Papež František říká, že svědectví života svatých je sice důležité, ale neznamená, že je má věřící kopírovat. Povolání ke svatosti dává Pán každému křesťanovi, ne pouze výjimečným osobnostem. Svatými se můžeme stát, pokud budeme milovat a vykonávat s láskou, pečlivostí, odpovědností a oddaností svoje povolání, ať se nacházíme v jakékoliv pozici.
První mileniál bude svatořečen, hlásaly nedávno zpravodajské titulky. Pokud se hovoří o kanonizaci, neznamená to jen, že je dotyčný po smrti, ale též, že již proběhlo šetření ohledně svatosti jeho života. Mileniál, o kterém zpravodajství hovoří, zemřel velmi mladý, a přesto dokázal zaujmout něčím výjimečným. Ti, kdo sledují zprávy z Vatikánu pravidelně, si pravděpodobně povšimli mimořádně zajímavého mladíka už v roce 2O2O. Tehdy byl totiž Carlo Acutis, webový designér narozený italským rodičům v Anglii v roce 1991, blahořečen. V 15 letech zemřel na akutní leukémii.
Carlo se od dětství vyznačoval zvláštním zaujetím pro Boží věci. K překvapení svých rodičů, kteří nebyli žádní horliví katolíci. Naopak, jeho matka přiznává, že pouze přijala iniciační svátosti, jinak se ale běžně neúčastnila bohoslužeb. Carlo se naopak i po prvním svatém přijímání snažil účastnit mší svatých co nejčastěji a pod jeho vlivem postupně proměnili svůj vztah k Bohu i oba rodiče. Jeho zápal i nadšení vyzařovalo do jeho okolí.
Svoji zkušenost s Bohem a s pravidelným přijímáním eucharistie se Carlo snažil rozhlásit do celého světa. Využil k tomu svoji obratnost v online prostředí a vášeň pro informatiku a programování. Vytvořil webové prezentace eucharistických zázraků. Byl přesvědčený, že čím častěji budeme přijímat eucharistii, tím více se budeme podobat Kristu a již zde na zemi okusíme příchuť nebe. Jako úplně normální kluk měl rád počítačové hry, dokázal se však usměrnit v čase, který jim věnoval. Zastával se také šikanovaných dětí, zvláště těch, které trpěly nějakým handicapem.
Na příklad Carla Acutise papež František opakovaně upozorňoval při setkání s mladými lidmi. Připomínal jim Carlovu zásadu: Bůh nechce fotokopie, ale pouze originály. Povzbuzoval je, aby si nenechali vzít naději a radost, a odvážili se žít svůj život naplno. Carlo svým životem ukázal na intenzívní vztah s Ježíšem, ke kterému se vztahoval jako k blízkému příteli a průvodci na cestě. Papež připomíná jeho komunikaci v internetovém prostoru. V prostředí digitální komunikace je důležité zapojit vynalézavost a kreativitu. Následovat Carlova vzoru znamená ochotu vystoupit ze své komfortní zóny a riskovat pro dobro.
Všichni jsme povoláni ke svatosti
Svatost však není vyhrazena jen výjimečným osobnostem jako byl Carlo, ale pozváni jsou všichni. Svatě lze žít v každém povolání a v každé roli. V exhortaci Gaudete et exsultate (Radujte se a jásejte) papež pojednává o povolání ke svatosti, které dává Pán každému křesťanovi. Zdůrazňuje, že svědectví života svatých je sice důležité, ale neznamená, že je má věřící kopírovat. Přesně, jak vyzýval Carlo Acutis, nesmíme být kopie, ale naším úkolem je rozpoznání naší cesty a následně vydávání toho nejlepšího, co v nás je.
Povolání ke svatosti se uskutečňuje životem v lásce a poskytováním svědectví v každodenním zaměstnání. Svatými se můžeme stát, pokud budeme milovat a vykonávat s láskou, pečlivostí, odpovědností a oddaností svoje povolání, ať se nacházíme v jakékoliv pozici. Jako příklad uvádí papež i zdánlivé banality, jako nenechat se zatáhnout do pomlouvání jiného nebo třeba jen věnovat pár milých slov někomu, kdo je kolemjdoucími přehlížen.
Mariusz Szczygiel, polský reportér, který se deklaruje jako nevěřící, ve svém prvním reportážním rozhovoru představuje úřednici Podniku veřejného zdravotního a sociálního pojištění. Novináře překvapilo, jak je tato paní za každých okolností milá, i když se někdy setkává i s hodně neurvalými klienty. Nevěřícně se jí ptal, zda je vždy ke klientům takto vlídná. „Jistě,“ odvětila a dodala: „víte, že čas věnovaný lidem, je čas věnovaný Bohu?“ Szczygiel přiznává, že ho to nenapadlo. Žena pak pokračuje v rozhovoru tím, že je přesvědčená, že v každém klientovi žije Bůh. A Pánu Bohu se určitě líbí, že na něj nevrčí jako pes a nepředstírá, že je to nějaká laskavost, že sedí právě na tomto místě. Pokud na ni klient křičí, v duchu mu žehná, protože máme žehnat těm, kteří nás proklínají. Na závěr dodala, že nejdůležitější je, aby člověk pochopil, co je jeho úkolem. Ačkoliv to může znít naším uším až příliš vyumělkovaně, reportér si nic z toho nevymyslel, celý rozhovor je autorizovaný. Zaujala ho právě bezprostřední upřímnost a autenticita respondentky. Tato úřednice perfektně ilustruje svatost všedního dne, o které hovoří papež František. Nebylo v ní předstíraného, prostě jen věřila tomu, co říkala.
Pravé a upřímné zbožnosti nebrání žádné povolání ani stav, protože je schopná zdokonalovat všechno, jak píše též svatý František Saleský v Úvodu do zbožného života. Pokud by snad měla odporovat a bránit výkonu nějakého povolání, jednalo by se o falešnou zbožnost. V tomtéž duchu pojednává o posvěcování života zmiňovaná exhortace. Všechno můžeme přijmout a integrovat jako součást naší vlastní existence v tomto světě. Jsme totiž povolání ke kontemplativnímu životu uprostřed činorodosti a posvěcujeme se v odpovědném a velkodušném vykonávání našeho poslání. Papež František upozorňuje, že není zdravé vyhledávat modlitbu a přehlížet službu, milovat ticho a vyhýbat se setkávání s druhými. To neznamená, že bychom měli podceňovat chvíle samoty a mlčení před Bohem, nesmí se však stát výmluvou pro útěk před světem.
Kromě známých prostředků posvěcování, jako jsou například různé druhy modlitby, eucharistie a svátost smíření, přinášení obětí, různé formy zbožnosti, duchovního vedení, papež František ukazuje na některé stránky povolání ke svatosti, které jsou mimořádně aktuální v současné době. Patří mezi ně snášenlivost, trpělivost a tichost jako odpověď na zrychlený, nestálý a agresivní svět. Svědectví o svatosti můžeme vydávat svou trpělivostí a vnitřním pokojem právě tehdy, když se nenecháme strhnout do role bezcitných soudců a nebudeme se dívat na druhé spatra. Ke svatosti patří také radost a smysl pro humor. I když můžeme prožívat těžké chvíle, naše vyrovnanost by měla pramenit z jistoty, že jsme nekonečně milováni Bohem. Podobně to platí pro odvahu a nadšení. Umožňuje nám oprostit se od zvykovosti a netečnosti. Nesmíme žít v muzeu vzpomínek, ale jsme povolání, abychom překročili hranici naší spokojenosti a ospalosti.
Být dobrým křesťanem i online
Příklad Carla Acutise nám může být inspirací pro komunikaci v digitálním prostředí. Jeho uměřenost a jejich využívání pro službu dobru je výzvou pro všechny, kdo se v tomto prostředí pohybují a komunikují. Papež František varuje před zapletením se do slovního násilí v online prostředí. A jak dodává, i v katolických médiích mohou být překračovány meze, protože se v nich často toleruje odsouzení a pomluvy a opouštějí se etické standardy a úcta k dobrému jménu druhého.
Varování papeže před násilím a ostouzením v digitálním světě je nesmírně aktuální. Jednu z takových vln jsme zaznamenali před krátkým časem. Útoky, které se strhly proti alžírské boxerce Ímán Chalíf, překvapily svojí agresivitou. Provázela je obrovská vlna šikany ohledně jejího vzhledu a šíření pomluv a lží. Zpočátku se o ní často psalo jako o trans ženě, ačkoliv se narodila jako žena, byla vychována jako žena, identifikovala se jako žena a jako žena závodila i na minulé olympiádě. Agresivní a zlé útoky, které nesmírně ubližovaly, nezaznívaly zdaleka jen v bulváru. Ani média hlásící se ke konzervatismu a ke křesťanství nezachovala zdrženlivost a respekt ke známým a prokázaným skutečnostem, ale naopak se předháněla v předsudcích, osočování a nerespektování poznatků současného vědeckého poznání. Kvůli sveřepému zápasu za zachování binárního světa, byla ochotna šířit nepravdu a tvrdit, že boxerka je ve skutečnosti muž.
Povolání ke svatosti zahrnuje celý náš život. Není možný pokrytecký dualismus – úkony zbožnosti a oproti nim neurvalé, sebestředné, namyšlené, sobecké a přezíravé chování v jiných oblastech. Nemůžeme mluvit o svatosti, pokud budeme přehlížet nespravedlnost tohoto světa. A pro chování v digitálním prostoru a na sociálních sítích platí několik důležitých pravidel: Nebudeme číst jen titulky, resp. neučiníme si žádný jednoznačný názor po přečtení titulku bez toho, abychom si přečetli obsah článku. Nebudeme podporovat clickbaitovou žurnalistiku. Nebát se jít proti proudu znamená nenechat se zatahovat do kulturních válek. Svoje úsilí napřeme k ověřování zdrojů a zachováme umírněnost. Nebudeme sdílet zprávy jen proto, že jsme je našli u někoho z našich virtuálních přátel. Na provokativní posty budeme reagovat s obezřetností, při vědomí nakolik tímto zvyšujeme dosah obsahu, se kterým nesouhlasíme a považujeme jej dokonce za škodlivý.
Papež František ukazuje cestu ke svatosti jako odvahu k novému vyjití a změně místa, abychom vyšli až za to, co je nám známé, na periferie a k hraničním oblastem. Bůh nás vyzývá, abychom vykročili tam, kde je lidstvo nejvíc zraněné a kde lidé za zdáním povrchnosti a konformismu stále hledají odpověď na otázku po smyslu života.
