Každý, kdo stále zavírá oči před ruskou agresí na Ukrajině, se stává tichým spolupachatelem. Víkendový brutální útok na Kyjev, při kterém Moskva neváhala nasadit stovky dronů a drahé balistické střely proti obytným čtvrtím, opět jasně ukázal, že Kreml už nemá žádné zábrany. Proti sobě však má národ, jehož vůli nedokáže zlomit. Skutečným problémem tak zůstáváme naše vlastní neschopnost prozřít z nebezpečné iluze, že se nás tato válka netýká.
Ukrajinské hlavní město má za sebou další noc čistého, systematického teroru. Ruská federace v noci ze soboty na neděli rozpoutala proti Kyjevu a dalším sedmi ukrajinským oblastem jeden z nejmasivnějších a nejničivějších kombinovaných vzdušných útoků za poslední rok.
Podle oficiálních dat, která potvrdil prezident Volodymyr Zelenskyj, Moskva na ukrajinská města vyslala přes 600 bezpilotních letounů a přes 90 raket různých typů. Jako vždy, nešlo o žádné vojenské cíle. Vzdušný koktejl složený ze střel s plochou dráhou letu, aerobalistických Kinžálů, protilodních Cirkonů a hypersonické balistické rakety středního doletu Orešnik mířil přímo na hustě obydlené civilní čtvrti hlavního města.
Výsledkem jsou zdevastované devítipatrové bytové domy v Ševčenkivské čtvrti, vyhořelé studentské koleje v Darnycké oblasti, poškozená infrastruktura metra Lukjanivska, zásah Národního muzea Černobylu a budovy pošty. Ve městě Bila Cerkva a dalších aglomeracích trosky raket zasáhly školy a zablokovaly lidem vchody do protileteckých krytů. Bilance hovoří
o čtyřech mrtvých civilistech a více než stovce zraněných napříč zemí.
Strategická bezmoc maskovaná terorem
Z vojensko-analytického hlediska je však tento brutální úder důkazem něčeho jiného než ruské síly. Takzvaná „speciální vojenská operace“ se Kremlu dlouhodobě hroutí pod rukama. Ruská armáda se na frontě ocitla v patové situaci, vyčerpala své strategické rezervy a na samotném území Ruské federace už neexistují bezpečná místa, jak Ukrajina stupňuje své vlastní odvety dlouhého dosahu.
Protože Vladimir Putin nedokáže dosáhnout hmatatelných výsledků na bojišti, uchyluje se k jedinému, co mu zbývá – k demonstrativnímu teroru proti civilnímu obyvatelstvu, kterým se snaží domácímu publiku vykázat domnělou dominanci. Dokonce i ruští vojenští blogeři vidí, že Moskva tuto opotřebovávací válku strategicky prohrává.
Ukrajina se přitom brání s neuvěřitelnou efektivitou. Bezpečnostní experti, včetně Vlastislava Břízy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, uvádí, že ukrajinská protidronová obrana v současnosti dokáže eliminovat kolem 95 % bezpilotních strojů. To je v moderní historii vojenství fantastické číslo.
Co je klíčové: Ukrajinci toho nedosahují za pomoci astronomicky drahých západních zbraňových systémů, ale pomocí mobilních týmů a systémů vlastní, inovativní výroby. Právě proto Moskva čím dál častěji přistupuje k masivním, kombinovaným útokům – snaží se ukrajinskou obranu prostě zahltit a vyčerpat její zásoby munice.
Tento barbarský teror navíc v Ukrajině nepředstavuje jednu izolovanou, tragickou noc, je to každodenní realita, která bez přestávky trvá již více než čtyři roky a tři měsíce.
Iluze bezpečnosti, za kterou můžeme platit
Tohle všechno se přitom děje uprostřed Evropy, pouhých pár set kilometrů od našich hranic.
Z mého pohledu je to mrazivě osobní, z místa, kde bydlím, to mám na ukrajinskou hranici autem blíž než do Plzně. Prosím, vysvětlí mi už konečně někdo, v jaké absurdní, bezstarostné iluzi bezpečí to jako česká společnost žijeme?
Apatie západní veřejnosti je šílená. Neschopnost Evropy plně se angažovat, otevřít sklady, poskytnout stoprocentní krytí nebe a zdvojnásobit tlak na ruský režim je geopolitická katastrofa. Zatímco kousek od nás lidé platí životem za evropské hodnoty, v České republice sledujeme naprosto děsivý politický vývoj. V zemi nám vládne koalice vedená Andrejem Babišem, která dělá první poslední pro to, aby systematicky uhladila cestičku Moskvě a udělala z nás absolutně bezbranný, paralyzovaný stát.
Není to jen o tom, že část vládních představitelů a koaličních poslanců dnes zcela otevřeně šíří tu nejhrubší ruskou dezinformační propagandu, čímž v podstatě plivou na hroby tisíců zavražděných ukrajinských dětí a civilistů.
Problém je, že tito lidé přetavují kremelské zájmy do reálných politických kroků. Současný kabinet snižuje výdaje na obranu, ruší strategické instituce a expertní týmy, které měly za úkol analyzovat a potírat ruskou hybridní a dezinformační agresi, a škrtá veškeré dlouhodobé programy zaměřené na přípravu státu a obyvatelstva na potenciální konflikt.
V situaci, kdy prožíváme nejhorší bezpečnostní krizi od druhé světové války, přichází vláda s bizarním plánem, hodlá prodat strategický státní podnik Explosia a.s.. Klíčového a na našem území jediného, zcela nenahraditelného výrobce vojenských výbušnin a základních komponentů pro munici.
(Nejen) náruč pro agenty
Tím ale výčet selhání nekončí. Česká republika dodnes nemá zaveden efektivní systém povinné autorizace a omezení pohybu pro ruské diplomaty v rámci schengenského prostoru.
V praxi to znamená, že po našem území se mohou volně pohybovat desítky operativců ruských tajných služeb pod diplomatickým krytím. Zapomněli jsme snad na rok 2014, kdy přesně tito agenti GRU odpálili muniční sklady ve Vrběticích, zanechali za sebou dva mrtvé české občany
a miliardové škody?
Ruská hrozba přitom dávno opustila rovinu hybridní války na internetu. Ruské ministerstvo obrany v dubnu oficiálně zveřejnilo interní dokument se seznamem potenciálních cílů pro raketové údery s dlouhým doletem napříč Evropou. Na tomto seznamu figurují dvě konkrétní soukromé společnosti sídlící na území České republiky, které vyrábějí komponenty a technologické díly pro ukrajinské drony. A do této situace, kdy nám nepřítel otevřeně ukazuje, kam míří jeho rakety, přichází opoziční SPD s veřejným požadavkem, abychom s Ruskem okamžitě „normalizovali a obnovili standardní diplomatické a obchodní vztahy“.
Ukrajinci nám denně ukazují, co to znamená skutečná státní suverenita. Věří ve svou svobodu a bojují o ni. Riziko, že můžeme prožívat jako země to stejné, se lineárně zvyšuje s každým dnem, kdy česká vláda systematicky oslabuje náš vlastní stát. Tím, že škrtáme výdaje na obranu, rušíme klíčové instituce a zbavujeme se strategických podniků, ze sebe dobrovolně děláme snadnou kořist. Co s tím jako společnost hodláme udělat?
Autorka: Julie Kaletová
Foto: Chmee2 (original picture) SuperTank17 (crop), CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons
