To Kristus se přimlouval a žádal milosrdenství pro ohrožené!

Biskupka Mariann Edgar Buddeová se přímo při svém kázání na inaugurační bohoslužbě amerického prezidenta Donalda Trumpa zastala imigrantů, kteří mají být deportováni, nebo lidí, jimž hrozí pravděpodobně nějaké pronásledování kvůli jejich sexuální orientaci. V závěru své promluvy pokorně žádala nastupujícího prezidenta o slitování a milostivý přístup k těmto lidem 

Vyslovila za ně strach z rozdělení rodin, protože děti by mohly být ponechány a rodiče deportováni. Vyslovila obavy z pronásledování nebo neposkytnutí péče kvůli odlišnosti. Prosila o laskavost. Drobná, nenápadná žena svůj názor vyjádřila jemně a naléhavě. Myslím, že to nemohla neudělat. Měla šanci mluvit před celým světem k prezidentovi s jistotou, že ji nemůže přerušit, což byla ohromná výzva. Ona ji statečně přijala. To Kristus v jejím srdci se přimlouval za slabé, nehodné, ponížené. On by se nelegálních migrantů a opovrhovaných sexuálních menšin také zastal. Vždycky se stavěl na stranu slabých, zavrhovaných, slušnou společností odmítaných.

Prezidentova reakce byla celkem očekávaná. Už při televizních záběrech na jeho tvář během biskupčiných slov bylo zřejmé, že se ho její prosba nedotkla. Odvážím se klidně tvrdit, že působil naštvaně. Po bohoslužbě pyšně odvětil na otázku novinářů, jak se mu líbilo kázání, že bylo špatné. Dokonce velmi špatné. Později se vyslovil, že by se měla biskupka za své kázání omluvit. 

Osobně si nemyslím, že by paní Mariann čekala, že ji vyslyší. Domnívám se, že jejím záměrem nebyla naděje, že pohne jeho srdcem, které se právě triumfálně chvělo při podepisování prvních dekretů, přijímání gratulací z celého světa a vychutnávalo si pocit moci. Proč to tedy řekla? Zdá se mi, že jen prostě potřebovala vyslovit touhu svého srdce. Nemohla nejspíš radostně sloužit tuto slavnostní mši se srdcem těžkým kvůli křivdě, která se už chystá, aniž by se nepokusila předat Boží vzkaz. 

Hrozně se mi ulevilo, že se našel někdo, kdo se dokázal chopit příležitosti a moudře ji využít. Jsem opravdu vděčná, že tato žena přijala prorocké břímě a vyslovila, co jí Duch svatý dával promlouvat. Stala se názornou odpovědí na mé časté pocity beznaděje, kdy sleduju někoho arogantního a nelítostného, komu byla svěřena moc. Často se mi zdá, že jsem zcela bezmocná a není nic, co bych mohla udělat. Připadám si nemilosrdně vydaná napospas lidem, s nimiž nelze smysluplně diskutovat. Bojím se, že mě naprosto ukřičí, a já s nimi nechci diskutovat na této úrovni. 

Tím víc mi imponuje, jakým způsobem paní Mariann promlouvala. Beru si pro sebe z jejího kázání poučení. Ani já si nemám nechávat pro sebe své myšlenky, když věřím, že jsou z Božího srdce. Mám se odvážit vyjádřit je jemně, mírně a pokorně bez nároku na pozitivní reakci, a ovšem beze strachu z reakce negativní. Tak si představuju, že vypadá křesťanská duchovní zralost. Věřím, že tak by jednal Ježíš. 

Mariann, děkuji.