Recenze: Jethani výstižně popisuje lidskou snahu „ochočit“ si Boha 

Když se řekne křesťanství, jaké se vám vybaví konotace? Proč množství křesťanů namísto víry, lásky a naděje zažívá na své životní cestě spíše hněv, strach a frustraci? Americký řečník a kazatel Skye Jethani ve své přelomové knize S ním vyjadřuje obavu, že současná generace si vůči křesťanství buduje spíše imunitu, než aby jím byla přitahována. 

Jethani poukazuje na čtyři typické, leč nezdravé postoje, ke kterým mají křesťané tendenci sklouznout na své duchovní cestě ve vztahu k Bohu. Tyto postoje jsou charakterizovány čtyřmi předložkami – a sice životem pod Bohem, nad Bohem, od Boha, či pro Boha. Tyto postoje mezi sebou vytváří zdánlivý kontrast, ve skutečnosti jsou si však v lecčem podobné. Určitě už jste na ně také narazili, pojďme se na ně tedy podívat důkladněji.

Život pod Bohem představuje přesvědčení, že úkolem křesťana je především zjistit, co Bůh schvaluje či zavrhuje, pečlivě se podle toho zařídit a tyto meze nepřekračovat. Dodržování Božích přikázání a vytyčování pevných hranic pak vede k dojmu, že pokud je budeme poctivě následovat, usmíříme si Boha, obdržíme jeho požehnání a vyhneme se potížím. Nicméně realita je taková, že tento postoj často vede především ke strachu, dogmatismu, neutuchajícímu pocitu viny a povrchnosti. Chování člověka sice může splňovat nastavená očekávání, přesto jeho nitro může dál stravovat třeba nenávist, pýcha a chtíč. 

Zdánlivým opakem předchozíhopostoje je Život nad Bohem. Spadají zde ateisté tvrdící, že náboženství je kořenem zla, ale také křesťané, kterým spíše než o poznání Boha samotného jde o poznání fungujících principů odvozených z Bible. Důraz je zde kladen především na úspěch a efektivní výsledky, ať už v mezích církve či v osobním životě. Důsledkem tohoto postoje je prosazování principů a vytěsnění Boha na okraj svého života. 

Další postoj, Život od Boha se soustředí zejména na to, co můžeme od Boha dostat.Je charakterizovánurčitou projekcí, kdy si lidé formují Boha ke svému obrazu, aby jim sloužil k plnění jejich potřeb. Jeho atraktivita spočívá v tom, že od nás nevyžaduje žádnou velkou změnu, křesťané jsou zde konzumenti a Bůh poskytovatel služeb. Tento postoj nejvíce charakterizuje takzvané evangelium prosperity. 

Život pro Boha, může na první zdání působit jako postoj „nejsprávnější“ a hodný následování, jelikož je charakterizován obětavou službou druhým. Jeho úskalí však spočívá v tom, že poslání či službu staví nad Boha. Za šlechetnými úmysly se navíc často skrývá pocit vlastní nedostatečnosti, který je poháněn mylným dojmem, že si Boží lásku musíme nějakým způsobem zasloužit, jinak pro něj nemáme hodnotu. 

Ve svém jádru každý z těchto postojů vyjadřuje přirozenou snahu vypořádat se s utrpením, strachem a bezmocí. Každý z nich je jistým pokusem o to „ochočit“ či podmanit si Boha tak, aby se zdálo, že máme život pod kontrolou, že jsme přišli na to, jak Bůh funguje. Ať už tím, že se ho snažíme přemlouvat, ovládat, využívat či usmiřovat.

Recenze: Lukáš Targosz nastavuje křesťanům nemilosrdné zrcadlo

• Barbara Rzymanová
• 22.2.2022

Sdílet

Tyto postoje navíc neutváří pouze náš pohled na Boha, touto optikou také vnímáme naši vlastní identitu. Můžeme se tak pokládat třeba za zavrženíhodné hříšníky, nezávislé manažery, nespokojené konzumenty či oddané služebníky. Ačkoli každá z těchto identit nás může v jisté době charakterizovat, zdaleka plně nevystihuje, kdo jsme a kým je Bůh. Všechny tyto postoje v sobě svým způsobem skrývají kus pravdy, nicméně jejich slabina spočívá v tom, že jsou to pouhé karikatury Božího charakteru a naší identity.

Podle autora je zde ale ještě jiná cesta, která nám pomáhá vnímat Boha, sebe a celý život komplexněji. Tou cestou je Život s Bohem. Tento postoj je žel postojem nejvzácnějším. Vychází z přesvědčení, že jádrem křesťanství je vztah. Vztah Trojice – Boha Otce, Syna a Ducha. Sám Syn přišel na svět, ne proto, aby nám dal pravidla, či splnil naše přání, ale aby byl s námi a ukázal na svůj vztah s Otcem. Na rozdíl od čtyř předchozích postojů, tento postoj nepokládá Boha za prostředek k dosažení vlastních cílů, ale sám Bůh se stává tím cílem, skutečným pokladem. 

Je něco takového vůbec možné? Autor tvrdí, že pokud nechceme upadnout do jedné z výše uvedených čtyř pastí, ale žít v opravdovém a naplňujícím vztahu s Bohem, musíme především pochopit, kým je Ježíš. Jeho oběť na kříži pro nás musí znamenat mnohem víc než jen vstupenku do nebe či způsob, jak se vyhnout peklu. Prostřednictvím Ježíšovy oběti jsme především zváni do živého vztahu s Bohem, a to ne až po smrti, ale už nyní. Ten opravdový život s Bohem se pak nese v duchu důvěry silnější než strach, naděje nezávislé na okolnostech a uzdravující lásky. 

Osobně si myslím, že autor zde dokázal velice trefně adresovat jisté extrémní tendence a postoje které mezi jednotlivými křesťany či celými církvemi pozorujeme, kdy je důraz kladen na jeden aspekt života křesťana a ostatní jsou opomíjeny. Mám za to, že podobné principy či postoje nalezneme i u lidí mimo církev. Věřím, že lidé hledající smysl života ho často nalézají právě v jednom z oněch čtyř principů.

Kniha proto může být svým způsobem aktuální pro každého, kdo se nebojí nahlédnout pod pokličku křesťanské víry a zapojit jistou míru sebereflexe a kritického myšlení. 

Kniha je úzká, stručná, ale výstižná, doplňují ji také autorovy jednoduché a názorné ilustrace. Na jejím konci jsou také k dispozici otázky k zamyšlení, které můžete využít jak pro vlastní reflexi, tak pro případnou diskuzi v rámci církevního společenství či setkání s blízkými. Pokud jste se tedy v jednom či více z těchto postojů našli a máte dojem, že vám třeba něco podstatného schází, věřím, že kniha má co nabídnout.