Další týden je za námi, a proto zveme k četbě článků, které časem neztratily na hodnotě, spíše naopak. Do čtení se tak můžete pustit nejen ve chvílích, kdy máte v kostelní lavici tendenci sáhnout po mobilním telefonu a zkontrolovat novinky na sociálních sítích.
Tentokrát jsme se zaměřili na témata spojená s uprchlictvím a společenskou solidaritou. Situace v uprchlických táborech na Balkáně, Řecku či Itálii je stále pro mnoho lidských životů bezvýchodná a přes nezájem médií stále aktuální. Jsou to místa, kde se tísní tisíce lidí a kteří mají jen omezený přístup k lékařské péči. Bohužel šíření koronaviru učinilo z těchto míst časovanou bombu. Následující texty nejenže přibližují výše zmíněné, ale také vybízejí k diskuzi o společenské solidaritě. Přejeme poklidnou neděli a příjemné čtení. – Redakce magazínu Proboha.
Advokátka a předsedkyně právnického spolku Christian Refugee Service (CRS) Ilona Machandrová spolu s kolegy Ondřejem Novákem a Lídou Špokovou vidí naléhavou potřebu právní pomoci cizincům, zejména žadatelům o mezinárodní ochranu. Dlouhodobě se při své advokátní praxi pro bono zabývali azylovým a migračním právem, ale potřeba jejich pomoci začala přesahovat volnočasovou aktivitu.
Osudy uprchlíků nás dovedly k přesvědčení organizované právní pomoci
Emeritní člen rady Církve bratrské Dr. Tadeáš Firla sdílí osobní zkušenost práce s migranty: „Je zřejmé, že málokdo měl možnost hovořit s imigranty tváří v tvář. Slyšet jejich příběhy ze svých národů, z pobytů v táborech. Měl jsem tu příležitost slyšet některé z nich a jsem přesvědčen, že byly pravdivé. Říkal jsem, si, že pokud bych procházel stejnými zkušenostmi, jako oni, tak bych taky s dětmi a manželkou hledal východisko v útěku z válčící země, nebo z několikaletého tábora v podmínkách neslučitelných s normálním důstojným životem.“
Je příznačné, že největší strach z muslimů vládne tam, kde téměř žádní muslimové nejsou… „Silně mne nyní v naší zemi znepokojují dvě věci. Na jedné straně hysterické reakce a “strašení islámem” z úst lidí, kteří buď o islámu nevědí vůbec nic kromě mediálních zpráv o džihádistech, nebo chtějí ze strachu, nenávisti a předsudků vůči muslimům vytloukat politický (a potažmo finanční) kapitál,“ uvádí ve svém textu profesor Tomáš Halík, který vnímá jako jeden z léků na fundamentalismus právě vzdělání. Nedostatečné laické vzdělání ohledně výkladu Bible přináší mnoho neporozumění: „Bibli je možné brát buď doslova, nebo vážně; primitivní doslovný výklad znamená, že my si do textu nereflektovaně vkládáme své dějinně podmíněné názory; zatímco odborný výklad odkrývá autentický smysl pomocí znalosti kontextu.“
Autor: redakce
