Příspěvky od autora
314 příspěvků
Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.
„Už to nečtěte,“ poradila jsem paní sousedce. Ráno totiž zase plakala, protože v novinách četla nějaké články o katastrofách ve světě. „V létě to snáším líp,“ posmrkávala, „to můžu jít na zahrádku, kde něco pořád kvete, potkávám sousedky, taky tam běhají ty děti a člověk se potěší. Ale teď v zimě nějak nemůžu najít žádnou radost.“
Sdílet
Všichni to dobře víme, a přesto to neděláme. Všichni máme v mysli tolik pokynů, rad a pravidel o dobrých vztazích, že bychom je mohli vyučovat. Přesto naše vztahy podle toho nevypadají. Čím to může být? Vědět ještě neznamená činit.
Sdílet
„Hlavně to zdraví!“ přálo mi nespočet zákazníků na konci loňského roku. Řeklo by se, že to bylo přiléhavé, protože jsem zdravě nevypadala a ani jsem moc zdravá nebyla. Někde jsem se nachladila a do toho jsem chytla poprvé v životě covid. Pár dní jsem strávila v posteli, ale v předvánočním čase žádný knihkupec v posteli nevydrží. Ani já ne.
Sdílet
Postávala jsem v samoobsluze u regálu s širokou nabídkou hořčice. Množství kelímků a skleniček různých velikostí i tvarů s všelijak barevnými nálepkami mne mátlo. Nebyla jsem si jistá, jakou hořčici vlastně potřebuju. Nebývám nerozhodná, teď jsem ale stála a koukala.
Sdílet
Nikdy dřív mě to nenapadlo, a přitom je to fakt divné. Zařadit do oslav narození malého nevinného děťátka, které přináší světlo a spásu světu, oslavu jednoho z prvních lidí, co byli zabiti pro víru právě v tohoto Spasitele, je divné. Jak najednou z těch všech jásavých koled, plíneček, vánoček, hrnců mléka, kožešinek a beránků skočit rovnýma nohama do zloby, nenávisti, ostrých kamenů a krvavé smrti?
Sdílet
S málokterým ročním obdobím je spojeno tolik nesmyslných pověr jako s dobou kolem Vánoc. Málokdy jindy toho tolik musíte provádět, zařizovat a vykonat, protože tak se to přece dělá. S logikou se přitom nepotkáte, spíš naopak.
Sdílet
Ráno jsem si oblékala svůj starý zimní kabát. Je dlouhý a široký, šedě kostkovaný, s kapucí a pořádnými kapsami. Venku sněžilo a já jsem lehce nachlazená. Natáhla jsem tedy vysoké teplé boty, na hlavu čepici a na krk šálu. Babička by ze mne měla radost, napadlo mě.
Sdílet
Často se mi nedaří vyznat se ve svých emocích. Domnívám se, že bych měla své city prožívat, cítit je, ale necítím nic. Nebo cítím něco odlišného, než jsem si představovala. Někdy se tím trápím, protože si myslím, že chybuju. Přece bych tu lásku měla cítit! Ale láska není cit. Je to rozhodnutí.
Sdílet
Výhodou vyššího věku je, že toho člověk hodně zažil, hodně viděl, hodně pokazil a mohl se z toho poučit. Některé pokažené situace nebo vztahy spravit už po čase sice nelze, ale vím, že když se v nich někdo mně podobný ocitne, mohu mu vyprávět svůj příběh, sdílet svou zkušenost, a tak ho varovat.
Sdílet
Křehkost stáří nás dráždí. Jak je ten děda pomalý, proč mu všechno tak dlouho trvá? Jak to, že babička už nic nechápe? Je tak bezmocná, že to člověka až děsí. To budu jednou taky taková? Nevím, jak vy, ale já často nereaguju na projevy stáří laskavě.
Sdílet









