V souvislosti s dnes již celosvětovou pandemií onemocnění COVID-19 si někteří lidé kladou otázky, které jindy zůstávají téměř nepovšimnuty. Je toto konec světa? Jsou křesťané speciální chráněni? Je toto Boží trest?
Ke slovu se dostávají i různé náboženské pseudoteorie, či zjednodušující odpovědi. Ve skutečnosti nepomáhají, ale vnášejí ještě větší zmatek do i tak zmatené situace. Některé jsou vysloveně škodlivé a přinášejí deformovaný obraz Boha. Špatná teologie může být nebezpečná nejen pro duševní, ale i tělesné zdraví člověka. Následující je napsáno z pohledu praktikujícího křesťana. Kdybych byl agnostik nebo ateista, určitě bych se s těmito otázkami vypořádal jiným způsobem.
1. Je toto konec světa?
Můžeme se setkat s názory, že současná pandemie zapříčiněná koronavirem SARS-CoV-2 je znakem konce světa. Mohou se odvolávat např. na Ježíšova slova zaznamenané v evangeliu podle Matouše, kapitole 24., verš (věta) 7: Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a mor a místy zemětřesení.
Není snad COVID-19 novodobým morem, který hubí lidstvo?
Je třeba být velmi opatrný při jakémkoliv aplikování slov Bible přímo do jakékoliv situace. Jako křesťan věřím, že Bůh „mluví“ k člověku i skrze svaté Písmo. To však neznamená, že jakýkoliv nápad, který se vylíhne ve zbožné mysli, je správný. Ježíšovo proroctví o tzv. znameních konce je natolik obecné, že se dá aplikovat jak na jevy současné, tak i k mnoha jevům v minulosti či budoucnosti.
Například mor, který sužoval Evropu na počátku novověku, nebyl doslova také morem zmíněným v evangeliu? A co španělská chřipka, která skosila na počátku 20. století miliony lidí? Ve srovnání s těmito příklady jsme na tom v současnosti (zatím) stále velmi dobře. Tím nechci zlehčovat současnou pandemii. Nakonec, stále se jen dohadujeme, nakolik tato nemoc ovlivní v globálním měřítku náš život. Je možné, že svět, jak jsme ho znali dosud, skončí, a podobně, jako se mnohé věci změnily teroristickým útokem na Dvojčata v NY v r. 2001. Podobně i tento koronavirus může přinést dalekosáhlé změny v našem životě.
Z pohledu dějin však současná apokalypsa není větší než několik podobné události v minulosti. Co je nového, že může opravdu doslova zasáhnout každý kontinent a každou zemi.
Tato nemoc nám připomíná naši křehkost, zranitelnost a to, že mnohé věci v životě nemáme ve svých rukou.
Jako křesťan však hned jedním dechem i řeknu, že křesťané, kteří brali Boha skutečně vážně, v každém čase očekávali, že konec věků je blízko. A proto vyzývali k bdělosti a duchovní ostražitosti. Ano, i tato nemoc nám připomíná naši křehkost, zranitelnost a to, že mnohé věci v životě nemáme ve svých rukou, jak si velmi snadno dokážeme domýšlet. Proto zároveň řeknu, ano, věřím, že čas konce se blíží, ale v prorockých tvrzeních bych byl opatrný.
Hned v téže kapitole, jen o něco později, v 36 verši (větě), zazní z úst Ježíše slova: „O tom dni a o hodině neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, ale jedině Otec“. Tedy i sám Ježíš varuje před nějakými konkrétními předpověďmi, které si ani On během svého pozemského působení netroufal dávat.
2. Jsou křesťané speciálně chráněni?
V souvislosti se šířící se epidemií se začal přes sociální sítě šířit Žalm 91 jako povzbuzení pro křesťany. Nejprve jsem to přivítal s potěšením. Žalmy, které se nacházejí zhruba uprostřed Bible, jsou mojí oblíbenou knihou modliteb a písní. Rád se k nim opakovaně ve svém životě vracím. Nacházím v nich povzbuzení a pokyny pro svůj život.
Ale něco mě při sdílení tohoto žalmu na sítích znepokojilo a zarazilo. Jaksi jsem nedokázal tento žalm v současné situaci sdílet se stejným nadšením, jak to dělali mnozí moji bratři a sestry ve víře. Konkrétně jde o následující slova: „Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti, z morové rány nejprudší.“ (Žalm 91:3). A v podobném duchu jsou i slova později: Nezalekneš se noční hrůzy ani střel, jež ve dne létají,
morové nákazy, jež tmou se plíží, ani zhoubné rány v čase poledním. Po tvém boku jich padne tisíc a deset tisíců po tvé pravici, tebe to ale nechá být….žádné neštěstí se ti nepřihodí, rána se vyhne tvému obydlí..(Žalm 91: 5-7, 10)
Není to projevem nesprávné představy, že když stojím na té správné straně jako věřící člověk (na rozdíl od těch, co nevěří), tak se mi nic nemůže stát? Je toto správná představa? Opravdu jsou křesťané nějak zvláštní privilegovaní a ti ostatní mají smůlu?
Tato představa neodpovídá realitě. Je ozvěnou tzv. teologie prosperity, ale není zakořeněna ani v Bibli ani v historických reáliích. Křesťané v dějinách trpěli a umírali podobně jako kdokoliv jiní. Ano, máme svědectví i o zázracích a jako křesťan také věřím v zázraky. Zároveň se snažím nevybírat si z Bible jen to, co se mi hodí. Ani Ježíš neuzdravil všechny nemocné své doby. Podobně ani apoštolové. Dokonce i apoštol Pavel radí svému žákovi a příteli Timoteovi, aby na své žaludeční problémy užíval trochu vína (1. Timoteovi 5:23). Tuto radu z Bible by si jistě snadno osvojili i mnozí nekřesťané 😀
Křesťané umírali i ve středověku na mor, umírali v 20. st. na španělskou chřipku, umírají na různé nemoci dnes, trpí v přírodních katastrofách, umírají ve válkách, při automobilových nehodách, atd… Ježíš říká, že totéž slunce svítí a tentýž déšť padá stejně na špatné a dobré, spravedlivé i nespravedlivé (Matouš 5:45).
Vraťme se ještě krátce k Žalmu 91. Zajímavý je verš 11 a 12: „Vždyť kvůli tobě pověřil anděly, na všech tvých cestách aby tě chránili, na rukou aby tě nosili, nohu o kámen aby sis nezranil“.V evangeliích čteme (Matouš 4:6 a Lukáš 4:11), že přesně tato slova použil ďábel, když pokoušel Ježíše na poušti. Ďábel citoval žalm, a přece to Ježíš odmítl jako nesprávnou interpretaci. To neznamená, že by žalm byl falešný. Jen způsob, jakým ho ďábel použil, falešný byl. Ježíš rozpoznal, že toto není ta situace, kde by bylo správné tento žalm takto aplikovat. Konečně, Ježíš nepřišel, aby si tu žil v bavlnce, ale přesně opačně. On přišel trpět a zemřít… Takže Žalm 91 je jistě krásný a hodnotný, ale pozor, neaplikujme ho neadekvátně na svůj život, jakoby byl příslibem bezproblémového života. Interpretujme ho v kontextu celého poselství Bible.
3. Je toto trest Boží?
Bůh trestá lidi za jejich bezbožnost. Zde již máme hned několik problémů. Pokud je pravda, že křesťané se také mohou nakazit koronavirem způsobujícím COVID-19 stejně jako muslim, buddhista, agnostik či ateista, pak proč mají trpět spolu s nimi? Křesťané jsou přece „na té správné straně“, oni jsou ti zbožní.
Děsivým nepochopením je koukání se na trpící jako na ty, kteří si za to mohou sami svými hříchy.
Idea Božího trestu se pojí s jistou nesprávnou představou, která se táhne s lidstvem od nepaměti. Tato představa spočívá v tom, že pokud se máme dobře, tak Bůh je s námi spokojen, ale pokud se máme špatně, tak nás jistě za něco trestá. Ano, v Bibli můžeme najít i takovou kauzalitu mezi zbožností a prosperitou, ale není to všeobecně platný princip. Jeho děsivým nepochopením je koukání se na trpící jako na ty, kteří si za to mohou sami svými hříchy. A tady jsme už jen krůček od fatalismu, karmizmu a kastovnictví, které známe např. z hinduismu.
Otázkou vztahu utrpení a zbožnosti se zabývá např. starozákonní kniha Job. Podobnou otázku dostal i Ježíš, když potkal při jedné příležitosti člověka, který byl od narození slepý. Dostal tehdy otázku: Mistře, kdo zhřešil: tento, či jeho rodiče, že se slepý narodil? (Jan 9:2) Ježíš odmítal takovou teologii a svou odpovědí reagoval jednoznačně: Ani tento nezhřešil, ani jeho rodiče, ale (stalo se to proto), aby skutky Boží byly zjeveny na něm (tamtéž, 3. verš.).
Jako křesťan hned řeknu, že Bůh může trestat. Ale my nejsme ti, kteří bychom to měli posuzovat. Toho slepého tehdy Ježíš uzdravil. I my se můžeme modlit za druhé, za jejich zdraví. Někteří možná i budou uzdraveni a možná i zázračně. To jako křesťan vůbec nevylučuji. Ale varuji před jakýmikoli zkratkami, které mohou vést ke zkratům.
Co s tím?
Máme dobré důvody věřit v Boha. Ale ty důvody nespočívají ve strachu z konce světa. Ani ve strachu před Božím trestem. A nespočívají ani ve falešné naději v protekci u Boha, pokud se prezentuji svou zbožností.
Důvody pro víru v Boha můžeme najít ve filozofii, v dějinách, v poznání přírody. Mnozí křesťané hovoří také o důvodech při svém „osobním setkání s Bohem“ (ať už si pod tím představíme cokoli).
Chci zde zdůraznit jeden důvod. Nacházíme ho v příběhu Ježíše Krista. Všechna náboženství, filozofie a ideologie hovoří o tom, co bychom měli udělat, abychom zlepšili sebe, či tento svět. A najdeme tam mnoho skvělých myšlenek. Avšak jedině křesťanství mluví o tom, co udělal Bůh pro to, aby zlepšil nás a tento svět. Máme mnoho cest na výběr, abychom se škrábali po žebříku „tam nahoře“ k nějakému ideálu. Ale jedině příběh Ježíše Krista hovoří o tom, jak Bůh sestoupil do našeho neideálneho světa.
Autor: Ondrej Kolárovský
Zdroj: Chcemviac.com
Foto: apollo-reyes/unsplash.com
