Býval jsem hostem v domácnosti, kde se přímo vznášeli Broučci. Dokonce i v té jemnosti a kráse. Paní Ceplová je dcerou Jiřího Trnky a všude to bylo znát.
O ústavním soudci a učiteli Vojtěchu Ceplovi se traduje – a je to pravda – že svou vřelost dával najevo vynadáním. Sjel vás ještě mezi dveřmi a důvod si dozajista našel. Tím spíše, pokud přišlo na přetřes nějaké právně-politické téma. A že jich bylo dost! Jeden z tvůrců naší novodobé ústavy vyprávěl, jak se zavřeli s kolegy ve vile a odmítli mluvit s okolím. Naštěstí ještě tehdy nelétaly emaily a nikdo nepsal na Whatsapp. Chtěli tvořit a přesto se k nim vtírali různí zástupci zájmových skupin.
Že to napsali dobře, dokazuje, že všechny ústavní zákony dodávané k tomu, co napsali, nejsou zrovna nejlepší. Včetně přímé volby prezidenta, jíž v ústavě neodpovídá nic dalšího. To byl jeden z důvodů našich sporů a já dnes po více než deseti letech doznávám, že měl pan Cepl pravdu. Byl to můj mladický blábol. A takových hloupostí bylo více. Dodnes obdivuji jeho vytrvalost, se kterou se učitelsky pustil do základních výkladů a kořenil svou řeč vzpomínkami.
Tvrdíval v majestátném množném čísle: „My umíráme!“ a vypadalo to vtipně až na to, že to byla pravda. Pan profesor spal i pracoval v horním nevětraném pokojíčku, kam se chodilo kolem vratké knihovny poskládané na prknech po stěnách schodiště. Stařec si vůči mně nebral servítky a ani se moc nechránil. Připustil mne k sobě jako přítele, dnes by se řeklo kaplana. A za cíl si kladl vysvětlit mi nález svého soudu v několika bodech: „Za prvé nevěřím a věřit v Boha nebudu. Přesto mám bázeň, jako bych Všemohoucího viděl.“ a čekal, že se mu pokusím ten rozpor vysvětlit.
K tomu přidával další nález: „Musíte pochopit, jasnosti, že máte veliký úkol. Musíte kázat evangelium tak, že medvídci budou klečet a plakat!“ Jasnost, to byl titul s nímž pan profesor nešetřil, když chtěl zvláště zapůsobit. A představa o evangeliu pocházela z detailní znalosti doby otců zakladatelů ve Spojených státech. Jonathan Edwards a jeho plamenná kázání mu byla vzorem. Lidé se měli cítit jako hříšníci v rukou rozhněvaného Boha, jak zní titul jednoho z pověstných kázání tohoto kazatele. S otci zakladateli se u Ceplů v Květné ulici žilo i dýchalo. Pod překladem skvělé monografie věnované Johnu Adamsovi bylo jméno paní Ceplové.
Přišla epidemie chřipky, která nalomenému zdraví i lékařům ve Vinohradské nemocnici házela klacky pod nohy. Dělali, co mohli. Ale všechno nemohli. Naposled mne pan profesor požádal, abych jej podepřel. Důstojně jsme prošli nemocniční chodbou. Vzpřímeně a krásně. Až u výtahů se mu najednou podlomila kolena a nemohl dál. Po rozloučení u lůžka jsem vypadl a odnesl si lítost spolu s virem, který mne vyřadil natolik, že jsem ani na pohřeb nemohl přijít. To nejdůležitější mi však zůstalo, jasnosti!
Zdroj: Blog Daniela Kvasničky
