Předtím, než Ježíš pověřil Petra aby byl pastýřem, zeptal se jej: „Šimone, synu Janův, miluješ mě víc, než tito?“ Zeptal se jej znovu: „Miluješ mě?“ A potřetí se jej zeptal: „Miluješ mě?“
Tuto otázku musíme slyšet jako ústřední otázku pro naši křesťanskou službu, protože tato otázka, nám může dovolit, abychom byli současně nedůležití a pravdivě sebejistí. Pohleďme na Ježíše. Svět mu nevěnoval pozornost. Byl ukřižován a odstraněn. Jeho poselství lásky bylo odmítnuto světem, který hledal moc, schopnost a ovládnutí. Avšak hle, on se zjevil se svými ranami, ve svém oslaveném těle, několika přátelům, kteří měli oči k vidění, uši k slyšení a srdce k porozumění.
Tento odmítnutý, neznámý a zraněný Ježíš se jednoduše ptá: „Miluješ mě, opravdu mě miluješ?“ Ten, jehož jedinou starostí bylo ohlašovat nepodmíněnou Boží lásku, se ptá jen jedinou otázkou: „Miluješ mě?“ Otázka nezní: „Kolik lidí tě bere vážně? Kolik toho dosáhneš? Můžeš ukázat nějaké výsledky? Ale: „Jsi zamilován do Ježíše“? Možná jiná forma otázky by byla: „Znáš vtěleného Boha“? V našem světě osamocení a beznaděje je mimořádná potřeba mužů a žen, kteří znají Boží srdce, srdce, které odpouští, stará se, vychází hledat a chce uzdravit.
Ten, jehož jedinou starostí bylo ohlašovat nepodmíněnou Boží lásku, se ptá jen jedinou otázkou: „Miluješ mě?“
V tomto srdci není podezíravost, obviňování, nevole, a není tam ani nádech nenávisti. Je to srdce, které chce jenom dávat lásku a opět přijímat lásku. Je to srdce nesmírně trpící, protože vidí velikost lidské bolesti a velký odpor k důvěře Božímu srdci, které chce nabídnout útěchu a naději. Křesťanský vůdce budoucnosti je jediný, kdo opravdu zná Boží srdce, které se stalo tělem, „srdcem z masa“ v Ježíši. Znát Boží srdce znamená stále, radikálně a velmi konkrétně zvěstovat a objevovat, že Bůh je láska a jedině láska, a že pokaždé, když naši duši začne přepadat strach, izolace nebo beznaděje, že to není něco, co má původ v Bohu.
Zní to velmi jednoduše a možná i otřepaně, ale jen málo lidí ví, že jsou milováni bez jakýchkoli podmínek nebo hranic. Tato nepodmíněná a neohraničená láska je to, čemu evangelista Jan říká Boží první láska. „Milujme se navzájem, protože Bůh si nás zamiloval“. (1Jan 4,19). Láska, která nás obvykle činí pochybovačnými, hněvivými a rozmrzelými, je druhá láska, tedy ujištění náklonnosti, záliba, sympatie, povzbuzení a podpora, kterou dostáváme od rodičů, učitelů, partnerů a přátel. Všichni víme, jak omezená, porušená, a velmi křehká je taková láska. Za mnoha výrazy takové druhé lásky je vždy možnost odmítnutí, odtažení, trestu, vydírání, násilí a dokonce i nenávisti.
Málo lidí ví, že jsou milováni bez jakýchkoli podmínek nebo hranic.
Mnoho současných filmů a divadelních her prezentuje dvojznačnost a dvojakost lidských vztahů. Neexistují přátelství, manželství nebo společenství, v nichž by nebyly ostře cítit napětí a stresy druhé lásky. Často se zdá, že za příjemnostmi denního života je mnoho otevřených ran, které nesou jména jako: odmítnutí, zrada, odvržení, roztržka a 6 ztráta. Tyto všechny jsou temnou stránkou druhé lásky a ukazují temnotu, která nikdy úplněneopustí lidské srdce. Radikální radostnou zvěstí je, že tato druhá láska je jenom porušeným odrazem první lásky a že první láska je nám nabídnuta Bohem, ve kterém nejsou žádné stíny.
Ježíšovo srdce je vtělením neposkvrněné první Boží lásky. Z jeho srdce proudí prameny živé vody. Volá hlasitě: „ Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mě a pije“ (Jan 7, 37). „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším“ (Mat 11,28-29).
Z tohoto srdce vycházejí slova: „Miluješ mně?“ Znát Ježíšovo srdce a milovat jej, to je jedno a totéž. Znát Ježíšovo srdce znamená znát srdcem. Jestliže žijeme ve světě s tímto poznáním, nemůžeme než přinášet uzdravení, smíření, nový život a naději všude, kam přijdeme. Touha být důležitým a úspěšným se postupně ztratí a naší jedinou touhou bude říkat celou svou bytostí našim bratřím a sestrám v lidském pokolení: „Jsi milován. Není žádný důvod ke strachu. V lásce Bůh utvořil tvoje nejvnitřnější já a utkal tě v životě matky.” (viz Žalm 139, 13).
Výňatek z knihy “V mene Ježiša”, Henri J. M. Nouwen, 1998, Dobrá kniha, s. 5-6
Autor: Henri J. M. Nouwen