Už jsem o prezidentských volbách nechtěl mluvit, jsou za námi a pomalu se na ně zapomíná. Přinesly ale jeden podnět, který bych nechtěl nechat zapadnout, i když už trochu zestárl. Má totiž hluboký dopad.
„Nemám důkaz, že volby nebyly zmanipulované, takže co když byly…“, řekl náměstek děčínského primátora Jan Skalický. Vnímáte hanebnost takového výroku? Jak chcete dokázat, že něco nebylo? V obecné rovině to v našem světě dokáže jen matematika. Pokud jde o konkrétní proces, pokud posuzujeme ohraničený děj v ohraničeném prostoru a čase, jakým byly třeba volby, tam by teoreticky důkaz možný byl, kdyby se přesně a do detailu zdokumentovalo chování každého člena každé z volebních komisí.
Chápete, že prakticky to možné není. Důkaz neexistence je ve složitějších situacích nedosažitelný. Požadovat ho není nikdy výrazem čisté touhy po poznání pravdy. Kdekoli se s ním setkám, rozpoznávám za ním postranní úmysl.
Základní podmínkou trvalosti jakéhokoli lidského společenství je důvěra. Vzájemná důvěra lidí. Kde se důvěra ztratí, společenství se rozpadne a ze života se stane boj o přežití. Touha po moci je u některých tak silná, že tuto vnitřní soudržnost společnosti vyrůstající ze vzájemné důvěry klidně obětují. Jejich vlastní profit, který jim slibuje uchvácená moc, jim za to stojí.
„Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice,“ radí Ježíš Kristus, když mluví o životě křesťanů mezi ostatními lidmi. Co to znamená? Co si z toho vzít? Především, jednejte přímo, poctivě a otevřeně; to je vzkaz holubice. Beze lsti, bez postranních úmyslů. Vím, v tomto světě se to nenosí a nevyplácí.
Že to tak mnozí stále ještě zkoušejí, má jediný důvod: Hospodin se k takovému jednání přiznává. Někdy se takto jednajícího zastane hned, jindy ne, pak mu ale v delším časovém horizontu jeho újmu bohatě nahradí. Co je ale podstatné, pokud takto jednáme, stojí Hospodin při nás. Je s námi.
A ta hadí obezřetnost? Nevěřit hned všemu, co slyšíme či čteme? Ano, to je obezřetnost, snadno se ale stane faktorem, který spolehlivě zabije každé společenství. Obezřetnost, jakou žádá Bůh, musí jít dohromady s tou holubičí bezelstností.
Je to ale vůbec možné? Ano, je, jinak by to po nás Pán Bůh nechtěl. Řešení našeho problému má ale v našem současném světě dvě roviny, které vyžadují odlišný přístup.
První rovina je mediální, na které platí: Nejprve nevěřit. Každá mediální informace je už z principu silně omezená, částečná. Co v ní není, doplňuje si každý příjemce podle vlastní zkušenosti, znalosti či touhy. To první, co si tedy potřebuji ujasnit, je obsah: Co se doopravdy říká? Může to být vůbec pravda? Pak to druhé: Proč se to říká? O čí prospěch tu jde? A nakonec: Kam to směřuje? K čemu to dovede mne, když tomu uvěřím? A teprve pak se rozhodnout: Věřit či nevěřit.
V osobním kontaktu je to trochu jiné, základním východiskem tu musí být důvěra. Nejprve věřím všemu, pokud to není naprostý a zjevný nesmysl. Nepodsouvám druhému zlé úmysly předem. Když pak ale zjistím, že je ve skutečnosti všechno jinak, nedivím se. Takový už tento svět je. Že na to občas doplatím? Ano, doplatím, hodnota společenství postaveného na důvěře mi za to ale stojí. Nakonec, celé Písmo nás volá k oběti sebe samých ve prospěch ostatních. To od nás přece Pán Ježíš čeká.
Autor: Petr Raus
