„Oživovat minulost nestačí“ – tento klíčový předpoklad zaznívá v editoriálu Lucie Kolářové k číslu časopisu Salve 2/2024, které se pokusilo popsat místo teologie v současném světě. Teologickou reflexi přitom nahlíží ve vztahu ke třem prostředím, v níž se tradičně po staletí s větším nebo menším vlyvem rozvíjela – společnost, církev a univerzita – a ptá se, jestli a jak může být v těchto kontextech přínosem i dnes.
Kontexty teologie byl také název debaty v Dominikánské 8, která na toto číslo navázala. S teoložkou a editorkou čísla Lucii Kolářovou, která večer moderovala, přišli diskutovat lidé působící právě ve třech zmíněných sférách – historička a publicistka Pavla Holíková, salesián a kněz Michael Martinek a filosof Lukáš Jeník.
Zatímco texty čísla Salve přistupovaly k teologii primárně z obecnější perspektivy a hlouběji se věnovaly jejím východiskám, metodě, důvěryhodnosti, vztahům k církevní autoritě, jakož i provázanosti s jinými vědnými disciplínami, jádro debaty v Dominikánské 8 tvořily spíše praktické sondy do několika konkrétních oblastí, např. postavení žen, synodalita církve, politizace náboženství a poznávání v dialogu. V těchto společenských, církevních a akademických diskurzech na sebe aktuálně naráží různé teologické koncepce, jenž se pak promítají nejenom do jednotlivých názorů a odpovědí na palčivé otázky, ale nejednou vytváří kompaktní myšlenkové světy, které vedle sebe paralelně existují a mezi nimiž je těžké navázat skutečný kontakt.
Teologie je totiž v našem životě přítomná víc, než se může na první pohled zdát. „Určitou teologii prozrazuje naše představa o Bohu, člověku, hodnotě života (…) – to, jaké naděje jsme schopni. Teologií je i naše snaha dávat si věci do celkové souvislosti,“ popisuje Lucie Kolářová a život bez teologické reflexe v tomto smyslu přirovnává k roztříštěnému obrazu v kaleidoskopu.
„Vždy jsem se snažila, aby moje teologické vzdělání drželo krok s tím sekulárním,“ říká Pavla Holíková, která vystudovala teologii jako „pomocní vědu,“ nejenom kvůli své práci v oblasti památkové péče, ale hlavně aby jako křesťanka rozuměla tomu, v co věří, byla schopna o tom mluvit se svými dětmi, a také předešla náboženským manipulacím v rámci církevního prostředí. „Diskrepance mezi tím, že je někdo třeba lékař, ale má náboženské představy, které odpovídají nedospělému člověku, je pro mě kolikrát šokující,“ poznamenává Kolářová.
„Teologie jakožto reflexe víry je naprosto nutná, aby víra žila a rostla,“ říká Michael Martinek. „Znám spoustu lidí, včetně církevních hierarchů, kteří víru mají ale nepřemýšlí o ní, což má nebezpečné důsledky.“ Toto přesvědčení ilustruje na vlastní zkušenosti. K studiu teologie se vrátil ve chvíli, kdy mu po patnácti letech praxe „došel materiál“, na němž duchovně vyrostl a nebyl schopen dál dost dobře působit v pastoraci a sloužit lidem.
Lukáš Jeník vidí místo teologie v procesu hledání naděje, a to nejenom na individuální, ale také na společenské rovině. Společenství ponořené do sebelítosti a zoufalství je náchylní podlehnout autoritářství a ideologiím, církevní prostředí nevynímaje. „Křesťané jako občané přirozeně vstupují do politiky a politizují některé své náboženské motivy. Jde tedy jenom o míru racionality těchto argumentů,“ zdůrazňuje filosof působící v Bratislavě. Veřejný diskurz má být podle něho co nejširší a umožňovat také křesťanské teologii do debaty vstupovat se svým specifickým pohledem, její argumenty však musí být dostatečně dobře přeložené do sekulární řeči, jinak nemohou obstát.
Záznam naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
