Sere mě to. Nevím, jak jinak to napsat, protože si to slabší výraz nezaslouží. Stovky a tisíce mladých mužů, od kterých se očekává, že budou muži činu, sedí se staženým ocasem, dokud jejich budoucí tchýně, matky a nastávající manželky nenaplánují svatební den. O tom bude tento žalozpěv. Pláč ženichů.
V obrovském množství případů je to příběh jako přes kopírák. Je několik měsíců před vytouženým dnem. Řekněme, že je to ten příběh, kdy je to kýžený den obou partnerů. Jdou začít něco nového, významného, tak by se rádi potěšili s přáteli. Jak by to mělo vypadat?
Střih.
O několik hodin později vědí, že potřebují na svatební párty půjčku. V “lepším” případě počítají, kolik zaplatí čí mamka penízků. Start do samostatnosti jako vyšitý. Vždyť přece začít samostatný život s tím, že papání zaplatí tati, protože já to chci, je rozhodnutí každého dospělého člověka. Zdá se vám to normální? Pokud ano, nic si z toho nedělejte, jste jen obětí kultury.
Najde se hrstka mužů, kteří se snaží protestovat a tvrdí, že nepotřebují prostírání sladěné s barvou očí, ale ti jsou rychle umlčeni. Jsou i tací odvážlivci, kteří zpochybní, že půjčit si šaty na jeden den za několik set eur je výborný nápad. Pokud by nebyly zapotřebí k provedení tohoto nesmyslu, už dávno by odpočívali v řetězech pod vodou. Vůbec neznáte matčinu sestřenici a její děti? Co tak pozvat je, aby s vašimi nejbližšími sdíleli velmi osobní chvíli? Vždyť i ona pozvala vaše rodiče před dvaceti lety. Nelíbí se vaší nastávající, že kněz má pleš? Tak mu pravděpodobně zaplatíte nastřelení vlasů. Nevíte, že pokud nepůjčíte pro svou drahou bílou limuzínu, vlastně jste ji nikdy nemilovali a berete si ji jen z vypočítavosti? Tak to jste se jistě přepočítali.
Při takovém výčtu začínám rozumět, proč své partnerce říkáte “drahá”.
Já vím, já vím. Když se chcete oženit, musíte to přetrpět. No přece jen … Neumím si představit, že bych dnes, po deseti letech manželství, udělal podobnou akci. Již vidím, jak navrhuji: “Prosím tě, nemohli bychom udělat párty pro 150 lidí, kde bychom utratili pár tisíc eur? Vždyť je to pouze jednou v životě. Já vím, že nemáme pár tisíc korun, ale půjčíme si, nebo poprosím naše.”
Absurdní? Dříve zcela běžné.
Naše ženy jsou oběti. Já jsem celý život o tomto dni nesnil. Nepředstavoval jsem si sebe jako prince v krásném obleku, na kterého budou všichni hledět s úžasem. Neměl jsem představu čokoládového vodopádu a obsluhujících šimpanzů ve fraku. Moji kámoši by mě nepomluvili, protože nemám perlové knoflíky a o půlnoci jen půlmetrový gejzír šampaňského. Mám pocit, že my chlapi jsme na tom nějak lépe.
Dnes by moje představa byla, že tam budu jen já a ona. Takoví, jací jsme, bez pozlátka, kterým se zamaskujeme. A pak ještě lidé, kteří se nemusí zamaskovat, abychom si mysleli, že jim na nás záleží.
Abychom se pochopili. Pokud máš vlastních peněz tolik, kolik Martin Jakubec sebedůvěry, tak utrácej jako šílenec, neboť zítra možná bude po tobě. Ale pokud to není tvůj případ, tak doporučuji chovat se jako inteligentní člověk. Zakrývej se jen takovou peřinou, na jakou máš.
Toto doporučení je ale zbytečné. Málo hrdinů obstálo v boji proti démonu svatebních příprav. Zbytečný je argument, že jste mohli mít nové auto. Takové poznámky jsou přece rouhání! Chceš být upálen?
Existuje však legenda o muži, který vyslovil své námitky a přežil. Ten příběh dokonce říká, že při přípravách mohl říct svůj názor a ten měl váhu! Pokud ho znáte, vzkažte mu, že potřebujeme jeho příběh, jeho vzor, jeho příklad. Voláme, aby povstal a vedl ty, co žijí v apatii a strachu. Čekáme na příchod hrdiny, který zastaví pláč ženichů.
Já vím, že jste tam venku za monitory. A vím, že tento blog nemůžete “lajknout”, sdílet ani komentovat. To, co by nastalo, by bylo strašné. Ale naděje umírá poslední.
A vám, kteří teď pěníte a brousíte svatební nehty … Vím, že jste tam. Cítím vás … Vím, že se bojíte. Že se nás bojíte. Bojíte se změny. Neznám budoucnost. Nepřišel jsem vám říct, jak to skončí. Přišel jsem … abych vám řekl, jak to začne. Nyní postnu tento blog na web … a ukážu těmto lidem to, co jim chcete zatajit. Ukážu jim svět … bez přemrštěných svateb. Svět … kde je všechno možné. Svět, kde je manželství více než svatba. Co bude dál … to nechám na vás.
Autor: Peter Podlesný
Zdroj: Mužom.sk
