“Chtěl bych, aby bylo jasno. Pokud jste čelili tragédii a nějaký člověk vám jakýmkoliv způsobem naznačuje, že se stala z důvodu, který vás má učinit lepším člověkem, nebo za ní máte převzít zodpovědnost a dokonce ji napravit, máte veškeré právo odstranit jej ze svého života.” Tim Lawrence
Po celá léta byly tyto typy reakcí na traumata druhých lidí výchozím nastavením pro náboženský systém, ve kterém jsem žil. Od té doby jsem dospěl k závěru, že takovéhle způsoby komunikace nikdy nikomu nepomohly a pouze tato traumata prohlubovaly. Jejich ovocem je hanba a stín a nijak nepodporují proces uzdravování.
Pomoc ze strany lidí z církve při asistenci traumatizovaným je často naprosto tristní, i když by to měl být alespoň jeden z našich hlavních cílů.
Toužíme po magických řešeních, jako jsou zázraky, a přestože se každý den dějí zázračné věci, vnímáme toto jako výchozí realitu, která zakrývá a prosazuje opak toho, v co jsme doufali.
Protože je církev zaneprázdněna udržováním vlastní organizace a v moderní době jen přežívá; nemá čas opřít se do práce uzdravování zraněných a traumatizovaných. Takže pak v náboženských komunitách volíme jen tento způsob komunikace. Opomíjíme zraněné a hledáme snadné odpovědi.
Pomoc ze strany lidí z církve při asistenci traumatizovaným je často naprosto tristní, i když by to měl být alespoň jeden z našich hlavních cílů.
Tak to nefunguje. Nikdy to nefungovalo a nikdy to fungovat nebude.
JEDINÝ ZPŮSOB, jak se uzdravit z TRAUMATU, je dát prostor svým POCITŮM!
Eugene Gendlin řekl: „Co se roztříští a necítíš to, to zůstane stejné. Když to cítíš, změní se to. Většina lidí si toho není vědoma! Myslí si, že když nedají průchod svým pocitům s jejich negativními projevy, činí je to lepšími. Naopak, tyto negativa zůstávají statické, rok od roku stejné. Stačí několik okamžiků, kdy je ve svém těle můžete prožít a situaci tak změnit. Pokud je ve vás něco špatného, nemocného nebo nezdravého, dejte tomu průchod a dýchejte. To je jediný způsob, jak se můžete vyvíjet a měnit do formy, která je potřeba.“
Jak vysvětluje Tim Lawrence, zármutek pochází z mnoha zdrojů, včetně smrti, ale také z věcí, jako jsou vztahy, nemoc, selhání a jednání druhých. Používání frází pro opomíjení bolesti to jen zhoršuje.
Když lidé s dobrým úmyslem říkají věci typu „byl k tomu nějaký důvod“, tak v nás trauma zamrazují, protože nás povzbuzují, abychom to, co cítíme, pohřbili někde hluboko. V zásadě říkají: „Na to teď není čas,“ jen věř v zázrak a nebo „my tomu rozumíme lépe“ atd. (Dosaďte si vlastní známé náboženské a kulturní fráze).
Měli bychom druhým říkat: „Máte právo prožívat vlastní pocity.“ Toto je jedno z mála povzbuzení, které lidem umožní zažít vlastní zármutek a zpracovat trauma tak, aby měli šanci na obnovu.
Laura a já se soustředíme na sezení s jediným cílem. Nechat lidi cítit to, co cítí. Když to udělají, často se v nich zaseknutá místa dávají do pohybu a mohou pokračovat na cestě k uzdravení a pohodě.
Několikrát jsem všem svým dětem řekl, že když něco ignorujete, tak se to samo nikdy nezlepší. Mluvil jsem o vynášení odpadu, ale později jsem zjistil, že se to týká téměř všeho, zejména smutku a traumatu.
Autor: Karl Forehand
Zdroj: Patheos