“A paní farářko, kolik té vody bude?” ptali se mě rodiče před křtem svého děťátka. “To je jen pár kapek. Z malé skleněné konvičky polijeme temeno hlavy třikrát – křtíme ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého.” Pokaždé, když řeknu, že vážně jen pár kapek, tak je potom voda úplně všude.
Když otevřeme kohoutek, teče. V každé sámošce ji mají za pár korun, v plastu všech barev. Voda se pro nás stala materií bez chuti a zápachu a také bez ceny, bez významu. Voda – základní předpoklad života, voda, která teče z nebe, po zemi, pod zemí – je dar. Voda je okolo nás, i v nás. Z velké části jsme voda, (více či méně) oduševnělá voda. Voda žije, naplňuje, objímá, unese na hladině člověka, a voda také očišťuje.
V článku Velký objev pod vanou jsem zmínila rituální využití vody, což není křesťanský vynález. Využití vody během obřadů je doloženo v mnoha náboženstvích. Smyslem očistných rituálů je zbavit člověka nánosu znečištění, odstranit určitou nečistotu specifickým druhem činnosti. Nejde ale o to, že by špinavé nohy bránily člověku v přístupu k Bohu.
Třeba takové mytí rukou nebo koupel je pro nás běžnou záležitostí hygieny, ale pokud se na takové chování budeme dívat z hlediska náboženského, objevíme mnohé předpisy rituální čistoty např. ve starých rabínských komentářích. Zajímavě zpracované je toto téma v divadelní hře Mikve.
Zmíněný křest je také formou rituální očisty. Dřívější kompletní ponoření do vody bylo nahrazeno symbolickými kapkami vody z křestní konvičky. (A i přesto doporučuji dívkám a ženám voděodolnou řasenku, obzvlášť pokud duchovní slibuje, že je to “fakt jen trochu vody”).
Ale očista se v křesťanství neděje jen působením vody, ale například i ve chvíli, kdy člověk ve svém nitru předkládá Bohu svá přestoupení, lituje jich a prosí Boha za odpuštění.
V mnoha náboženstvích jsou za znečišťující považovány tělesné tekutiny. Islámská rituální očista, je soustředěna na přípravu rituální modlitby. Očista je “platná” za určitých podmínek celý den, ale zruší ji spánek, kontakt s opačným pohlavím nebo krví. Ve chvíli, kdy není dostupná bezpečná voda, lze použít k očistě písek nebo hlínu.
Hinduisté znají krom očistného omývání se ve (znečištěné) posvátné řece Ganga, také obřad zahrnující tzv. achamana – to je dotyk a usrkávání čisté vody za odříkávání mantry. Slova jsou určitým druhem vibrace a v Bibli čteme, že na počátku bylo Slovo… V Japonsku existuje přísloví, že “Slova nám přinášejí dobrý i zlý osud.” Ve starověkém jazyce sanskrt existuje slovo, kterým se označuje “zvuk” – Nada-Brahman, nada přeloženo “široká řeka” a brahman znamená “zdroj”. Skoro to vypadá, že zdrojem zvuku je řeka.
Japonský badatel Dr. Masaru Emoto zkoumá a fotografuje krystaly vody, na kterou nechává působit vibrace slov. Zabývá se vlivem významu slov a jazyka na vodu. Možná si klepete na hlavu, ale už kdysi babičky říkaly modlitbu do vody (a funkci skleničky jako repráku určitě ještě neznaly).
Vlastně to dává smysl. Je-li člověk ze velké části voda, potom vibrace, které sami vyluzujeme i vstřebáváme musí mít na “naši vodu” nějaký vliv. Dr. Emoto říká, že si kazíme vodu negativními slovy. Věda (nejenom ta Emotova) dokazuje, že vše na světě vibruje a tudíž všechno vydává zvuk. I propiska na Vašem stole. Ale když ji zvednete, tak se Vám asi nepředstaví (pokud to není propiska Harryho Pottera, ta by možná i zatančila). Fakt, že zvuk věcí a jejich vibraci neslyšíme, neznamená, že neexistuje. Buddhisté znají bohyni soucitu Kannon, která je schopna vědět a slyšet vše. Všechno bytí je vibrace a zvuk – a je to život sám.
Pravděpodobně ta největší role, jakou hraje voda v udržení života je přenášení vibrace. A potom největším úkolem vibrace je rezonance. Ta se nekoná při absenci vzduchu – ve vakuu. Takže, aby člověk mohl rezonovat, potřebuje něco anebo někoho se stejnými vibracemi.
Ve škole jsme se naučili značit vodu pomocí H2O – tedy dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. A co konečně o vodě přemýšlet jako jednom dílu lásky a dvou dílech vděčnosti? Co s vodou udělá láska a vděčnost? Měl Stvořitel na mysli vodu, která je “vodičem” spojující různé dimenze stvoření? Je voda vlastně Božím poslem?
“Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.” Přísloví, kap. 25, verš 25
Asi se jdu trochu napít.
Může voda nést myšlenku? Viděli jste krystaly zmražené vody Masaru Emota? Co na to říkáte?
Autor: Martina Viktorie Kopecká
Zdroj: denikfararky.cz
Foto: unsplash.com
