Mluví o vztazích a lásce na přednáškách, v podcastech i knihách. Sami vyrostli v evangelikálním protestantském prostředí, deset let tu vedli mládež. Jsou spolu od dospívání, a protože se jim nelíbilo, jak se o vztazích tu mluví, začali s tím sami. Teď jsou součástí Cityhouse Brno. Jakub a Monika Vejmělkovi – ředitel Křesťanské akademie mladých a svatební fotografka, a taky rodiče čtyřleté Rozálie Nory a ročního Arthura. Jak vypadá jejich vztah? Rozhovor o důvěře v Boha, o lásce a všem dobrém i těžkém, co spolu prožili, vede v podcastu Bez filtru Alžběta Havlová.
“Vyrostli jsme v prostředí, kde se o randění a vztazích mluvilo trochu jinak, než o tom teď mluvíme my. A myslím, že to na nás mělo spíš negativní dopady,” popisuje Jakub Vejmělka a dodává, že církev, do které dlouhé roky docházeli, je společenství křesťanů evangelikálů. “Byli jsme jedni z prvních v té církvi, kdo spolu začali chodit - a oni nevěděli, jak o tom s námi mluvit. Inspirovali se různými americkými autory,” říká Jakub a dodává: “Celá ta “purity culture” a ten puritánský přístup, kdy se mluví hlavně o sexuální abstinencí, měla třeba na mě opačný dopad, spíš jsem potom rebeloval. Můžeme souhlasit s tou hlavní myšlenkou, ale ten způsob, jakým se to podává, opravdu nepomáhá.”
Se svou tehdejší přítelkyní - nyní manželkou Monikou proto hned od začátku svého vztahu začali přemýšlet, jak o vztazích mluvit. Přednášeli v rámci svého působení pro mládež Wave, založili podcast Láska a jiné srandy, vydali dvě knížky Modlím se za svého milého/milou, teď nově také Modlím se za svého syna/dceru. “My pořád držíme skoro konzervativní tradiční pohled na sexualitu, jenom o ní mluvíme trochu jinak, pozitivně - mluvíme o tom posvátnu, o její důležitosti. Setkali jsme se pak s tím, že spousta věřících to zažívá a vnímá stejně,” shodují se manželé.
Ve svém vyprávění a přednáškách se inspirují ostatními příběhy, ale především tím svým. Jaký je tedy jejich vztah? “Bylo mi 18, když jsme spolu začali chodit. Nelituji toho, že jsem neměl jiný vážný vztah, ale někdy mi to možná chybí," říká Jakub a dodává: “Považujeme ale za výhodu, že jsme mohli dospívat a vyrůstat spolu. Není to ale pro každého,” zdůrazňuje a doplňuje ho Monika: “Pro mě je nemyslitelný koncept, že bych si někdy přála něco jiného, než být celý život jen s jedním člověkem. Nechci ani poznat, jaké to je držet za ruku někoho jiného, než mého manžela.”
I oni si ale prošli náročnými obdobími. Před dvěma lety Monika na svém instagramu sdílela o ztrátě dvou miminek během těhotenství. “Pořád jsem se Boha ptala - proč zrovna já?” vypráví Monika a pokračuje: “A Bůh mi pak odpověděl.. A proč ne ty? Předtím jsem si asi myslela, že když jsem dobrý křesťan, tak mě Bůh ochrání od těch opravdu špatných věcí. Pak jsem si ale uvědomila, že takovému Bohu věřit nechci - chci věřit v Boha, který slibuje, že každou těžkost promění v něco, co mu přinese v slávu. A ne v Boha, který za to, co dělám, tak mě odmění.”
Mladý pár pak vypráví, jak každý z nich prožíval toto období jinak. “Někdy tomu druhému nemůžeme pomoct, ale je důležité spolu jen být,” říká Jakub.
Jak vypadají jejich neshody a hádky? Jak se učí mít Boha ve svém středu? Obnoví znovu podcast Láska a jiné srandy? A jakých stinných stránek se na sobě obávají?Poslechněte si rozhovor s Monikou a Jakubem Vejmělkovými v podcastu Bez filtru.
Autorka: Alžběta Havlová
Mladí lidé nepotřebují povrchní změnu tónu, lakování narůžovo (“držíme tradiční pohled, jenom o ní mluvíme trochu jinak, pozitivně”) ani vágní a nicneříkající floskule (“tradiční pohled”, “mluvit o něčem pozitivně”).
Co potřebují, je dostatečný důvod.
Mladí lidé rebelují proti normám (proti jakýmkoli normám víceméně bez ohledu na to, o jaké normy jde) ne proto, že by byli proti té normě jako takové, ale proto, že “takhle se to prostě dělá” pro ně není dostatečný důvod. A mají v tom pravdu, objektivně to dostatečný důvod není, ale s přibývajícím věkem jedeme čím dál víc na setrvačnost a s “takhle se to prostě dělá” se spokojujeme čím dál snáz.
Mladí lidé nemají s normami žádný problém, pokud se někdo obtěžuje jim ty normy dostatečně zdůvodnit. Dostatečně, ne nicneříkajícími a sentimentálními frázemi o “posvátnu” a “důležitosti”. Pokud je považují za smysluplné, mladí lidé nejen ochotně, ale nadšeně dodržují neporovnatelně přísnější normy než starší generace (viz třeba rozšíření veganství mezi mladými lidmi).