Jedno z nejvýznamnějších děl, které po sobě J. A. Komenský zanechal, nese velkolepý název Obecná porada o nápravě věcí lidských. Náš „učitel národů“ zde důkladně promýšlí, jaký druh společenského uspořádání má budoucnost. Jednak pojmenovává příčiny všech lidských neřádů a jednak volá lidstvo k poradě o jejich nápravě.
Celé nápravné úsilí stojí na předpokladu, který se může jevit na první pohled jako triviální, ve skutečnosti je však nesmírně hluboký a důležitý: Lidskost lidí není docela v pořádku, ale není docela ztracena. Existuje východisko, naděje.
Je třeba rozumět, že v Komenského době se Evropa ocitá v důsledku válečného, náboženského a politického běsnění na pokraji zkázy – a ruku na srdce, nebylo to v dějinách naposledy.. Komenský pozoruje, že lidé obvykle hledají své vlastní blaho bez ohledu na blaho celku. Izolované štěstí však podle něj neexistuje – spokojený život jednotlivce je možný jedině ve zdravé a fungující společnosti. Proto Komenský k poradě o nápravě zve všechny lidi.
Dvojí způsob, jak číst 350 let staré pojednání
Číst 350 let staré pojednání o člověku můžeme dvojím způsobem. Buď badatelsky, s odstupem, jako dokument vypovídající cosi o historii myšlení. Takový přístup je žádoucí a zcela na místě. Stejně legitimní je ale čtení angažované a naplno ponořené do záměru, s jakým Komenský své dílo tvořil. Jde tu o mě, o člověka, o mou budoucnost a o budoucnost mých bližních, se kterými sdílím jedno „jeviště světa“.
Takové čtení otevírá tázání: Jak vypadá skutečně dobré nebo funkční společenství lidí? Jaká společnost má budoucnost? Jaká podoba lidstva je životná a žitelná? A především – jak se na takové společnosti podílím já?
To, co nás dělá lidmi, Komenský strukturuje různě. Původně hlásí tři „věci lidské“:
1) vzdělání, 2) politika, 3) náboženství. Když ale čteme celek díla pozorně (text vznikal přes 40 let), můžeme vyčíst minimálně ještě čtyři další témata: 4) jazyk a média, 5) podnikavost, 6) kultura a umění, 7) rodina. Tyto „věci lidské“ jsme schopni uskutečňovat dobře i špatně – naše lidství jsme schopni užívat, ale též zneužívat.
1. Vzdělání: Od robotárny ducha k dílně lidskosti
Smyslem vzdělání je dle Komenského moudrost, nikoli pouhé znalosti. Moudrost znamená porozumění, chtění a konání toho, co je dobré pro jednotlivce i pro celou společnost. Vzdělávací systém se již v době Komenského evidentně potýkal s problémy, které jsou nám známé – mluvil o škole jako robotárně nebo též mučírně ducha, plné bezduchého memorování bez pochopení smyslu celku.
Současná škola v mnohém pokročila, ovšem stále má daleko ke Komenského „dílně lidskosti“. Dětskou zvídavost ubíjí množství látky, převládá frontální výuka, škole se nedaří rozvíjet kritické myšlení ani to, co Komenský nazýval celým člověkem. Cíl vzdělávacího systému byl redukován na „uplatnění na trhu práce“, morální dimenze je opomíjena.
2. Politika: Když oligarchie ohrožuje demokracii
Nutnost spravovat „věci veřejné“ plyne dle Komenského z lidské potřeby harmonie a řádu. Panuje-li neřád, člověku se nežije dobře, společnost jako celek trpí. Česká republika – ale i mnohé jiné země na východě i na západě tohoto světa – trpí pod vládou politiků, kteří usilují nikoliv o dobro celku, ale své osobní. Není to nový fenomén, ale je znepokojivý svou intenzitou. Komenský varoval před „oligopoly“ a „monopoly“ i v politice.
Neveítězí ti, kdo mají lepší program, argument či ideu, ale ti, kdo mají více peněz a mohou si koupit mediální vliv.
I dnes pozorujeme, jak vzestup oligarchie v politice ohrožuje demokracii. Morální principy a hodnoty, na kterých demokracie stojí, jsou v oligarchickém uspořádání pošlapávány a relativizovány. Oligarchie je zhoubná pro demokracii také tím, že rozevírá nůžky sociální nerovnosti – čím více národního bohatství je koncentrováno v rukou omezeného počtu oligarchů, tím chudší je zbytek národa. Takové uspořádání je dlouhodobě neudržitelné.
3. Náboženství: Touha po dobru zneužitá pro zisk
Komenský chápal náboženství jako výraz lidské touhy po „nejvyšším dobru“. Přesto se ve jménu různých náboženství stalo a stále děje mnoho zlého. Komenský mluvil o „hanebnostech“ v otázkách víry, jako jsou hádky, války, nedostatek lásky, pokory, respektu a podobně. Náboženství se stává nástrojem politiky a zisku, což platí bez výjimky pro západní i východní část naší planety.
4. Jazyk a média: Když ubližujeme slovem
Jazyk je médiem komunikace. Komenský považoval „logos“ za dar Boží člověku. Média, která mají budoucnost, jsou pravdivá a jako taková napomáhají porozumění. Umíme překonávat jazykové bariéry, a přesto nebývá lidská řeč médiem pravdy a porozumění. Častokrát se přímočaře obelháváme – navzájem i sami sebe. Mnohá média plodí lživé zprávy, kterým často podléháme, dokonce je i šíříme. Ubližujeme si slovem. Nejedna média se stávají nástrojem rozkolu společnosti. Mnohé vlády nemají zájem pečovat o nezávislost médií, často je dokonce potírají.
5. Podnikavost: Hledání smyslu proti nicnedělání
Člověk je podnikavá bytost. „Lidská přičinlivost nepokládá za vhodné pro sebe samu skládat ruce v klín,“ říká Komenský. Nicnedělání člověka ubíjí. Ať už člověk podniká cokoli, potřebuje, aby to dávalo smysl. Podnik je smysluplný, když přináší užitek jak podnikateli, tak i druhým. Usilovat o osobní blaho bez ohledu na blaho celku a blaho přírody je neudržitelné. Čím více nepoctivého podnikání, tím hůře se podniká. Když se nebude dobře dařit celku, nebude se dobře dařit ani jednotlivým členům tohoto celku.
6. Kultura a umění: Čím se necháváme kultivovat?
Kultura, která má budoucnost, je taková, která činí člověka lepším. Kultura stojí na pojmu „kult“ z latinského cultus, což v českém překladu znamená pěstovat, pečovat. Je-li kult dobrý, pravdivý a krásný, je i kultivace tímto kultem dobrá, pravdivá a krásná. Čím se necháváme kultivovat? Čemu se vystavujeme? A jakou krásu tvoříme? Krása, kterou kolem sebe šíříme, nás zpětně ovlivňuje, zkrášluje. Zrovna tak ošklivost.
7. Rodina: Nesmiřitelnost versus schopnost odpouštět
Rodina, která má budoucnost, je založena na láskyplných vztazích, vzájemné úctě a péči jeden o druhého. Často to ale nefunguje. I nejbližším dokážeme ublížit. Mezilidské vztahy trpí neschopností odpouštět. Tento problém přitom dávno přerostl hranice domácností – pozorujeme ho napříč celou společností, která je dnes paralyzovaná rostoucí nesmiřitelností.
Komenského nadčasová výzva k činu
To, co vyslovím, a ještě více to, co učiním, může způsobovat rozkol a dělení společnosti, nebo naopak stmelovat, spojovat a smiřovat. Výzvy, které před námi stojí, vyžadují spolupráci a spoluúčast bez ohledu na etnickou, náboženskou nebo politickou příslušnost či preferenci. Některé problémy a záležitosti jsou zcela mimo moc většiny z nás. Některé věci ale jsou v naší moci a v našich možnostech a lze s nimi něco udělat.
Smyslem Komenského Porady je identifikovat právě ty „věci lidské“, jejichž náprava je v mé moci a je proveditelná. Přijměte výzvu: identifikujte alespoň jednu věc, která potřebuje napravit a která je ve vašich možnostech. To je Komenského odkaz.
Autor je komeniokolog, pedagog a profesor na Univerzitě Hradec Králové, který se dlouhodobě věnuje odkazu J. A. Komenského a morálnímu vzdělávání.
