Sdružení evangelikálních teologů věnovalo svoje poslední setkání umělé inteligenci. Zajímavý program se zajímavými informacemi. A s mnoha dilematy, která si budeme muset nějak vyřešit. Otázky, které nám technologický pokrok klade, nejsou vůbec jednoduché.
Na téma umělé inteligence a na jeho reflexi z teologického pohledu jsem ovšem narazil už i dříve, v září, na podzimní pastorální konferenci kazatelů Církve bratrské. Objevilo se tam na jednom předem neplánovaném semináři. Jednomu z kazatelů se zdálo důležité, tak nabídl možnost rozhovoru všem, nabídl seminář v čase, kdy měli kazatelé volno. Přišlo jich docela dost.
Já ovšem nejsem počítačový odborník, výpočetní techniku nějak zvládám na uživatelské úrovni, možná na úrovni trochu informovanějšího uživatele, to je ale všecko. Do tajů elektronických procesů probíhajících v těch našich krabičkách příliš nevidím a většině věcí nerozumím. Netroufám si hodnotit, ba ani komentovat umělou inteligenci jako takovou. Myslím si ale, že trochu rozumím přírodním procesům, že něco vím o organismech obývajících naši planetu. A že trochu rozumím lidem; nakonec, jsem na světě už dost dlouho a setkal jsem se s mnoha z nich, poměrně často i docela nablízko. A tak mne zarazily reakce některých diskutujících. Kdybych je shrnul do jakého sumáře, říkali: „V umělé inteligenci nejde o nic víc, než o pokročilou statistiku. Mluvit o myšlení je hodně velká nadsázka.“
Opravdu je to nadsázka? Jak vlastně funguje naše myšlení? Krásně to vidíme na dětech: Poznávají realitu okolního světa, a snaží se chápat souvislosti mezi jednotlivými objekty. Nikoli podle jejich teoreticky popsaných závislostí, ale podle četností a okolností výskytu. Učí se mluvit, neznají ale žádná gramatická pravidla, ta je ani nezajímají. Sledují, v jaké souvislosti se co říká, a v obdobných situacích to pak opakují. Náš čtyřletý vnouček miluje komiksy s dramatickými příběhy, boje hrdinů s padouchy. Ve svém vlastním životě pak aplikuje, co mu zůstalo v paměti. Když jim s babičkou nedávno ujela tramvaj před nosem, pronesl s vážnou tváří: „Ach, Bože, to byla naše poslední šance. Jsme ztraceni!“
Když vyrosteme, mnoho se toho nezmění. Lecjaké poznatky překlopíme do teoretických definic, v základu ale stále zůstává jen opakovaná zkušenost. I při vrcholné tvůrčí práci vlastně jen kombinujeme poznané entity v nově definovaných vztazích – pořád ale jde v podstatě o statistiku. O četnosti výskytu, o variace daného, o nově vytvářené vztahy.
Ono to tak funguje i v samotném stvoření, krásnou ilustrací je existence a užívání fraktálů přírodními objekty. Fraktál je matematický pojem, velmi zjednodušeně řečeno, jde o opakování jednoduchých tvarů v různých rozměrech. Kde tvoří okraj listu stromu určitou křivku, je tvar kraje zubů téhož listu tvořen stejnou křivkou, jen v menším provedení. Tak to v přírodě nacházíme na všech stranách, v mracích, na sněhových vločkách, ve tvarech organismů… Vlastně – zase jen statistika.
A to nám nějak vadí. Byli bychom raději, kdyby to naše myšlení bylo něčím zásadně jiné, kvalitativně odlišné, lepší! Vždyť my přece nemyslíme jako zvířata! Nejen že toho obsáhneme mnohem víc a mnohem víc si pamatujeme, my přece myslíme principiálně jinak! U nás nemůže jít jen o statistiku!
„Člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí,“ píše biblický Kazatel, když zvažuje úděl živých tvorů. Svému vyvolenému národu Hospodin říká: „Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům…“
I tu Boží lásku bychom si raději zasloužili svou výjimečností. Tak tomu ale není. Hospodin nás lidi miluje i bez jakýchkoli našich kvalit, nejednou i jim navzdory. A že jsme byli jako jediní stvořeni k Božímu obrazu? Tím nám Hospodin nesvěřil žádné božské vlastnosti, jen s námi sdílel to, co je mu nejmilejší, totiž úkol starat se jeden o druhého i o celé stvoření. Nabídl nám možnost být jeho spolupracovníky.
Za Rádio 7: Petr Raus
Jsem toho názoru, že umělá inteligence je velice důmyslné zařízení, stroj, kalkulačka. A proto si myslím, že bude v mnoha ohledech velmi nebezpečná, protože ji budou používat nedokonalí a často velmi zlí, chamtiví, bezohlední a sobečtí lidé. Žádný důvod k jásotu. Ničení planety a lidské společnosti se jen urychlí. Teologové by to měli vědět jako první.
Článek skvěle ilustruje podstatu problému: umělá „inteligence“ žádný problém nepředstavuje (pokud tedy nepovažujeme za problém to, že lidé živící se produkováním bezcenných blábolů si budou muset hledat smysluplnější práci), naopak je velmi užitečným a flexibilním nástrojem.
Skutečným problémem je rozšířenost nesprávných a heretických představ o tom, co je lidská duše, jak je vystihuje i tento článek – protože s touto nesprávnou představou duše může být AI zaměněna.