Bibli lze zneužívat rozličnými způsoby, ať už jako talisman nebo vytrháváním pasáží z kontextu. Biblický text tak v rukou manipulátorů může sloužit k zastrašování nebo dezinterpretaci ve prospěch určité agendy. Texty je proto potřeba vždy číst v dobovém, ale i literárním kontextu a zachovat si kritické myšlení, a to i vůči církevním představitelům.
1. Používání Bible jako talismanu
Jednou jsem slyšela o zajímavé praxi v jedné církevní denominaci. Během svateb, které se konají v některém z jejích sborů, si snoubenci místo tradiční výměny prstenů vyměňují Bible. Jedna moje známá, která je s touto praxí obeznámena, mi vyprávěla, že její teta, která se rozvedla, prohlásila, že by její manželství možná vydrželo, kdyby si na svatbě místo prstenů vyměnili Bible!
Nevím, kam toto patří v rámci seznamu mnoha otázek, které jsou přespříliš oduševnělé. Na tom, aby manželství fungovalo, se podílí mnohem více než samotný obřad. Úspěch manželství rozhodně nezávisí na věcech, které byly vyměněny během slibu. Jsem si jistá, že existuje mnoho párů, které prošly „biblickou výměnou“ a které jsou nyní rozvedené (znám přinejmenším jeden). Bible není talisman pro štěstí a výměna Bible při obřadu nezaručuje úspěch.
2. Vytrhávání pasáží z kontextu za účelem prosazování určité agendy
Jedná se o velmi častou praxi, která je však zvláště výrazná v kruzích, kde se prosazuje evangelium prosperity. Příkladem je, když kazatelé používají následující pasáž, aby povzbudili lid ke štědrému darování s tím, že tak lze zbohatnout. „Dávejte a bude vám dáno. Dobrou míru, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“ Lukáš 6,38 (B21)
Přestože křesťanství (stejně jako jiná náboženství) štědré darování podporuje, není zaručeno, že to povede k bohatství. Vezmeme-li tento verš ve správném kontextu, nemá rozhovor nic společného s finanční prosperitou. Verš bezprostředně předcházející výše citovanému jasně ukazuje, že poselství se týká odpuštění, nikoli financí. „Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.“ Lukáš 6: 37 (B21)
Jsme vedeni k tomu, abychom byli velkorysí v odpouštění druhým, aby bylo odpuštěno i nám. Není nám slibováno, že zbohatneme, když darujeme všechny naše peníze církvi nebo je jinak rozdáme.
3. Používání biblických příběhů k podpoře strachu namísto víry
Jednou jsem slyšela kazatele, který odůvodňoval, proč byli někteří členové vyloučeni z jeho církve. Pastor tvrdil, že tito lidé požadovali finanční odpovědnost a naznačovali, že by měl (pastor) dostávat pravidelný plat namísto toho, aby ovládal veškeré peníze, které přicházely do sboru. Pastor tvrdil, že na každého, kdo „dává Bohu“, je uvalena kletba, a pak se ptal, co se s penězi stalo. Poté přečetl příběh z knihy Numeri ve Starém zákoně, kde byli lidé pohlceni zemí poté, co se vzbouřili proti Mojžíšovi a Áronovi.
Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila. Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek. Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění. Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“ Numeri 16: 31-33 (B21)
Vytrhávání příběhů Starého zákona z jejich pravého kontextu za účelem vyvolání strachu je klasickou taktikou, kterou duchovní autority často používají k ovládání svých následovníků. Představitelé církve by rozhodně měli být zodpovědní, zejména pokud jde o finance.
Bůh miluje radostného dárce
Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. 2. Korinťanům 9:7 (B21)
Dávání by mělo být radostné a mělo by vycházet z ochoty srdce, nikoliv ze strachu. Členové církve by měli od svých představitelů očekávat odpovědnost. Nedostatek odpovědnosti ve financích a dalších oblastech vytváří prostředí, kde se aktivně daří různým formám zneužívání.
Stojí odpovědnost v cestě Božímu dílu?
Kdosi kdysi podpořil názor, že je v pořádku, že se pastor nemusí nikomu zodpovídat. Zdůvodňoval to tím, že Bůh by mu mohl říci, aby udělal něco, s čím představenstvo (nebo ten, komu se zodpovídá) nesouhlasí, a v takových situacích by pastor mohl mít překážky v plnění Božích příkazů.
Myšlenka, že by Bůh mluvil výhradně k pastorovi, je další problematickou otázkou – ale tuto diskusi si nechme na jinou úvahu.
Autorka: Olapeyu Simoyan
Překlad: Lucie Hornová
Zdroj: Patheos
To,že inkvizice nedovolila komolení Bible,že vtiskla běhu světa řád a zabránila excesům ,tím podepřela vznik a rozvoj evropského myšlení a evropské kultury. Bylo dobré ač tuze mírné,že protestanti jako Luther byli vyobcováni a je zcela nepřijatelné aby církev byla v Evropě v defensivě.Je třeba opačného vývoje ,silně opačného vývoje.
Takže prakticky : Papež je neomylný ! Omlouvá-li se Papež,že se mýlil,není to Papež. Z toho důvodu je třeba vyhledat ve svém okolí kněze pevné víry aby nám a ostatním pomohl najít skutečný smysl Bible.V tom duchu je pak třeba rázně odmítnout cokoli co s Pravdou nemá co dělat.Mějme na paměti,že Lhář je jedním ze jmen Božího nepřítele a stejné je to se lží,jako Ďáblovým produktem.Dnes nás Satan a jeho lži obklopujíé.Sílu k jeho zničení nám dodá Bůh skrze poznání Pravdy v Písmu abychom nezaváhali a zůstali pevní .Nemáme-li pastýře,pak se řiďme Duchem svatým podle pocitu našeho svědomí.Možná je dobré,že máme tolik možností zasáhnout proti Nepříteli,když ten se drze odkryl.