Nezdařená poprava Christy Pike v Tennessee znovu otevřela otázku oprávněnosti trestu smrti. Guvernér Bill Lee, který se otevřeně hlásí ke křesťanské víře, po incidentu pozastavil plánované popravy a nařídil nezávislé vyšetřování. Případ nastoluje zásadnější otázku: lze hájit ochranu lidského života a současně připouštět, aby jej stát úmyslně ukončil?
Dramatické okolnosti provázely už přípravy popravy Christy Pike, která se měla stát první ženou popravenou v Tennessee po více než dvou stech letech. Guvernér Bill Lee odmítl její žádost o milost a prohlásil, že do výkonu rozsudku nehodlá zasahovat. Nevyhověl ani výzvě biskupů z Nashvillu, Memphisu a Knoxville, kteří žádali o zastavení popravy.
Dvě hodiny před plánovaným výkonem trestu popravu pozastavil federální odvolací soud šestého obvodu. Soudci chtěli přezkoumat, zda byly při rozhodování náležitě zohledněny důkazy o zneužívání, kterému byla Pike v dětství vystavena. Úřady Tennessee se okamžitě obrátily na Nejvyšší soud USA, který ještě téhož dne rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a popravu povolil.
Její průběh se však změnil v drama. Pike během výkonu trestu dlouhé minuty trpěla, než upadla do bezvědomí. V kritickém stavu byla převezena do nemocnice, kde po několika dnech nabyla vědomí, a poté se vrátila do věznice, kde čeká na další rozhodnutí o svém osudu.
Guvernér Lee v reakci na nezdařenou popravu pozastavil všechny plánované exekuce a nařídil nezávislé vyšetřování okolností incidentu. Oznámil také odchod dosavadního šéfa vězeňské správy Franka Strady. Otázkou není jen další osud Christy Pike, ale i to, zda zkušenost přiměje guvernéra přehodnotit jeho postoj k trestu smrti.
Guvernér, který se rozhoduje s vírou
Bill Lee se otevřeně hlásí ke křesťanské víře. Zřídil státní úřad podporující iniciativy založené na víře a 10. říjen vyhlásil oficiálním, byť dobrovolným dnem modlitby a půstu. V rozhovoru pro Associated Press v roce 2019 připustil, že rozhodování o životě odsouzeného bude patřit k nejtěžším úkolům jeho mandátu. Odmítl však, že by trest smrti odporoval jeho křesťanskému přesvědčení. Podle něj jde o přiměřenou odpověď na nejzávažnější zločiny.
O svých rozhodnutích se radí s okruhem blízkých lidí a v den popravy si bere volno, aby se mohl věnovat přemýšlení a modlitbě. Když se ho novinář zeptal, zda při rozhodování nepřehlíží duchovní rozměr, reagoval podrážděně: „Při takovém rozhodování rozhodně nevypínám svůj duchovní ani morální kompas.“ Víra mu podle jeho slov dává perspektivu, z níž na taková rozhodnutí nahlíží.
Lee se odvolává nejen na utrpení rodin obětí závažných zločinů, ale i na vlastní zkušenosti. Jeho první manželka zemřela po pádu z koně a on zůstal sám se čtyřmi dětmi. V následujícím těžkém období se jeho patnáctiletá dcera pokusila o sebevraždu. Guvernér tvrdí, že tyto události zásadně ovlivnily jeho vnímání hodnoty lidského života. Nabízí se otázka, zda vedou k hlubšímu pochopení bolesti pozůstalých i k větší citlivosti vůči nezcizitelné důstojnosti každého člověka, včetně pachatele závažného zločinu.
Církve: lidská důstojnost je nedotknutelná
Po nezdařené popravě se na guvernéra obrátili představitelé římskokatolické, evangelické luteránské a episkopální církve. Zdůraznili úctu k lidskému životu a důstojnost každého člověka stvořeného k Božímu obrazu.
Katolická církev zaujímá jednoznačné stanovisko: papež František označil trest smrti za nepřípustný a jeho odmítání potvrdil i papež Lev XIV. Ke zrušení trestu smrti vyzývá také Evangelická luteránská církev v Americe a proti němu vystupuje i episkopální církev.
Oficiální postoje církví ale ne vždy nacházejí odezvu u politiků, kteří se sami hlásí ke křesťanství. Rozpor je patrný zejména tam, kde se ochrana života stává ústředním argumentem politického programu, ale uplatňuje se jen u některých skupin lidí. Lee, evangelikální křesťan a zastánce přísné protipotratové legislativy, je jedním z příkladů tohoto napětí: ochranu nenarozeného života považuje za zásadní morální požadavek, trest smrti však dál obhajuje jako legitimní nástroj spravedlnosti.
Lee podobně jako další zastánci trestu smrti argumentuje jeho odstrašujícím účinkem. Vychází z přesvědčení, že bezpečnost společnosti zajistí především přísné tresty a důsledné uplatňování státní autority. Přesvědčivé vědecké důkazy, že trest smrti snižuje závažnou kriminalitu účinněji než dlouhodobé odnětí svobody, ale neexistují. Víra v jeho odstrašující účinek přesto zůstává součástí politické argumentace.
Trest smrti navíc vylučuje nápravu pachatele a v případě justičního omylu i možnost napravit jeho nejzávažnější důsledek. Společnost má právo i povinnost chránit své členy před nebezpečnými zločinci, k tomu však nepotřebuje právo odsouzeného usmrtit.
Znepokojivým dokladem současného přístupu je návrh amerického ministra obrany Petea Hegsetha na veřejné vysílání poprav. Ostře se proti němu ohradil předseda Konference katolických biskupů USA arcibiskup Paul Coakley a označil ho za barbarskou propagaci kultury smrti. Prezident Donald Trump následně prohlásil, že veřejné popravy nebudou.
Už to, že se takový návrh stal součástí veřejné debaty, ale vypovídá o jejím směřování. Proměnit smrt odsouzeného v podívanou znamená popřít jeho lidskou důstojnost a otupovat citlivost společnosti vůči násilí. Křesťanství nemůže sloužit jako zástěrka politiky zastrašování ani demonstrace státní moci prostřednictvím veřejného utrpení, protože jeho poselství o milosrdenství a důstojnosti člověka je s takovým pojetím spravedlnosti v zásadním rozporu.
Přehodnotí guvernér svůj postoj?
Leeovo rozhodnutí pozastavit popravy a nechat nezávisle přezkoumat okolnosti nezdařeného výkonu trestu lze vnímat jako projev sebereflexe. Zatím není jasné, zda mu jde jen o nalezení spolehlivějšího a humánnějšího způsobu poprav, nebo zda je ochoten zpochybnit samotnou oprávněnost trestu smrti. Času na změnu postoje mu ubývá: druhé funkční období mu končí v lednu 2027 a podle ústavy Tennessee už nemůže bezprostředně znovu kandidovat.
Případ Christy Pike staví guvernéra před rozhodnutí, které přesahuje fungování vězeňského systému. Jde o to, zda ochranu lidského života chápe jako univerzální princip, nebo jako hodnotu závislou na vině či nevině konkrétního člověka. Skutečnou zkouškou křesťanského přesvědčení totiž není jen ochota chránit život nevinných, ale i schopnost uznat lidskou důstojnost těch, jejichž činy odsuzujeme.
