Když Ježíš po zázraku s chleby nasytí zástupy, mnozí ho chtějí rovnou provolat králem. On ale mluví o království nebeském a mnozí ho opouštějí, protože si to představovali jinak. Když jsem vyrůstal ve věřící rodině, představoval jsem si, že všechno to špatné a zlé postihne jen bezvěrce a ke mně se to ani nepřiblíží. Možná bychom si měli méně představovat a nechat více na Bohu, jakou cestou nás povede, a spolehnout se na něj.
Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše. Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“ Jan 6, 24–27
Šestá kapitola Janova evangelia popisuje zajímavý příběh o nasycení velkého zástupu. Bylo to asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí. Je to známý příběh, přesto si jej připomeňme a dovolte mi, abych do něj vložil pár svých postřehů.
Pán Ježíš se vydává na druhou stranu Galilejského jezera a lidé se za ním hrnuli v zástupech, protože viděli, jak uzdravil mnoho nemocných. Ježíš vystoupil na jednu horu i se svými učedníky a pozoroval zástup lidí a to, že se k němu připojují mnozí poutníci, protože bylo krátce před velikonočními svátky. Evangelista Matouš poznamenává, že Ježíši bylo těch lidí líto, protože byli za celý den unavení a hladoví. Ptá se tedy Filipa, kde nakoupí potřebné množství chlebů k nasycení tak velkého zástupu. Ten mu odpoví, že i kdyby nakoupili chleba za deset tisíc, stále by to nestačilo. Ježíš ale Filipa tak trochu zkouší, protože sám už ví, jak situaci vyřeší.
Ondřej si vzpomene, že je tam jeden chlapec, který má pět chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tak mnohé? Ježíš přikazuje svým učedníkům ať zařídí, aby se všichni lidé posadili na travnaté úbočí.
Zázrak s chleby
Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. Když se všichni najedí, Ježíš přikazuje učedníkům, aby posbírali všechny zbytky, aby nic nepřišlo nazmar. Nasbírali dvanáct plných košů zbytků! Tady příběh začíná gradovat. Lidé si uvědomili, jak veliký zázrak se zde stal a říkají: „To je jistě ten prorok, na kterého čekáme,“ a chtěli ho provolat králem, třeba i proti jeho vůli!
Tady i já vstupuji do tohoto příběhu a představuji si, že tam stojím s ostatními, mám stejné pocity a říkám si: „Tak to je ten člověk, na kterého tak dlouho toužebně čekáme, to bude náš král, tak jsem si to PŘEDSTAVOVAL! A to bude nějaký král, zajistí bezpracné zásobování obyvatelstva potravinami, a to i v dobách nouze. Takže vzhůru na Jeruzalém, tam vyženeme nenáviděné římské okupanty. On nás povede, všechno zařídí a budeme se konečně mít dobře! A nebudeme také už potřebovat žádné lékaře, protože On nám uzdraví všechny naše nemocné! Ano, takto jsem si to všechno PŘEDSTAVOVAL.“
Vraťme se zpátky k našemu příběhu. Ježíš věděl, co lidé zamýšlejí, a proto odchází do hor. Učedníci jsou ale zklamaní, protože i oni by rádi provolali svého mistra králem a On se zatím vytratí někam pryč. Přeplouvají na druhou stranu jezera, kde se jim Ježíš zázračným způsobem zjevuje, když k jejich loďce přichází po vlnách. Zástupy na protějším břehu čekají na Ježíše až do rána a když se nedočkaly, mnozí nasedli do člunů a přepravili se na druhý břeh. Tam nalezli Ježíše a diví se, jak že se tam dostal.
A Ježíš jim zcela otevřeně říká: „Hledáte mě teď jen proto, že jsem vás včera nasytil“ a vysvětluje jim pravý význam svého působení a to, jak získat namísto pozemského království to skutečné Boží království. Nadšení lidí opadavá, protože oni si PŘEDSTAVOVALI, že spolu s ním potáhnou na Jeruzalém, kde se ujme vlády. Namísto toho jim tu něco vykládá o sobě jako o chlebu života přicházejícím z nebe. Zatímco oni ho dobře znají, vždyť je to Josefův syn a je z Nazareta. Nakonec jim říká, že chtějí-li mít život věčný, musí se sytit jeho tělem a pít jeho krev! Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“
Nepředstavovat si
Kdybych byl mezi nimi já, tak bych si řekl: „Tak takhle jsem si to NEPŘEDSTAVOVAL!“ V této chvíli se celý příběh uzavírá. Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. Byli zklamaní, že se věci odvíjely jinak, než si představovali. Celý ten příběh končí tak nějak pesimisticky, ale mě nejvíce vždycky potěší a povzbudí odpověď apoštola Petra, když se Ježíš ptá svých dvanácti učedníků: „I vy mě chcete opustit?“ Petr mu odpovídá (a já to tam tak trochu slyším): „Pane i když jsme si to takhle nepředstavovali, ke komu bychom šli? Vždyť Ty máš slova věčného života!“
Jsme na konci příběhu a já se ptám sám sebe (a možná i vás) má-li nám ten příběh i dnes co říci do našich životů.
Vyrůstal jsem ve věřící rodině a tehdy mi byla představena „teologie prosperity“. Ve své dětské víře jsem vnímal cestu do Božího království jako procházku růžovou zahradou. Nevím jak vy, ale já si PŘEDSTAVOVAL, že všechno to nepříjemné a bolestné na tomto světě potká ty bezvěrce, kteří žijí kolem nás, ale ke mně se to nepřiblíží. Vždyť to máme zaslíbené v Božím slově, zvlášť ve Starém Zákoně! Přecházela léta a já jsem zjišťoval, že ta cesta do Božího království se odvíjí poněkud jinak, než jsem si původně PŘEDSTAVOVAL.
Přes všechno modlitební úsilí mi zemřel můj blízký kamarád na rakovinu. Byl to upřímně věřící člověk. A potom, když už jsem měl svoji rodinu a zažívali jsme spolu některé těžké okamžiky, jsem si musel přiznat, že tak jsem si to NEPŘEDSTAVOVAL.
Přicházím do let, o kterých píše kniha Kazatel „nemám v nich zalíbení“, a pomalu, ale jistě se učím, že nejlépe je vložit svůj život do Božích rukou a NEPŘEDSTAVOVAT si, jak by mně měl ten Bůh vést, a nechat to plně na Něm!
Zažíval jsem i okamžiky, kdy jako bych slyšel otázku: „I ty mě chceš opustit?“ Ale musím tady upřímně vyznat, že jsem musel odpovědět: „Můj drahý Pane Ježíši, i když jsem si to někdy představoval úplně jinak, nemám ke komu jít, protože Ty máš slova věčného života!“
Jan Křtitel si to také představoval jinak
Chci s vámi otevřít ještě jeden text.
Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ Mat 11,2–6
Jan, který byl ve vězení proto, že říkal pravdu, byl na velkých pochybách. Takto si svoji službu nepředstavoval. Ano, čekal že to bude mít těžké, žil velmi skromným způsobem života, ale takto si to opravdu nepředstavoval. Posílá proto své učedníky za Ježíšem s palčivou otázkou: „Jsi to ty, nebo máme čekat jiného?“ Ten, kdo první rozeznal Mesiáše, si najednou není jistý, jestli je jím Ježíš. Pokud ano, tak proč tady hnije ve špinavém vězení? Což není Mesiáš zachránce Izraele?
Stejně tak zmatená nám přijde Ježíšova odpověď. Co tím myslel? Cožpak se takto potěšují lidé, nespravedlivě věznění? To jej Ježíš nemohl aspoň navštívit? Jana netrápí ani tak to, že je sám ve vězení a vede se mu zle. Na něm samém mu nezáleží. Ale záleží mu na tom, jestli je Ježíš onen dávno zaslíbený Mesiáš, zachránce Izraele.
Jan dostal k našemu překvapení naprosto dostačující odpověď. Uslyšel přesně to, co slyšet potřeboval. Tato odpověď byla pro Jana Křtitele, ne pro nás. Ježíš totiž cituje z 35. kapitoly Izajáše. Jan Křtitel znal tyto texty zpaměti.
Řekněte těm, kdo mají srdce bázlivé: „Nebojte se, vzchopte se! Hle – váš Bůh s pomstou přichází, se svou odplatou vás jde zachránit!“ Oči slepých tehdy prohlédnou, uši hluchých se otevřou, chromý tehdy vyskočí jak laň, jazyk němého se rozjásá. Iz 35, 4–6
Izajáš píše o tom, že toto bude dělat Bůh-zachránce. A Jan je spokojený. Jeho srdce zahoří radostí. Ano, až přijde Mesiáš, bude toto dělat. Takže Ježíš je skutečně oním zaslibovaným zachráncem Izraele. Jan už další odpověď nepotřebuje. On sám sice později zemře, ale ví, že Mesiáš skutečně přišel.
Výborné,potřebné a budující zamyšlení s podporou Božího slova, Bible. Díky za něj.