Ten, komu se marnění lidské mysli líbí, skepsi ještě prohlubuje. Jak? Řekne: „Bude líp!“ a toto heslo záměrně nenaplní. Vychutnává si své vlastní placaté řeči.
Skeptický člověk se strká dopředu, byť by se musel nechat vozit na trakaři, aby bylo vidět, že nikdo jiný nevládne veškerou mocí lidu. Stařec moudře nečeká, až za ním přijdou pro radu, ale má se za předního, aby bylo vidět, jak zradil a zrazuje. Když už lidé říkají, že to nemůže být horší, udělá ještě šílenější věc, kterou by si nikdo nedovedl představit. A vychutnává si, jak mu jeho oběti ještě poděkují a z opatrnosti mu podlézají.
Není důvod poděšeného kličkování. Žádná skepse. Je naopak důvod dělat promyšlené kroky. Učit se a promýšlet strategie. Samozřejmě je důvod demonstrovat a dávat prohlášení, zaujímat zásadní postoje. Nesouhlas a přiměřený projev odporu je důstojný, není se za co stydět.
Samozřejmě, že se bude jakýkoliv projev svobodné mysli bagatelizovat a zesměšňovat. Mocní budou svět poučovat o tom, kdo je hysterický a kdo není. Budou dělat, že se vůbec nic nestalo, urážet a nadávat demonstrantům do křiklounů. Pokaždé se budou tvářit, že pod jejich okny nikdo nebyl… leda turisté. Nic jiného než tohle poučování mocní neumějí. Ale to ani trochu není důvod k jejich skepsi.
Skepse totiž rozežírá obyčejnou naději, kterou potřebujeme k přežití, tvorbě politiky, ochotě kandidovat. V tuhle chvíli je třeba poděkovat nebesům za všechny nezávislé politiky, kteří měli a mají odvahu kandidovat třeba do Senátu. Za všechny Prahy sobě a Kolíny a Semily či Říčany, jež vychovají sebevědomé politiky, kteří vědí, že se spousta věcí dá dělat jinak.
Nepodléhají skepsi, vyjedou do světa a vidí. Vrátí se, pracují a moc nepovykují laciná hesla. Za každého straníka, který ví, že moc je nebezpečná a tříštivá, jsme vděční. Bohu díky, za každého, kdo ví, že moc v jakékoliv podobě je jedovatá a je třeba její použití evidovat, jako specifický lék v každé ordinaci.
Zdroj: Blog Daniela Kvasničky (redakčně upraveno)