Když člověk něco očekává a dotyčná očekávaná věc nebo událost konečně nastane, často mu výsledný dojem zkazí nečekaný protivník: vlastní představivost. Přesně to se stalo, když mnozí nepoznali příchod Mesiáše – měli příliš jasnou představu o tom, jak by měl vypadat. (Jan 1,11) A stává se nám to i při mnohem obyčejnějších a přízemnějších příležitostech. Očekávání vytvoří předpojatost, která člověku chtě nechtě ovlivní následující dojem – ať už příznivým, nebo nepříznivým způsobem.
Typickým příkladem je stolování. Říká se, že jíme i očima, a můžeme k tomu dodat, že často i ušima. Chuť pokrmů, které jíme, ovlivňuje totiž i to, jak vypadají, i to, co nám o nich někdo řekne i neřekne. Když si na etiketě láhve vína přečteme, jaké tóny chutí v něm máme hledat, podvědomě je tam hledat budeme. Člověk, který má dietní omezení a dostane nějaké jídlo bez dalších informací, bude v určitých situacích jistě pátrat po tom, jestli v něm náhodou není nějaká složka, kterou nesnese – a sotva si na něm pochutná nerušeně. A mnozí z nás jistě zažili, jak může nevhodná poznámka pronesená u stolu ostatním zkazit chuť...
Nemusíme ovšem být zrovna dietáři, aby nás nedostatek slovních informací o jídle vyvedl z míry. Existují pokrmy nebo přísady, které vypadají značně neurčitě, jenže lidská představivost si o nich dokáže vytvořit silný „chuťový obraz“. Ukazují to vědecké experimenty s pokusnými ochutnávkami – například narůžovělé krémové hmoty. Účastníci pokusu, kteří v tu chvíli dostali chuť na jahodovou šlehačku, jistě zažili více než zklamání, když ve skutečnosti šlo o pikantní lososovou pomazánku. Představa byla tak silná, že zastínila skutečný chuťový vjem: byli schopni poznat, „že to není ono“, ale už nedovedli říci, co to vlastně je. Poněkud příznivěji dopadla varianta tohoto pokusu, kdy účastníci dopředu dostali neurčitou informaci, že budou ochutnávat vzorek označený číselným kódem – záhadnou novinku.
Otřepaná poučka „jíme i očima“ se v potravinářském průmyslu mnohokrát osvědčila. Někdy není třeba poživatinu dochucovat, aby chutnala lépe, nýbrž stačí ji jen přibarvit. Limonáda z červeného ovoce chutná lépe, když je zkrátka červená, byť by odstín ve skutečnosti pocházel z přidané červené řepy. Bledá přírodní šťáva bude proti tomu chutnat jako ředěná.
Nejen chuť, ale i další lidské smysly fungují tímto způsobem, ovlivňuje je předpojatost zvenčí i zevnitř. Nedovedeme vymyslet univerzální způsob, jak bychom je mohli přimět k objektivitě. Fungují tak i v případě, kdy se snažíme vnímat Boží sdělení a působení. Čím jasnější a konkrétnější si utvoříme představu, tím víc hrozí, že nám skutečná Boží pravda unikne. Pán nás učí, abychom si omezenost vlastních představ uvědomovali a čekali nečekané. O Božím království máme sice mnoho podobenství, ovšem jeho skutečná podoba bude pro nás všechny velkým překvapením.
Komentář k fotce: Chuťové pohárky jsou na jazyku rozděleny do několika oblastí podle toho, kterou chuť rozeznávají – na špičce a okrajích jazyka cítíme slané, po bocích cítíme to, co je kyselé, u kořene jazyka hořké a uprostřed blíže ke špičce sladké.
Autor: Martin Srb
Zdroj: Časopis Brána