Před nedávnem jsem viděl boxera, který měl na hrudi vytetované „Všechno můžu v Kristu, který mě posilňuje.“ Měl ale apoštol Pavel na mysli vítězství v bojových sportech, když psal svým přátelům do Filipské církve v 1. století?
Kontext
Jednou z častých chyb, se kterými se u citací Bible setkávám, je ignorování kontextu. I když citujeme Bibli se správným záměrem – máme mít jako cíl naše mládežníky nebo dorostence učit, povzbudit nebo napomenout – bez správných zručností se lehce může stát, že jim ve skutečnosti vůbec nebudeme říkat Boží slovo. Zasazení textu do kontextu patří mezi jednu ze základních zručností, která nám pomáhá sloužit jim Božím slovem lépe.
Až směšným příkladem ignorování kontextu by bylo použití výroku „Bůh není!“ který je také z Bible. I zběžný pohled na kontext – pár slov před a po – nám však rychle ukáže, že tento výrok chce říct přesný opak. Předchází mu totiž uvádějící věta „Blázen si v srdci říká:“ (Žalm 14:1).
V extrémních příkladech, jako je tento, nám to přijde automatické. Lehce si uvědomujeme důležitost kontextu, když nám citovaný text nezapadá do našeho celistvého obrazu o biblickém učení. Těžší to už však bývá v případech, kde je možných vícero výkladů a rozpor mezi nimi nám nepřipadá vážný.
Odchylky z kurzu
Tím víc je však důležité, abychom právě tehdy zbystřili pozornost. Je to jako s řízením letadla. Velkou odchylku od správného kurzu si pilot všimne hned a rychle ji zkoriguje. Malá odchylka je na první pohled zanedbatelná, ale po čase můžeme lehce skončit v jiné krajině, než kam jsme měli namířené.
Kdyby za mnou přišel můj mládežník nebo dorostenec a stěžoval se mi, že se mu nedaří v boxu (florbalu, hře na klavír, baletě, youtuberské kariéře atd.), neodpověděl bych mu z fleku „Všechno můžeš v Kristovi, který tě posilňuje – teda i být úspěšný.“ Tím bych mu jen uškodil, protože bych mu dal falešné naděje a kázal mu karikaturu Krista. On by si potom mohl chybným způsobem připomínat tento verš v dalších, vážnějších případech nesprávným způsobem a potom byť zdevastovaný z toho, že nefunguje.
Místo toho bych dotyčného upozornil na několik veršů, které tomuto jednomu předcházejí. Pavel v nich mluví o tom, že se naučil být spokojený za každých okolností. Tak nám kontext pomáhá vidět, co znamená všechno v tomto verši. A když náš kontextový záběr ještě rozšíříme a podíváme se na list Filipským jako celek, dozvíme se, jak a proč dokáže Pavel (a tedy i my a naši mládežníci) být stále spokojení. A to už je dobrý nástroj, kterým můžeme druhé povzbuzovat v nepříznivých okolnostech (od neúspěchu v hobby přes rozpad přátelství až po smrtelné choroby).
Kontext (spolu s dalšími nástroji, které si postupně představíme) může kus ocele přeměnit na skalpel. Z naší strany to vyžaduje mnoho namáhavého studia Bible a z Boží působení Svatého Ducha, ale čím víc do toho investujeme, tím se náš skalpel stává ostřejším – tím zřetelněji slyšíme Boží hlas a tím lépe ho můžeme tlumočit dalším. A ostrý skalpel ve správných rukách zachraňuje životy.
Doporučené čtení
Nigel Beynon a Andrew Sach: Poďme hlbšie
David Helm: Expositional Preaching
Autor: Šimon Evin
Zdroj: leaderxpress.cz