Křest je symbolem bratrství přesahujícího země i kultury

To, že jsme se narodili, že žijeme, je velký dar. To, že věříme a že jsme jedné krve s Ježíšem, Bohem a člověkem, to vše je milost, která vychází ze křtu. Většina z nás si na vlastní křest nepamatuje, byli jsme tehdy malí. Dnes jsme však velcí a můžeme tedy všechno v sobě oživit. 

Je dobré si uvědomit, jak velké svobody i práva se člověku křtem dostává. Křtem se v člověku cosi děje. Nejen že se rodí z vody a Ducha Svatého k životu, který tělesnou smrtí nekončí, ale má také své místo mezi Božím lidem a je právoplatným členem všeobecné církve. Má právo se zúčastňovat oběti mše svaté a přijímat Tělo a Krev Páně.

Ve svátosti biřmování jsou mu darovány plody Ducha, aby šířil ve světě Kristovo království lásky. A když v boji s pokušením klesne do hříchu, dosáhne ve svátosti pokání smíření s Bohem. Milost Božího odpuštění pak uzdravuje rány hříchu.

Až se jednou rozhodne pro manželství, anebo je povolán ke kněžství či zasvěcenému životu, bude to opět Boží milost, která tento stav posvětí. A toto posvěcení se nedá nikdy vzít zpět.

Všechna požehnání církve patří jemu. Má a bude mít podíl na každé oběti mše svaté, ať se slaví kdekoliv a kdykoliv, na každé modlitbě, na každém dobrém skutku všech křesťanů všude na světě. Jeho bratrství se všemi pokřtěnými přesahuje hranice země a jde až mezi zesnulé do království slávy nebes.

V těžké nemoci každý kněz poslechne jeho zavolání, aby mu udělil ve svátosti nemocných sílu a požehnání pro zdraví těla i duše. Až ho Pán zavolá k sobě, církev ho doprovodí přímluvnou modlitbou před Boží tvář a v úctě uloží jeho tělo. V modlitbách bude stále vzpomínán, i když už dávno vymizí z paměti lidí. Bude povolán ke slávě zmrtvýchvstání, k radosti i štěstí v Bohu.

Vidíte, jak velká milost se člověku nabízí, když se ho dotkne křestní voda?  Proto svým životem o této milosti vyprávějme a přejme lidem kolem sebe, aby to, co máme my, měli také oni.