Exorcismus nemusí nutně znamenat vymítání zlých duchů nad postelí posedlého, jak jej známe z hororových filmů. Může jít také o speciální požehnání. Především ale spočívá v pomoci lidem, kteří v životě čelí autentickému zlu, s nímž nedokážou bojovat sami. Je ale potřeba odlišit boj se skutečným zlem od zástěrek pro stereotypy, neporozumění nebo zkrátka antipatie, ať už k vydlabaným dýním nebo třeba Harrymu Potterovi.
Nedávno zaujala tuzemská média zpráva o zvolení mons. Karla Orlity, soudního vikáře brněnské diecéze, předsedou Mezinárodní asociace exorcistů (IEA). Na sociálních sítích okamžitě zarezonovaly vtípky na téma, že hlavní vymítač ďábla pochází právě z Brna. Praxe exorcistů přitahuje pozornost především kvůli řadě více či méně povedených hororových filmů, v nichž řádí démoni. Kromě toho ale nacházíme i mezi lidmi, kteří se neprohlašují za věřící, svědectví o setkání s něčím autenticky zlým, s něčím, s čím si sami nevěděli rady.
Katolická církev odvozuje oprávnění a úkol vymítat zlé duchy od činů Ježíše Krista, o jehož vyhánění zlých duchů nám podávají zprávu evangelia. Církev rozlišuje malý a velký exorcismus, přičemž malým nebo také jednoduchým exorcismem se nemyslí nic jiného než modlitba nebo liturgický úkon, kterým se věřící dovolává ochrany před působením zlého (ducha). Takovou modlitbu se může modlit každý věřící, aniž by musel mít nějaké zvláštní pověření. Dále pak existuje velký či slavnostní exorcismus, který je oprávněn vykonávat pouze kněz disponující zvláštním pověřením od místního ordináře (biskupa nebo toho, kdo disponuje příslušnou výkonnou mocí). Postup při vlastním provádění exorcismu je upravený předepsaným rituálem spočívajícím ve čtení evangelia, modlitbách, vyznání víry, obnově křestních slibů a vlastní formuli exorcismu. Končí děkovnou modlitbou.
Vymítání předchází posudek konzilia
K slavnostnímu exorcismu přistupuje exorcista až poté, co si zjistí všechny potřebné okolnosti ohledně situace žadatele. K tomu by měl sloužit tým sestavený z lékaře, psychiatra, psychologa, teologa a také kriminalisty znalého prostředí drogové scény a působení nebezpečných kultů a sekt v regionu, protože působení zla je často spojeno se zločinnou scénou. Přímo před vlastním provedením se pak vyžaduje od žadatele, aby se vyzpovídal.
Na prvním setkání italských exorcistů v roce 1991, organizovaném jedním z nejznámějších vymítačů své doby, Gabrielem Amorthem, se zrodila myšlenka svolat mezinárodní setkání. Po dlouhé diskusi na toto téma byla na konci června roku 1994 na prvním mezinárodním sjezdu exorcistů ustavena Mezinárodní asociace exorcistů, jejímž předsedou byl jednomyslně zvolen Gabriel Amorth. Vymítači si také vytyčili čtyři nejdůležitější programové priority, mezi něž náleželo přijetí nového rituálu, studium často opomíjených teologických disciplín, jako je například nauka o andělech (v dogmatické teologii) nebo působení satana (ve spirituální teologii), vytvoření systému vzdělávání exorcistů a také jejich zařazení mezi odvětví pastorace.
Asociace získala v roce 2014 uznání jako soukromé sdružení věřících. V současnosti sdružuje 905 členů z 58 zemí světa. Podporuje základní přípravu a další vzdělávání exorcistů, a to prostřednictvím základního kurzu a dalšího vzdělávání, pořádáním každoročních konferencí, vydáváním oběžníku a sborníků, dále pak začlenění služby exorcistů do běžné pastorační praxe místní církve, včetně péče o rozvíjení vzájemných vztahů s ostatními exorcisty. Pro exorcistu je totiž velmi důležité, aby nezůstával osamělý ve své službě a rovněž aby měl možnost spolupracovat s odborníky z oblasti medicíny a psychiatrie.
Letos na konci září byl novým předsedou IEA zvolen mons. Karel Orlita, což vyvolalo výše zmiňovaný ohlas v médiích. Nahradil ve funkci Francesca Bamonteho po ukončení jeho druhého a posledního funkčního období. V rozhovoru po svém zvolení připomněl, že mnozí biskupové by uvítali ve svých diecézích minimálně jednoho nebo i více exorcistů, ale nemají k takové funkci vhodné kněze. Tato služba však vyžaduje mnohem více než jen náležité teologické vzdělávání a řada lidí navíc trpí zkreslenými představami a stereotypy o ní. Exorcista není žádný kouzelník, ale především pomáhá člověku na jeho cestě víry zkvalitnit prožívání duchovního života. Někteří lidé totiž trpí, a někdy i mimořádně silně, působením Zlého. Francesco Bamonte, předchozí předseda IEA, vysvětlil tuto službu takto: „Exorcisté jsou svědky, hlasem a vyslanci Krista a církve pro všechny, kdo trpí kvůli zlému, mají za úkol a povinnost zvěstovat bratřím a sestrám postiženým ďáblem jeho mimořádným působením, že jsou zvláště drazí Srdci Ježíšovu, jeho Matce a celé církvi.“
Ďábel číhá v dýních
Pro exorcisty je velmi důležité, aby kromě pravidelného vzdělávání, rozvíjení osobního duchovního života a setkávání s dalšími exorcisty dostávali zpětnou vazbu od vlastního biskupa nebo někoho jím pověřeného, jehož úkolem je nastavení kontrolních a ochranných mechanismů a též zajištění supervize. Setkávání s autentickým zlem silně působí na psychiku člověka a bez zajištění reflexe dalším člověkem se sám exorcista může ocitnout v zajetí vlastních představ a fantazií. Mediálně jsou samozřejmě velmi vděčné různé úlety exorcistů či bývalých exorcistů, kterým se nedostávalo této pomoci, jakou byla např. nedávno na Moravě kauza rozkopaných dýní. Kněz vykonávající též službu exorcisty viděl ve vydlabaných dýních, odkazujících na svátek Halloween, symbol satanismu a podle toho s nimi naložil.
S Halloweenem jsou vůbec spojena různá nedorozumění. Na webu IEA najdeme výzvu k obezřetnosti a až varování před jeho slavením, a to vzhledem k jeho pohanskému charakteru. Podle IEA odkazuje Halloween na keltský svátek Samhain, který slaví ti, kdo se hlásí k novopohanství, a též satanisté. Jiné vysvětlení ale nabízí např. kniha Dýně útočí! Halloween a historie jeho slavení. Původní význam slova Halloween má podle autorů základ ve výrazu All Hallows´Eve – jako předvečer svátku Všech svatých, tedy 31. října, kdy se tento svátek slaví. Do našeho prostředí byl importován ze Spojených států a postupně získal na oblibě. A nejen u nás. Pro někoho už jeho povaha nepůvodního svátku působí přinejmenším podezřele. Ostatně s přístupem k němu se vypořádávají i v jiných zemích. Rovněž na webu IEA najdeme stručný popis přístupu italských farností, kde se mnohdy snaží o jeho propojení se svátkem Všech svatých a Vzpomínkou na zemřelé, přičemž využívají i symbol světla, které poráží tmu a modlí se v této souvislosti za mír ve světě zmítaném válkami.
Právě cesta proměnění karnevalu s maskami a dýněmi v hlubší chápání smyslu života vede i k zasazení Halloweenu do celkového textu. Jeho démonizace vyvolává protireakci a oblibu natruc. Nenechejme si vsugerovat negativní přístup, ale naučme se identifikovat jednotlivé prvky a pojmenovat je. Položme si proto otázku, co nám nejvíce vadí na jeho slavení. Je to cizí kulturní či spirituální prvek? Je to příliš strašidelné? Je to schopné vyvolat děs nebo připomínku smrti? Co v této tradici sami vidíme a jak naopak můžeme vnést do tohoto slavení křesťanskou zprávu? Je potřeba si uvědomit, že naše tradice zase můžou být nesrozumitelné v jiném prostředí, vzpomeňme za všechny třeba velikonoční pomlázku. Českým pohádkám rozumíme a nepožadujeme jejich detailní teologickou analýzu. V jiném prostředí se mohou stát problémem. Jedna maminka vzpomínala, jak v San Diegu ušila dětem loutky pohádkových čertů a v parku ji pak chtěli lynčovat za podporu satanismu. Její vysvětlení neakceptovali.
Harry Potter je příběhem lásky
V souvislosti se ságou o Harrym Potterovi rovněž zaznívala varování ohledně nebezpečí magických praktik. Už jen samotná skutečnost, že hlavní hrdina byl nadán čarodějnými schopnostmi, vzbuzovala podezíravé pohledy. Zprávy o vyřazování knih z knihoven a jejich pranýřování představují vděčné sousto nejen pro bulvár. Detailní rozbory díla ukazovaly na některé ezoterické prvky. Pochybnosti vyvstaly právě z neschopnosti rozlišit mezi základní zprávou a použitými rekvizitami. Příběh Harryho Pottera je především příběhem lásky ochotné položit život za jiné. Jeho rodiče obětovali život, aby ochránili své dítě. A právě tato láska poskytla Harrymu mocnou ochranu. Harry sám se pak vyšel smrti vstříc, aby zachránil své přátele. Celá sága je nekompromisní zprávou o boji dobra schopného porazit zlo. Na náhrobku Harryho rodičů stojí: Posledním nepřítelem, který bude zničen, je smrt. A to je ryze křesťanská zpráva, kterou nacházíme v evangeliích.
Na závěr bych proto připomněla, že praxe exorcismu má pomoci věřícímu člověku na jeho cestě víry. Tedy aby člověk byl schopen rozlišovat skutečné zlo a dokázal mu čelit. A také aby se nenechal zbytečně vyděsit bubáky vystupujícími z úzkostných pochybností. Pomoci mu hlouběji se ponořit do vztahu k Bohu a svěřit mu veškeré svoje obavy.
Ano je skvele, ze o tematu proste hovori osoba, ktera o tematu nic nevi a jen cerpa jako kazdy novinar z dostupnych clanku. Je to mizerie. Nepochopeni tematu a jen libiva stat jakoby o exorcismu. Tedy pokud se chcete neco dozvedet tak mrknete na exorcismus.eu
Autorka je mimo jiné advokátkou metropolitního církevního soudu a teoložkou. Věříme, že je naopak o tématu spravena více než dobře 🙂
oprava, je to samozrejme Russel Crow a ne Curt Russel 🙂 film se jmenuje Papezuv Vymytac
skvely clanek:) nedavno sem videl film s Curtem Russelem ktery hral Gabriela Amortha a libil se mi (samozrejme chapu filmarskou licenci a vim ze takto to v realite asi nevypada). S Amorthem jsem se ale setkal jiz drive,konretne diky clanku o tom, ze Amorth tvrdil ze Satan se zabydlel v samotnem Vatikanu. A kdyz to tvrdil on,neco na tom zrejme bude 🙂 Jinak moje pritelkyne je velka fanynka Harryho,tak bude jiste rada,ze tim neslouzi Satanovi.Mimochodem fanatici dokazali najit Satana i v kreslenem serialu My little pony 🙂 napriklad proto, zehlavnich hrdinek je 6 a jedna z nich ma duhovou hrivu 🙂