V létě častěji než v jiných ročních obdobích opouštíme své zažité stereotypy a vydáváme se jinam. Říkáme tomu cesty za odpočinkem, za dobrodružstvím, za novými zážitky, za adrenalinem… však víte. Každému z nás se může stát, že bude vystaven jiné životní perspektivě a uvidí svůj život jinak. Někdo jeho smysl teprve ocení, jiný pozná, že to není tak slavné, jak se domníval.
Moje mladá, čerstvě vdaná přítelkyně odjela minulý týden z velkého města pečovat o svého strýčka, který při česání ovoce spadl ze žebříku. Poranil si patu a nemohl chodit. Protože bydlí na venkově v domku se zahrádkou a jeho rodina byla zrovna pracovně jinde, někdo se o něj a o dům musel postarat. Ona jediná z širšího příbuzenstva měla zrovna ten týden volno, a tak odjela. Nejevila žádné zvláštní nadšení, protože strýčka znala víceméně jako morouse, se kterým moc veselo nebylo. Pochopila ale, že je to zapotřebí, tak se sbalila a jela.
Původně myslela, že přespí jednu dvě noci, nakoupí, navaří, zařídí, co dalšího bude potřeba, a vrátí se domů. Jenže všechno bylo jinak. Předně strýček se vděčně usmíval. A pak, na zahradě dozrávaly meruňky, broskve, rybíz a další letní plodiny, které volaly po sklizení a zpracování. Hned první večer pekla meruňkový koláč s drobenkou. Strýček se usmíval ještě víc.
Druhý den volala manželovi, že se zdrží do pátku. Tvrdila, že změna prostředí jí udělá dobře, odpočine si a vrátí se domů plná elánu a nových sil. „Ach ta zahrada, to ticho, ten klid,“ rozplývala se v telefonu. „Snídala jsem na balkoně a slyšela jsem zpívat ptáky. Dnes se vydám na výlet,“ zvěstovala.
Ušla dvacet kilometrů podél toku řeky, objevila starobylé vinohrady a dala si na jedné vinici deci růžového vína, omočila nohy v řece, a v malebné hospůdce poobědvala grilovaná kuřecí křidélka a žlutou točenou. Když se strýčkovi chlubila svými puchýři na patách, aby si nemyslel, že jen on sám má nějakou bolest, smáli se oba. Ještě ten večer vařila meruňkový džem.
Při zalévání zahrady prožila chvíle silně koncentrovaného štěstí. „Proč my sháníme byt v centru velkého města?“ rozumovala v rozhovoru. „No ano, vzhledem k našemu dnešnímu životnímu stylu je to logické, máme to všude blízko, kolem nás je to samá hospoda a klub, žijeme naplno. Ale kdybychom měli děti, což určitě budeme, nebude s nimi kam jít. Žádná zahrada, žádná příroda, žádný klid a zpěv ptáků. Neměli bychom se spíš orientovat na něco jiného? Vždyť já bez té zahrady nebudu umět existovat už teď.“
Nevím, jak to dopadne. Netuším, jestli se přeorientují z hledání bytu v centru velkého města na domeček se zahradou na vesnici nebo byteček někde na klidnějším městském okraji. Je to příliš čerstvé. Vidím ale docela zřetelně, že moje přítelkyně uviděla něco, co oblažuje její srdce. Uvědomila si, co ji skutečně činí šťastnou, po čem doopravdy v životě touží.
Možná i vy prožijete během dovolené závan koncentrovaného štěstí. Neignorujte ho. Zastavte se a zkuste si odpovědět na otázku, proč tohle nemůžete prožívat denně. Možná vás to povede ke změně zaměstnání, možná ke změně bydliště. Každý impuls, který vám pomůže najít pocit štěstí, je požehnáním.
Foto: pexels-andrea-piacquadio
