Celý svět doslova šokovala zpráva, která nedávno otřásla všemi členy katolické církve, a kterou se Vatikán snažil před veřejností dlouho tajit. Ve vatikánském archivu byl pod zaprášenými a místy propálenými listy se záznamy z kostnického koncilu nalezen svitek, který měl zůstat navěky skrytý zrakům veřejnosti.
Redakce našeho magazínu se o tomto přelomovém nálezu dozvěděla díky všímavosti badatele (z pochopitelných důvodů si přeje zůstat v utajení, ale šéfredaktor moc dobře ví, o koho jde), který se rozhodl nenechat věc zapadnout pod stůl. V tomto případě vlastně pod stolec. Na otázku, proč se svěřil právě nám, odpověděl, že šlo o Boží vnuknutí. Proboha! Kde se to tu vzalo? To totiž byla první slova, která ho napadla bezprostředně po prozkoumání záhadného svitku.
Sám badatel nejprve nevěřil svým očím, ale když prozřel, pochopil. Zde je pravda! Obsah tohoto svitku totiž může s konečnou platností ukončit stovky let trvající debaty o tom, co byl Ježíš zač. Píše se to těžko, ale Ježíš byl… taky jen člověk. A teď se posaďte. Popeleční svitek (jak byl podle dne nálezu okamžitě pojmenován) obsahuje záznam rozhovoru Ježíše Krista s astrologem, u kterého si Ježíš nechal – zkuste si to jen představit – vypracovat horoskop!
Abeles: Ježíši, jsem rád, že jsi přišel. Mám pro tebe skvělé zprávy!
Ježíš: Pro mě?
Abeles: …dejme tomu. Jak bych tak začal… No, podívej se. Vesmírná tělesa byla při tvém zrození ve velmi nezvyklém postavení. To ukazuje na poněkud komplikované rodinné konstelace, nemýlím-li se.
Ježíš: Nemýlíš. Můj otec se mé výchově mohl věnovat pouze namátkově, celý život mi nebyl právě na blízku, ale i přesto jsem mohl stále cítit jeho přítomnost.
Abeles: To je na mou hlavu trochu složitější, ale mě se to koneckonců netýká. Hlavně, že v tom máš jasno ty. Tak, co tam máme dál. Jsi dítě štěstěny! Hvězdy ti daly do vínku pronikavou inteligenci, vynikající komunikační schopnosti, jsi vůdčí typ, oblíbený ve společnosti.
Ježíš: Děkuji. A co ta budoucnost? Bude mi to všechno k něčemu?
Abeles: Hm, no... nakonec jistě. Měj na paměti, že úspěch vždy přináší určité oběti. Může vzbouzet závist, vedoucí až ke zradě. Dávej si pozor na své přátele! Ale spolehnout se můžeš na matku, ta tě vždycky podrží.
Ježíš: Děkuji. Máš tam ještě něco? Už bych měl pomalu jít, spěchám na večeři s přáteli.
Abeles: Pospíchej pomalu. Hvězdy radí, aby sis trochu odpočal a užíval si života. Tu největší dřinu máš teprve před sebou. Myslím, že by ti prospělo na pár dní někam zmizet, rozšířit si obzory, trochu se nad všechno povznést.
Ježíš: Tak dobře, zkusím s tím něco udělat. Tu dnešní večeři si užiju, jako by to měla být moje poslední.
Abeles: Nic jsem neřekl.
Zde text svitku končí. Apríl! Přeji nevěřícím bohatou koledu, věřícím hezký den pracovního klidu a všem bez výjimky příjemnou zábavu.
Jedná se o Aprílový příspěvek. Už že je to třeba napsat, je smutné, ale nadsázka a humor k Aprílu prostě patří. 🙂
Papež ja většinou zvolen pro urovnané názory, teze. Nadále je zvolený papež takový, jak jej podpoří duchovní. Pan Halík to dělá velmi pěkně, v souladu s trendy, které papež vysílá do světa. I když má jistě své výhrady, nedává je spolu s podporou trendů, jako je vyhlášení papeže k homosexualitě, manželství… Dělá to velmi, velmi dobře. A především srozumitelně pro věřící, ale i pro nevěřící. Které také uklidňuje tím, že hovoří v souladu s požehnáním, ne odporem. Desatero lze vyložit ortodoxně, nebo jako pan Halík. Že je v souladu myšlení moderního věřícího i nevěřícího. Je to, myslím, největší možný přínos církve společnosti dnešní doby. Takového duchovního nám mohou ve světě závidět… nebo přát. Řečeno výkladem, který pan Halík tak pěkně rozvíjí.
Jsem zvědav, co se vyklube z okolního popela, až z něj sestaví AI zbytek rozhovoru 😎 Za mě povedený Apríl. Navíc mi jako přijde úsměvné i to, že se v diskusi vážně rozbírají už i aprílové žertíky. Možná to je zrovna taková nechtěná pointa k zamyšlení.
Paní magistro,díky.
Moc pěkný úsměv. To obvykle znamená, že srdce je doma. Bez toho úsměvu by byl svět a život na něm, méně barevný.
Douška.
Kamaráde, příteli nemnohý, co mám dělat? Nic mi nejde, jak bych chtěl, kdekdo mi ubližuje, nikdo nechápe, všade jenom opačiny…..
Hhmm…shoď to závaží … neber se tak vážně…
Každá doba má svého Ježíše spasitele i jeho zrádce.
Čekal jsem, že to bude aprílová vtipnost (sofistikovaná žertovná literární nadsázka), proto jsem se pustil do čtení, protože náboženství, tudíž i články z tohoto serveru, které se mi občas nabízejí, mne jinak nezajímají, nemají mi co říci užitečného. Je to však jen blábol.
Inu! Komu není shůry dáno, ani v apatyce nenajde.
Přemýšlím proč by si Ježíš nemohl nechat vypracovat horoskop…
Když tak někdy sleduju všechny ty učené rozpravy o tom kdo vlastně byl Ježíš, všechno to náboženské běsnění které se odehrává ve jménu někoho tak neznámého jako je Ježíš, říkám si jak by asi zatřáslo se základy víry kdyby se na světě objevil někdo kdo jej doopravdy znal .
Jistě, že ho znal, byl to člověk. Jako Mohamed, svatořečené osoby. Všichni nám jsou příklady pro žití, jak se máme zachovat v době nejtěžší. Svou obětí nám dávají naději. Že i naše statečné jednání v úspěchu, neúspěchu, těžké nemoci má smysl. Pro sebe, pro blízké, příkladem pro děti, potom pro pozůstalé.
A Ježíš? Byl první a zaslouží si naši úctu v tom, jak žil, jednal. Především spojoval, žehnal i těm, s kterými nebyl v souladu. Jeho následovníci vytvořili víru, církev, jednotu určité části světa. Církev vždy nehledala cesty k požehnání, často spíše cesty mocenské, upírala práva menšinám. Dle morálky doby. Důkaz, že církev netvoří někdo shůry, ale lidé. Dnes je to převážně dobře. Chvála prvnímu, kdo dal lidstvu smířlivé náboženství. Tehdy tak odlišného od ostatních. Díky Bohu, že se církev vrací ke smířlivému výkladu dle Prvního, Ježíse Krista. A Bůh je v našich myslích ten, kdo zaštiťuje nevysvětlitelné, nepochopitelné. To, co nám pomůže uklidnit mysl, naši osobnostní podstatu (duši).
Pozn.: Nevěřím v nadpřirozeno, věřím v dobré lidi, jejich dobré jednání ve víře, politice, žití. Jako jediné udržitelné formě přežití Homo Sapiens. Nevěřím v mrtvyvstání, věřím, že je to vše krásný příběh, vzor. Který mnoho z nás moc potřebuje. Moc to přeji těm, co v něj uvěří. Pokud to prospěje jejich duši, dá jistotu pro život, klid při umírání…
Apríl