Životní osud amerického římskokatolického biskupa se stal součástí amerických dějin. Fulton J. Sheen byl jednou z hlavních tváří amerického rozhlasového a později televizního vysílání. Jeho pořady, projevy a úvahy přilákaly k televizním obrazovkám více diváků než koncert Franka Sinatry či do té doby nejsledovanější televizní show. Jak je možné, že Fulton Sheen, globální celebrita své doby, zůstal normální a je dodnes ctěn jako významná osobnost celé americké společnosti?
24. září 2026 byl na stadionu The Dome at America’s Center v St. Louis (Missouri) blahořečen americký biskup Fulton J. Sheen (1895–1979) – stal se tak prvním v USA narozeným biskupem, který byl kdy blahořečen. I na americké poměry obrovská událost naplnila celý stadion stěží uvěřitelným počtem křesťanů. Bohoslužbě v zastoupení papeže Lva XIV. předsedal populární filipínský kardinál Luis Antonio Tagle. Dokončení procesu blahořečení a veřejné vyhlášení Fultona Sheena za blahořečeného zároveň uskutečnilo přání papeže Františka, který se v této věci velmi angažoval.
Kdo to byl Fulton J. Sheen? Když se podíváte na jeho fotografie a televizní záznamy, mohlo by se na první pohled zdát, že se díváte na natáčení nějakého hollywoodského filmu, kde hlavní roli hraje muž podobný velkým filmovým hvězdám typu Clinta Eastwooda nebo Jacka Nicholsona. Jenže nešlo o film, ale o realitu. Sheen dokázal využít vzestupu rozhlasu a už ve třicátých letech začal vysílat pravidelný nedělní pořad The Catholic Hour. V době války stál pevně na straně demokracie, napadených a spojenců a neváhal označovat Hitlera za antikrista. Sledovaností svého rozhlasového pořadu předčil vystoupení jiných katolíků i nekatolíků. Každou neděli mu naslouchalo kolem 4 milionů lidí. V roce 1940 se objevil v experimentálním televizním vysílání a stal se tak prvním katolíkem, který se kdy objevil na obrazovkách americké televize. A tím všechno začalo.
Od roku 1952 začal v televizi provázet pořadem Life is Worth Living (Život stojí za to žít). Napřed černobílé, později barevné vysílání udělalo z biskupa Sheena hvězdu katolického křesťanství dvacátého století. Když jeden televizní kanál vysílal v hlavním vysílacím čase show Miltona Berleho a další televize vystoupení Franka Sinatry, sledovalo je kolem dvaceti milionů diváků. Jenže pořad s Fulton Sheenem si pouštělo i přes třicet miliónů diváků. Zrodila se hvězda. Fulton Sheen byl krásný člověk. Oblečený v biskupském oděvu měl dokonale zvládnuté vystupování před kamerou. Věděl, jak stát, kam se dívat, jak chodit po studiu, jak mluvit, kde dělat pauzy. Vnější forma – jak to někdy bývá – ale nezastínila obsah. Sheen mluvil k divákům o tisíci a jednom tématu z pohledu katolického biskupa a byl přesvědčivý. Televize přenášely téměř všechna jeho veřejná vystoupení, ať už šlo o bohoslužby v kostele nebo o oficiální státní obřady. Byl zván prezidenty a stal se součástí nejvyšších příček společnosti.
Přitom všem ale zůstal normální. Byl vtipný, laskavý, vzdělaný. Studoval kdysi v Lovani a účastnil se všech zasedání Druhého vatikánského koncilu. Byl to člověk velkého světa a rozhledu, a přece docela obyčejný muž, katolík, který od prvního dne svého kněžského svěcení trávil hodinu denně před vystavenou eucharistií. To mu dávalo sílu, inspiraci a odvahu. Jen těžko ho někdo mohl nařknout z toho, že dělá z křesťanství show a z vážných témat bramboračku. Sheen byl jiný. Ve svých vystoupeních a více než sedmdesáti knihách, které napsal, ukazoval, že mu jde o spásu lidí a že současnému člověku dobře rozumí. Znal problémy lidí, rodin, dospívajících. Byl si vědom globální politické situace, hodnoty demokracie, práce, ale na prvním místě mu šlo o to, aby v lidech zažehl ztracenou víru a naději.
Ústředním prvkem jeho veřejného vystupování bylo to, že prostřednictvím dobře zvolených obrazů, podobenství a příběhů neříkal lidem to, co chtěli slyšet. Tváří v tvář miliónům diváků a posluchačů říkal to, co možná slyšet ani nechtěli. Mluvil o věcech lidského života, které jsou vážné, důležité, v nichž jde o to, jak se člověk rozhodne a jestli svou duši zachrání, nebo ne. Sheen otřásal lidmi, aby z nich setřásl to, co je tíží na jejich cestě ke svatosti. Dnes je blahoslavený a je to moc dobře. Příklad člověka, který nevyměnil pravdu za úspěch, dnes potřebují všichni, zvláště pak mladí lidé.
