jsou samozřejmě v celém příběhu, ale celkově se jedná o příběh o skryté Boží přítomnosti. Jde o to vidět Boží ruku v každé situaci, ať už je Jeho přítomnost zřejmá nebo ne. Je to příběh, který nás učí vidět Boha v situacích, které bychom jinak nazvali „náhodou“. To je důvod, proč Židé nosí při slavení Purimu masky nebo kostýmy. Aby nám připomněli, že i když Bůh může být skryt, je vždy přítomen. Musíme se jen rozhodnout ho vidět.
Purim je také příběhem Boha, který pracuje skrze ty, kteří projevují velkou individuální odvahu. Je to zpráva, že spoléhá na to, že my, jeho děti, budeme činit těžká osobní rozhodnutí, abychom pomohli druhým. Pomysli na strach, který musela Ester zažít, než šla před krále. Pomysli na to, jak by se ten strach dal znásobit, protože věděla, že jde o osud celého jejího lidu.
Na celkem odvážnou a pátravou otázku, kterou jí Mordechaj položil, odpověděla Ester statečně: „Půjdu ke králi, ačkoli je to proti zákonu“. A dodala: „A zahynu-li, zahynu“ Ester však nejen že přežila, ale i její lid – a to vše kvůli jejímu nebojácnému „ano“. Zatímco příběh Purimu je o zákulisí Boží prozřetelnosti, je také o důležitosti – nezbytnosti – každého jednotlivého člověka, který se odvážně postaví k plnění své role dané Bohem.
Pokud jsme se v minulém roce něco naučili, zjistili jsme, že nemůžeme ovládat karty, se kterými se v životě setkáme. Ale jsme zodpovědní za to, jak jsme se rozhodli reagovat, když se v našich životech objeví nové překážky. Možná nebudeme schopni ovládat situaci, ale můžeme ovládat, jaký máme vztah k situaci: zoufalstvím a smutkem nebo nadějí a osobní odpovědností.
Pokud se rozhodneme odvážně odpovědět, Bůh nás může použít – stejně jako použil Ester, židovskou sirotu vyhnanou z její domovské země, k uskutečnění svých záměrů. Když důvěřujeme v neviditelnou a milující ruku Boží při práci v zákulisí, můžeme naplnit svou odpovědnost tím, že budeme v temnotách zářit světlem a že si budeme volit víru před strachem. A při tom můžeme zanechat odkaz odvážné víry, z níž se generace mohou v příštích letech poučit.
Autor: Yael Eckstein
Zdroj: Christianpost.com