Lípo, počkej do večera!

Jsou věci, které bych někdy moc ráda viděla, ale zatím se mi to nepodařilo. Většinou nejde o nic složitého nebo nemožného, má přání jsou docela skromná, ale chce to být ve správnou chvíli na správném místě. Toho se dá dosáhnout podle mého názoru dvěma způsoby – buď si na takovém správném místě trpělivě počkat, nebo mít prostě štěstí. 

Moc bych si přála vidět, jak opadá listí z lípy v naší ulici, která stojí přímo před naším oknem. Abyste rozuměli, nepochybně jsem viděla, jak pomaloučku opadává jeden lístek za druhým, tančí ve vzduchu a krouživým pohybem se snáší k zemi. Jenže ta lípa byla pořád plná listí a jen tak ojediněle se některý uvolnil, pořád bylo ještě dost času. A pak jsem se podívala příště a nebyl tam už ani lupínek. Jak je to možné, když denně chodím minimálně dvakrát kolem? Chtěla bych vidět, jak to opadá všechno. Vždycky si umiňuju, že příští rok si dám lepší pozor a určitě to stihnu. Ale zatím se mi to nepodařilo.

Letos to bylo jako vždycky: v pátek ráno jsem chvíli postála u okna, jen co bych vypila šálek kávy. Lípa přes ulici pyšně zářila zlatým listím a já jsem ji málem poprosila, aby s opadáváním na mne laskavě počkala do zítřka nebo aspoň do dnešního večera. Pak jsem šla do práce a na nákup a spěchala jsem domů, abych nachystala večeři a v tom všem jsem na to samozřejmě zapomněla a dnes, to je v neděli, koukám – lípa je holá. Úplně bez listí. Zase jsem to nestihla. Budu muset počkat na další podzim.

Jiné podobné přání se mi splnilo naprosto nečekaně. Vždycky, když někde v trávníku vidím krtince, přemýšlím, že bych strašně moc chtěla vidět krtka, jak na vrcholku té své hromádky vykoukne ven. Krtka jako takového jsem už viděla, ale nikdy se mi nepodařilo zahlédnout, jak se vyhrabe. Nedávno jsem projížděla kanálem příspěvků na facebooku a narazila jsem na přesně takové video. V záběru byl chvějící se a otřásající krtinec, na jehož vrcholku se zemina rozhrnula a najednou se z hlíny vynořil růžový čumáček a pak celá hlava a kus krtkova těla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Pouštěla jsem si to krátké video několikrát za sebou a připadala jsem si šťastná. Splněné přání! I když jsem krtka neviděla na louce nebo v zahradě naživo, přesto jsem viděla, jak to vypadá, když se to děje. 

Já vím, jsou to takové dětské radosti. Není to nic proti všem bolestem a hrůzám světa. Ale přece je to něco, čím sytím svou duši. Má obrana proti vyčerpání z tíže starostí a proti bezbrannosti před zlem. Přemýšlím o něčem milém a prostém, těším se na něco dosažitelného. Mám radost. Funguje to.