Pochází z muzikantské rodiny. Na violoncello začal hrát ve svých šesti letech, vystudoval pražskou konzervatoř a HAMU, ale také New England Conservatory v Bostonu. Dlouho působil v hudebním uskupení Prague Cello Quartet. Nyní vystupuje sólově a také s kvartetem Cello Republic. V rozhovoru pro Příběhy bez filtru otevírá nejen svůj profesní život, ale také (nejen) jeho duchovní rozměr. Ptá se Jaroslav Tomáš.
Za jedno z nejvýznamnějších období před startem své kariéry považuje čas strávený za oceánem. „V Americe se začal formovat nejen můj profesní, ale i křesťanský život,” popisuje host podcastu Bez filtru s tím, že kromě zdokonalení se ve hře na violoncello právě zde začal prohlubovat i svůj vztah k Bohu. Shodou okolností totiž natrefil na protestantské hnutí. „Byli tam dva bráchové, kteří vedli místní církev a strašně dobře kázali. Věděl jsem, že tohle chci, ale zároveň jsem byl vychovávaný v tom, že jenom katolíci jsou správně. Líbilo se mi, jak prožívali víru a jak studovali bibli. Celých devět týdnů na začátku svého pobytu jsem proto v neděli místo do katolického kostela chodil tam,“ říká muzikant.
Později ale našel podobné společenství i v katolickém charismatickém společenství, kde zažil zásadní moment svého obrácení. „Pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Během adorace šel kněz s monstrancí mezi lidi a každému ji s modlitbou přiložil k hlavě. Když došel ke mně, bylo to, jako když mi celým tělem projede elektřina. Poprvé v životě jsem v tu chvíli zažil, že jsem slyšel Boží hlas,“ popisuje svůj zážitek a doplňuje, že mu Bůh řekl jen tři slova. I love you. „Od toho momentu už to nebylo že věřím, že Bůh existuje, ale že vím, že existuje,“ dodává.
Kvůli odchodu z hudebního uskupení Prague Cello Quartet, kde působil před tím, než začal hrát sólově a s kvartetem Cello Republic, se také v životě dostal na pomyslné dno. „Úplně se mi rozklepaly nohy a vůbec jsem to nečekal. Tři roky jsem potom bojoval s depresemi,“ popisuje okamžiky konce v projektu, kterým žil patnáct let. „Žil jsem v přesvědčení, že jako křesťan nemám mít deprese,“ říká v rozhovoru Petr Špaček o období, po kterém vyhledal psychologickou pomoc. Nakonec ale připisuje v životě i této zkoušce pozitivum. „Naučil jsem se tím ještě víc důvěřovat Bohu. Víra je pro mě základní kámen všeho, co dělám,“dodává.
Volně dostupnou verzi rozhovoru najdete ve všech podcastových aplikacích.
Autor: Jaroslav Tomáš
