Mezi devíti lidmi, kteří zahynuli 23. října při teroristickém útoku na pravoslavný kostel sv. Jiří v jordánském Hammúdu, byl i člen místní křesťanské menšiny, zubní lékař Chálid Michael al-Halsa. V nedalekém Karaku mu říkali „lékař chudých“. Jeho příběh si zaslouží víc pozornosti než ti, kdo toho dne vzali do rukou zbraň.
V pátek se na pohřební obřad v kostele a před ním sešlo až dvě stě lidí. Během obřadu na ně zahájili palbu tři ozbrojenci, kteří zabili devět lidí včetně doktora al-Halsy a dalších třicet čtyři zranili.
Al-Halsa vedl po desetiletí malou zubní ordinaci v centru Karaku, která se na rozdíl od mnoha soukromých praxí obešla bez okázalosti. Pacienti ji považovali za místo, kam mohou přijít bez obav, protože doktor nikoho neodmítl kvůli penězům. Lidem ve finanční tísni účtoval jen symbolické poplatky a mnohé ošetřoval úplně zdarma.
Dle vzpomínek rodiny, když si pacient nemohl dovolit předepsané léky, doktor al-Halsa zašel do lékárny a zaplatil je sám. Dělal to nezištně, aby rodiny, kterým pomáhal, nemusely svou chudobu před nikým ukazovat a nepřicházely tak o svou důstojnost. Odpovídá to Ježíšově radě z Kázání na hoře, aby při dávání almužny levice nevěděla, co činí pravice (Mt 6,3).
Přestože svou pomoc nerozhlašoval, lidé v Karaku o ní věděli a začali mu říkat „lékař chudých“ nebo taky „svědomí Karaku“. Jeho syn Omar o otci médiím uvedl, že celý život obětoval komunitě, ve které žil. Když byl doktor al-Halsa na cestách nebo na návštěvě u příbuzných v Ammánu a zavolal mu pacient, kterého něco bolelo, okamžitě požádal řidiče, aby otočil auto a jel zpátky do Karaku.
Útok na pohřební obřad v Hammúdu zabil osm lidí a čtyřicet dalších zranil, přičemž většině obětí bylo mezi padesáti a sedmdesáti lety. Jordánská vláda událost označila za teroristický čin namířený proti celému národu. Její mluvčí Mohammad Momani současně zdůraznil, že křesťané tvoří nedílnou součást dějin a identity země.
Den po útoku se v poledne rozezněly kostelní zvony po celém Jordánsku a král Abdalláh II. osobně navštívil zraněné v nemocnicích. Patriarchové a představitelé církví v Jeruzalémě ve své kondolenci připomněli, že muslimové a křesťané v Jordánsku žijí ve vzájemné koexistenci po generace. Apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Pietro Dal Toso navštívil s biskupem Williamem Shomalim zraněné a jejich rodiny, aby jim vyjádřil blízkost papeže.
Kněz Rif’at Bader z ammánského Katolického centra pro studia a média pozval 24. října křesťany i muslimy k modlitbě do kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Papež Lev XIV. se o den později při modlitbě Anděl Páně pomodlil za zemřelé a zraněné a Jordánsko označil za zemi známou pokojným soužitím různých náboženství.
Král Abdalláh II. po útoku napsal, že kdo si myslí, že střelbou rozdělí Jordánce, neuspěje. Doktor al-Halsa po celý život ošetřoval každého, kdo k němu přišel, a jeho příklad ukazuje, z jaké každodenní práce taková soudržnost vzniká.
Ježíš v Kázání na hoře slíbil, že Otec, který vidí, co je skryto, odplatí tomu, kdo pomáhá ve skrytu (Mt 6,4). V pravoslavné tradici se za zemřelé zpívá „Věčná paměť“ a u muže, jehož jméno Chálid znamená v arabštině „věčný“, mají ta slova o to bližší význam.
