Co všechno chceme mít pod kontrolou – a co tím ztrácíme? První kniha německého sociologa Hartmuta Rosy v češtině ukazuje, že dobrý vztah ke světu vzniká právě tam, kde si jej nedokážeme zcela podrobit. Nedisponovatelnost (Karolinum, 2026) nabízí volný vstup do Rosova podnětného myšlení.
Na českých knižních pultech se v září objevila vůbec první kniha Hartmuta Rosy. Vydat právě Nedisponovatelnost namísto některé z jeho objemných teoretických monografií se ukazuje jako šťastná volba. Útlá kniha psaná přístupným, esejistickým jazykem totiž nabízí ideální příležitost, jak se s Rosovým myšlením poprvé seznámit.
O překlad se postarala Josefína Formanová. A sloveso „postarala“ je namístě: z překladu je patrná pečlivá práce i dobrá znalost širších souvislostí Rosova myšlení. Formanová sleduje Rosovu práci dlouhodobě a vedle Terezy Matějčkové patřila k prvním osobnostem, které jeho dílo představily českému publiku. Promyšlenost překladu dobře ilustruje už volba českého názvu.
Nedisponovatelnost je podle mě mimořádně trefný překlad. Rosa totiž neupozorňuje pouze na to, že svět nemáme pod kontrolou, ale také na to, že jsme si zvykli chápat dobrý vztah ke světu jako stav, kdy máme věci, lidi, přírodu i čas a vlastní život k dispozici. České „disponovat“ trefně zachycuje jednak „mít něco k dispozici“ a jednak „moci s něčím nakládat“.
Co znamená nemít svět k dispozici
Ani pojem nedisponovatelnosti si Rosa nevymyslel od základu. Podobně jako ve svých rozsáhlejších pracích, i zde navazuje na řadu myslitelů a intelektuálních tradic. Ačkoli to Rosa v knize výslovně nezmiňuje, samotný pojem má důležité kořeny v teologii Rudolfa Bultmanna. Rosa sice pojem zasazuje do jiného kontextu, Bultmannovo pojetí ale pomáhá pochopit, o co mu jde.
Bultmann se už od 30. let minulého století snažil svým neologismem postihnout skutečnost, že Bůh, stejně jako víra a lidská existence, jsou ze své podstaty „nedisponovatelné“ – člověk je tedy nemůže technicky nebo jiným způsobem ovládnout či si je vynutit. Bůh je pak radikálně neovladatelný. Podle Bultmanna totiž člověk nemá plně v rukou ani svůj vlastní život. V této logice autentický život přichází až poté, co člověk přijme fakt, že nemá nad svým životem a budoucností absolutní moc.
Rosa ovšem tento motiv přenáší z teologie do sociologie: místo vztahu člověka k Bohu jej zajímá vztah člověka ke světu. Tím míní vše, co obklopuje jedince, s čím přichází do styku. Rosova ústřední myšlenka je překvapivě prostá: Čím usilovněji se moderní člověk snaží ovládnout přírodu, zdroje i vlastní život, tím častěji naráží na to, co se jeho kontrole vymyká. Ačkoli vláda nad světem ze strany člověka sílí, zdá se, že není o nic blíž dosažení nějakého smyslu života a štěstí.
Rosa tedy v Nedisponovatelnosti ve stručnosti a srozumitelnosti předestírá, co považuje za problematické na našem současném vztahování se ke světu. Kniha vychází až po jeho předešlém díle, Rezonanci, v níž Rosa představil vlastní odpověď na problémy pozdně moderní společnosti. Východisko spatřuje – v určitém způsobu vztahování se ke světu, které hledí na kvalitu a vzájemnost spíše než uzurpaci a kontrolu. Rezonance může vést k proměně, obnovit zpřetrhané živoucí vazby se světem – prací, přírodou, věcmi i jinými lidmi. A nedisponovatelnost je pro Rosu jednou z nutných podmínek rezonance.
Umění nemít všechno pod kontrolou
Proč je snaha mít všechno pod kontrolou problematická, ukazuje Rosa na překvapivě široké škále příkladů. Píše o snaze ovládat přírodu, vzdělávání, kulturní zážitky i začátek a konec lidského života. Pro vysvětlení významu nedisponovatelnosti volí celou řadu chytlavých příkladů z každodenního života. Svěžesti textu napomáhá Rosův typický jazyk plný metafor, nevyhýbá se však ani humoru.
Rosovo pojmosloví připomíná i poznání starých tradic včetně křesťanství, které si dobře uvědomovaly hranice lidské kontroly. Důležitým pojmem je také mediopasivita – stav mezi úplnou kontrolou a naprostou pasivitou. Dobře to lze pochopit na literatuře. Abychom mohli číst, potřebujeme určité schopnosti a znalosti – musíme rozumět jazyku i základním pravidlům literatury. Nemůžeme však předem rozhodnout, jak na nás příběh zapůsobí nebo co v nás vyvolá. Takové podmínky jsou podle Rosy nezbytné, aby četba mohla dotyčného proměnit.
„Zamyslete se nad aktivitami, jako je tanec, hudba nebo interakce s přírodou,“ podněcuje Rosa posluchače na svých přednáškách. Při takových činnostech je binární vidění světa nedostatečné. Musíme se znovu naučit přijímat, že některé z nejcennějších zkušeností vznikají právě tam, kde nemáme všechno pod kontrolou.
I proto nestačí odpovědnost v tradičním smyslu. Rosa upozorňuje, že moderní společnost nás sice činí formálně odpovědnými za stále více věcí, ale zároveň oslabuje naši schopnost světu skutečně naslouchat a reagovat na něj. Proto namísto odpovědnosti (responsibility) upřednostňuje schopnost odpovědi (responsability). Nejde pak jen o to, kdo může za klimatickou krizi nebo špatné mezilidské vztahy a kdo má povinnost je napravit. Podstatnější je obnovit vztah ke světu, vnímat jej a dokázat na něj odpovídat. O přírodu nebo druhé lidi se pak nestaráme jen proto, že bychom měli, ale protože nám nejsou lhostejní.
Rosa pronikavým a originálním způsobem přemýšlí o dnešní společnosti i světě a nabízí přinejmenším pozoruhodnou vizi lepšího světa. Takového, který se bude umět postupně vypořádat s krizemi ekologickými, společenskými i politickými. Rosovy myšlenky jsou nesmírně inspirativní. Proto je jeho překlad knížky esejů Nedisponovatelnost neopominutelnou událostí letošního podzimu.
