Nedávno se v googlovské nabídce zpráv objevil odkaz s atraktivním názvem: Ateistka – O evoluci bez Boha není pochyb, vyvracejme bludy kritickým myšlením. Šlo o záznam pořadu Rozstřel z internetové televize iDnes, jehož hostem byla Mgr. Lenka Příplatová, PhD. Titulek mne zaujal, přiznávám, že nejprve negativně.
Jak může někdo, kdo respektuje alespoň základní pravidla vědeckého myšlení, napsat takový nesmysl? Rozhovor jsem si poslechl a musel se v duchu omluvit. Paní doktorka mluvila dobře, ten titulek si určitě nenapsala sama, šlo o novinářskou zkratku. Ano, mluvila z pozice ateisty, ale korektně a věcně správně.
Potvrdila, že evoluční proces, jak ho dnes známe a jak ho jsme do značné míry schopni i laboratorně modelovat, žádné průběžné Boží zásahy nepotřebuje. Stejně tak ale potvrdila, velmi zřetelně a jasně, že dokázat ani vyvrátit přítomnost Boha kdesi na počátku věda neumí. Ke Stvořiteli nedohlédne.
Co nám k tomu řekne Bible? To první: Stvoření bylo dobré, ba velmi dobré. A je takové dodnes, funguje, nepotřebuje každodenní zásahy a opravy Stvořitele. Pokud bychom chtěli použít obrazu hodináře, jak s ním přišel v trochu jiné souvislosti Richard Dawkins, řekl bych, že Hospodin není hodinářem, který musí ručičky svých hodin každou minutu vlastnoručně posunout. Jeho hodiny jdou samy a jdou dobře.
To nakonec odpovídá i zprávě knihy Genesis. Hospodin tvořil slovem, dával pravidla, realizaci díla ale prováděla země, jak to výslovně uvádí 12. a 24. verš 1. kapitoly knihy Genesis a implicitně i verše ostatní. Jestliže tedy přírodovědci dnes docházejí k závěru, že evoluce žádné průběžné Boží zásahy nepotřebuje, že je soběstačná, jen potvrzují to, s čím počítal už autor knihy Genesis.
Nedostáváme se tady ale na půdu deismu, tedy názoru, že Bůh sice kdysi na počátku svět stvořil, dál se o něj ale nezajímá? Na této myšlence vidíme, jak může být ledabylá logika zavádějící. Výrok, že stvoření je tak dobré, že do něj Tvůrce už zasahovat nemusí, přece ani nenaznačuje, že by do něj zasahovat nemohl či nechtěl a že to nedělá. To jsou úplně rozdílné věci!
To druhé: Boha nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Snad jen jeho záda jako Mojžíš nebo jeho stín, otisky jeho prstů v jeho díle. Z těch se ovšem dá poznat mnoho, podle apoštola Pavla dokonce všechno, co se o Bohu vůbec dozvědět dá, nikdy to ale nebude důkaz. Jak říkal farizeům Ježíš: Lidskému pokolení nebude dáno žádné znamení; tedy důkaz, řečeno dnešním jazykem. Proč? Protože náš Bůh hledá vztah, nikoli znalost ani správný názor. Jde mu o důvěru, ne o informace.
Zpochybnění potřeby stálých Božích zásahů do běhu světa vyvolává námitky těch, kdo si svět představují jako stvořený jednou provždy a neměnný. Pak by totiž každá změna musela být vyvolaná speciálním Božím zásahem. Slýchávám, že tak to říká Bible a že proměnlivé stvoření je jen podléháním vlivu současného světa, že jde o novinku, o ústupek modernímu vědeckému bádání. Není to tak.
Upozorním jen na dva zajímavé argumenty. Ano, Bible říká, že (cituji) „od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.“ Současně ale o tomto výroku říká, že jde o názor posměvačů posledního času. A pak to druhé, námitka proti novosti představy o potřebě zvláštních Božích zásahů do běhu světa, a to i v případě zázraku.
Vypráví se, že už chasidský rabín Jisra'el ben Eliezer, zvaný Ba'al Šem Tov, žijící už v prvních 60 letech XVIII. století, říkal: „Nevíš, že přírodu stvořil Bůh? Stvořil ji tak, že se v oné hodině, kdy děti Izraele táhly Rákosovým mořem, muselo rozdělit.“
Autor: Petr Raus
