Před časem jsem viděl boxera, který měl na hrudi vytetované „Všechno můžu v Kristu, který mě posiluje.“ Měl však apoštol Pavel na mysli vítězství v bojových sportech, když psal svým přátelům do filipské církve v 1. století? Nad tím se zamýšlí mládežnický vedoucí a teolog Šimon Evin.
Jednou z častých chyb, se kterými se při citování Bible setkávám, je ignorování kontextu. I když citujeme Bibli se správným záměrem – máme za cíl naše mládežníky či dorostence učit, povzbudit či napomenout – bez správných dovedností se snadno může stát, že ve skutečnosti jim vůbec nebudeme říkat Boží slovo. Zasazení textu do kontextu je jednou ze základních z těchto dovedností, která nám pomáhá sloužit jim Božím slovem lépe.
Až směšným příkladem ignorování kontextu by bylo použití výroku „Bůh není!“ který je také z Bible. I zběžný pohled na kontext – pár slov před a po – nám však rychle ukáže, že tento výrok chce říci přesný opak. Předchází mu totiž zaváděcí věta „Blázen myslí“ (Žalm 14,1).
U extrémních příkladů, jako je tento, nám to připadá automatické. Snadno si uvědomujeme důležitost kontextu, kdy nám citovaný text nezapadá do našeho celistvého obrazu o biblickém učení. Těžší už to však bývá v případech, kde je možných několik výkladů a rozpor mezi nimi nám nepřipadá vážný.
O to víc je však důležité, abychom právě tehdy zbystřili pozornost. Je to jako s pilotováním letadla. Velké odchylky od správného kurzu si pilot všimne hned a rychle ji zkoriguje. Malá odchylka je na první pohled zanedbatelná, ale po čase můžeme snadno skončit v jiné zemi, než kam jsme měli namířeno.
Pokud by za mnou přišel můj mládežník či dorostenec a stěžoval si mi, že se mu nedaří v boxu (floorbale, hře na klavír, baletu, youtuberské kariéře atd.), neodpověděl bych mu z fleku „Všechno můžeš v Kristu, který tě posiluje – tedy i být úspěšný.“ Tím bych mu jen uškodil, neboť bych mu dal falešné naděje a kázal mu karikaturu Krista. On by si pak mohl chybným způsobem připomínat tento verš v dalších, vážnějších případech nesprávným způsobem a pak být zdevastován z toho, že nefunguje.
Namísto toho bych dotyčného zacílil na několik veršů, které tomuto jednomu předcházejí. Pavel v nich hovoří o tom, že se naučil být spokojen za všech okolností. Tak nám kontext pomáhá vidět, co znamená všechno v tomto verši. A pokud náš kontextový záběr ještě rozšíříme a podíváme se na dopis Filipským jako celek, dozvíme se, jak a proč dokáže Pavel (a tedy i my a naši mládežníci) být stále spokojeni. A to už je dobrý nástroj, kterým můžeme druhé povzbuzovat v nepříznivých okolnostech (od neúspěchu v hobby přes rozpad přátelství až po smrtelné nemoci).
Kontext (spolu s dalšími nástroji, které si postupně představíme) může kus oceli přeměnit na skalpel. Z naší strany to vyžaduje mnoho namáhavého studia Bible a z Boží působení svatého Ducha, ale čím více do toho investujeme, tím se náš skalpel stává ostřejším – tím zřetelněji slyšíme Boží hlas a tím lépe ho můžeme tlumočit dalším. A ostrý skalpel ve správných rukou zachraňuje životy.
Doporučená četba:
Nigel Beynon a Andrew Sach: Pojďme hlouběji
David Helm: Expositional Preaching
Autor: Šimon Evin
Zdroj: Spoločenstvo evanjelia