Pavel Eder, adventistický pastor a zakladatel křesťanského společenství SafePoint Praha, v rozhovoru přibližuje vznik a vizi této komunity. Jak se daří vytvářet bezpečné duchovní prostředí pro ty, kteří se necítí dobře v tradičních církevních strukturách? Co jsou podle něj hlavní hodnoty moderní křesťanské komunity a jaká témata mezi lidmi nejvíce rezonují?
Jste zakladatelem křesťanského společenství SafePoint Praha, které vzniklo před necelými dvěma lety. Co vás k založení tohoto společenství přimělo a jaká je jeho vize?
Na počátku byla touha přinést Boha i lidem, kteří nezapadají do tradičních křesťanských škatulek. Vnímám, jak je společnost velmi pestrá a že každý máme svůj způsob prožívání spirituality. Není špatné, že v některých formách duchovna dotyk nebe necítíme, zatímco v jiných je nám blízko. Tak jsme zkrátka byli stvořeni, tak jsou nastavena naše srdce. Jako kazatel jsem se před několika lety začal setkávat s více a více lidmi, kteří toužili po tom zkusit Boha, ale tradiční církevní prostředí jim bylo svou kulturou příliš vzdálené.
A právě proto jsme se tehdy s partou přátel a podporou církve adventistů rozhodli zkusit vytvořit bezpečné duchovní prostředí, ve kterém i tito lidé s odlišným duchovním nastavením mohou prožít Boží blízkost. Otevřeli jsme SafePoint s vizí být tu pro lidi, kteří v církvi zatím ještě nejsou, aby mohli na své specifické cestě poznat, jak moc Bůh miluje právě i je.
SafePoint má ve svém úvodu napsáno, že se jedná o křesťanské společenství, které volí kvalitu jako životní styl. V čem ta kvalita života podle vás tkví?
Křesťanství se často zaměřovalo především na kvalitu posmrtného života. Ježíš ale přišel, aby nám nabídl život v hojnosti už nyní (J 10,10). Jako potulný kazatel tím zřejmě nemyslel luxusní vily a drahá auta. Cestu ke kvalitnímu životu tady a teď spojil s následováním cesty kříže.
V církvích jsme často zaměřeni na to tvořit (a počítat) návštěvníky, kteří jednou týdně přijdou do kostela, vyslechnou si kázání, a odejdou. Ježíš nás ale nevyzývá k tomu tvořit návštěvníky, nýbrž aktivní duchovní následovníky. Je zajímavé, že označení „křesťan“ v Novém zákoně nalezneme 3 × (ani jednou nezazní z Ježíšových úst), ale mnohem častěji, (269 ×!) se setkáme se synonymem „učedník“. Být učedník-následovník předpokládá, že vstupuji do vztahu se svým Mistrem, učím se od něj a nechávám se proměňovat. Tato proměna, která se už v tomto životě projevuje např. ovocem Ducha, o kterém mluví apoštol Pavel (Gal 5,22), je tou kvalitou, která nás vede k tomu stávat se lidmi dokonalými v lásce, jak nás Bůh od počátku zamýšlel.
Jste hodně aktivní na sociálních sítích a záznamy vašich kázání můžeme najít i na Spotify. Myslíte, že dnes už se církev bez vizuálně přitažlivého obsahu a sociálních sítí neobejde?
Je pravda, že používáme různá sociální média, tvoříme komunitu např. i na Discordu. Záměr je jednoduše ježíšovský — být tam, kde jsou lidé. Jako Ježíš trávil čas s lidmi tam, kde se nacházeli, v současné digitální době je nezbytné být online. Jelikož v SafePointu pracujeme především s generacemi Y a Z, vnímáme online prostředí jako důležitou součást jejich světa. Principy toho, jak k lidem přistupoval Ježíš, apoštol Pavel nebo apoštol Petr, nám ukazují, že nesmíme čekat na to, až někdo přijde za námi, ale právě naopak — aktivně vstupovat tam, kde druzí jsou, hovořit jejich jazykem, jejich kulturou a znát jejich potřeby, na které dokážeme společně hledat odpovědi.
Jaká témata v SafePointu mezi lidmi nejvíce rezonují a vnímáte, že je důležité je otevírat?
Témata, která vnímáme jako relevantní, jsou ta, která reagují na to, co prožívají naši vrstevníci, kamarádi a sousedé. Chceme, aby naše společné hledání bylo inspirativní, srozumitelné a nabízelo prakticky uchopitelnou víru, která skutečně dokáže obohatit pohled na svět a život jako takový. Vždyť současná vlna nezájmu o církve, která se zvedla z řad mladých lidí, vznikla častokrát kvůli naprosté ignoraci jejich životních otázek. Nestačí druhým cpát nevyžádané odpovědi, o kterých si myslíme, že je potřebují. A že v tom jsme jako křesťané velmi dobří! Ale stejně jako Bůh přišel mezi nás, aby naplnil naše nejhlubší potřeby, měli bychom se i my ptát, jaké jsou potřeby lidí, kteří jsou od Boha stále ještě vzdálení. Čím žijí, co je trápí. Jaké odpovědi na to může nabídnout evangelijní perspektiva? A zde se vracíme k tématu zaměření na kvalitu života, která se zrcadlí např. v touze po vnitřním růstu nebo po přijímající a laskavé komunitě.
Kladete důraz na otevřenost a respekt k odlišnostem, je přesto něco, co ve vašem společenství považujete za nepřijatelné či netolerovatelné?
Je pro nás důležité, aby v SafePointu svoji víru mohli objevovat lidé pocházející z mnoha prostředí. Někteří z těch, které zde vídám, se sami přímo identifikují jako „nevěřící“, jiní jako „hledající“, jiní pocházejí z etablovaných církví, ale časem zjistili, že jim jejich víra přestala dávat smysl. Ačkoli jsme každý na své životní cestě jinde, důležitý je pro nás směr, kterým společně můžeme jít. A na takové cestě se můžeme vzájemně obohacovat.
Samozřejmě je nepříjemné, když vám někdo začne oponovat, shazovat vaše názory a diskusi rozbíjet nemístnými narážkami. Vnímáme ale, že právě to je moment, ve kterém druhému můžeme pomoct růst tím, že nasloucháme jeho osobní zkušenosti. Jako společenství odmítáme xenofobní, homofobní a další nenávistné projevy, ale učíme se žít v pestrosti názorů a ve vzájemném naslouchání, aniž bychom spolu museli vždy ve všem nutně souhlasit.
Jednoduše řečeno, chceme tvořit společenství, kde se dá duchovně dýchat. Není náhoda, že hebrejský výraz pro Ducha Božího i pro dech a vzduch je totožný. Atmosféru, kde se dá dýchat, zkrátka pro zdravý duchovní život jako lidé potřebujeme.
Na svých stránkách adresujete problém toho, že podle průzkumů dvě třetiny lidí ve věku mezi 18 a 29 lety církve opouštějí. Co je podle vás tím hlavním důvodem a jak se tomu dá předejít?
Tyto výzkumy odlivu mladých lidí ze západních církví odkrývají několik oblastí, proč tomu tak je. Pokud bychom se je pokusili shrnout, za největší překážku bych označil obecně rozšířené pojetí církve jako pevnosti, která tvrdě a téměř až za cenu životů střeží svoji pravdu. V důsledku toto takto pojatá církev pak odmítne každého, kdo se rozhodne hledat, kriticky přemýšlet nebo dokonce pochybovat.
Někdy je tento model nazýván jako „vymezená církev“ (bounded-set church), která si ze všeho nejvíc cení svých umně vystavených hradeb. Jako nejdůležitější vnímá jasné vymezení hranic, podle kterých určuje, kdo do ní patří a kdo ne. Takový přístup pak může nebezpečně sklouzávat k duchovní povrchnosti, nadutosti a povýšenosti. A všechny tyto oblasti adresují průzkumy jako příčinu toho, proč mladí lidé církve opouštějí.
Věřím, že řešení je snadnější, než se může zdát – vrátit se k jádru, k Ježíši a k jeho evangeliu. Historicky sám apoštol Pavel na takto radikálně vymezující se společenství reaguje v listu Galatským. Nakonec sám píše, že nejde o hranice, které stanovíme a bráníme, nejdůležitější není vymezovat se vůči tomu nebo vůči onomu názoru. Jde o kříž a novou skutečnost, kterou kříž přináší (Gal 6,15). Pokud je v centru našeho smýšlení o církvi kříž a naše cesta k němu, dokážeme být více ohleduplní, otevření a respektující v tom smyslu, že každý jsme na té duchovní cestě různě daleko. Někteří zápasící, jiní pochybující, ale to, co nás spojuje, je společný směr k centru takového společenství – ke Kristu.
V současnosti hledáte nové prostory. Čím si vysvětlujete takový nárůst členů a o jaké lidi se většinou jedná? S jakými životními příběhy tito lidé přichází? Můžete se o nějaký podělit?
V říjnu 2020 jsme si pronajali prostor velikosti většího obývacího pokoje. Když jsme se zpočátku sešli třeba i ve 20 lidech, měli jsme velkou radost. Postupně se společenství rozrostlo v komunitu, která dnes čítá více než 70 pravidelně se objevujících lidí. Neustálý proud nových lidí někdy způsobí to, že už si není kam sednout, lidé sedí i na zemi, jiní stojí venku v chodbě.
I proto jsme v současnosti otevřeli sbírku na nové prostory, ze kterých se bude v budoucnosti moct stát centrum pro práci se sekulárními lidmi i na dalších místech. Jsme moc vděční, když lidem dává naše vize otevřené církve smysl, a přestože jsou odjinud — duchovně i geograficky —, rozhodnou se do tohoto příběhu svou podporou zapojit. Veškeré informace včetně čísla účtu je možné dohledat na www.safepointpraha.cz/dalsi-level
Pro mě osobně je SafePoint ohromný zázrak. Téměř pravidelně slavíme křty lidí, kteří se rozhodli v životě následovat Ježíše. Klíčové je pro nás využití online prostoru (odkud k nám naprostá většina sekulárních návštěvníků přichází), intencionálně zpracovaný učednický proces, který se zaměřuje na zdravý duchovní růst, a přijímající, zdravá komunita. Vždyť sám Ježíš říkal: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13,35)
Každý jeden příběh lidí, které v SafePointu potkávám, je unikátní. Je úžasné, jak k sobě Bůh přitahuje lidi, kteří jsou zpočátku zatvrzelí a přijdou s tím, že církev je to nejhorší svinstvo v dějinách. A když porozumí příběhu evangelia, vše se změní, srdce změkne a na vlastní oči můžeme být svědky toho, jak Bůh mění jejich životy. Jak jim dává novou duchovní rodinu. Jak objevují svůj smysl a povolání. Jak je Bůh osvobozuje a zachraňuje od závislostí a jiných problémů.
Myslím třeba na Michala, se kterým jsme na náš YouTube kanál natočili video příběh. Michal přišel skrz Instagram na kurz víry, aby zjistil, o čem je křesťanství. Brzy ale objevil, že je to víc než jen další z mnoha ideologií. Dotkl se ho živý Bůh, který ho vysvobodil od silné závislosti na alkoholu. Pomohl mu najít nový směr v životě. Michal jako lokální politik následně vystoupil ze strany a rozhodl se Ježíšovo učení v politice zrcadlit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Slouží druhým podle svých obdarování, krásně káže z Bible, neuvěřitelně moudře provází druhé v jejich duchovním hledání. Těch příběhů je mnoho. Neustále prožíváme nové a nové. A já jen užasle nepřestávám Bohu děkovat za to, že můžu být něčeho takového součástí.
Někdy opravdu stačí se jen vrátit k základům. Nebýt tu pro projekty a naše přesvědčení, ale pro druhé lidi. Bůh moudře náš svět nastavil tak, že to, co je zdravé, roste samo od sebe. Pokud se nám bude dařit budovat duchovně i emočně zdravé komunity, věřím tomu, že Bohu dělá radost do nich přivádět nové a nové lidi!
