V souvislosti s událostmi 7. října v Izraeli a následným konfliktem v Gaze se i v naší společnosti vynořují nálady a jevy, které se zdály být historicky pohřbené, případně byly jen otázkou krajně pravicové politické scény. Mediální pozornost si získaly propalestinské demonstrace ve velkých evropských městech i v amerických univerzitních kampusech. Agrese se v některých případech obracela nejen vůči Státu Izrael, ale i k Židům, kteří žijí v Evropě a se Státem Izrael kolikrát nemají moc společného.
Je jasné, že může existovat kritika zahraniční i domácí politiky Izraele bez toho, aby byla antisemitskou. Nicméně v okamžiku, kdy protestující vykřikují hesla o svobodné Palestině „od řeky až po moře“, pro část z nich se nejedná o snahu najít společné soužití mezi Izraelci a Palestinci na území mezi Jordánem a Středozemním mořem, ale o obhajobu zničení izraelského státu a navrácení území do rukou Palestinců. U některých se tedy jedná o podněcování k nenávisti proti národu, rase nebo etnické skupině.
V této skupině protestujících tak budou lidé, jejichž primární motivací je vyjádřit svou solidaritu s utrpením palestinského lidu, ale také jsou tam tací, jejichž nastavením je skutečně antisemitismus. Jiní by řekli, že se nejedná o antisemitismus klasického střihu, ale jde o antisionismus – tedy odpor či kritika projektu židovské domoviny v Palestině. Výzkumníci se prozatím nedohodli na tom, jaký je vzájemný vztah mezi antisemitismem a antisionismem. Skutečnost, že se vznikem Státu Izrael vznikla národnostní entita částečně také vyhnáním arabského obyvatelstva, kterému nebylo umožněno se vrátit do svého rodiště, se pak stala katalyzátorem nepřátelství vůči Židům v muslimském světě i moderních antižidovských, a především antiizraelských pozic na levici politického spektra.
Levicový vztah k antisemitismu
V pozdně stalinském Sovětském svazu se antisionismus stal součástí ideologického podhoubí. Židé v politických strukturách komunistické strany se stali cílem politických procesů. Zároveň Sovětský svaz upustil od podpory Státu Izrael, tak jak si ji pomatujeme v prvních letech po vyhlášení samostatnosti, a začal vojensky podporovat arabské státy. Po roce 1967, kdy Izrael porazil arabské státy v rámci šestidenní války, rozpoutal Sovětský svaz masivní antisionistickou a antiizraelskou kampaň, ve které vykresloval Židy, zvláště pak ty v Izraeli, jako nové fašisty.
Zároveň část západní levice upustila od třídního boje, ale zaměřila se na kulturní aspekty světového systému, který se sice pomalu zbavoval impérií a kolonií, ale to ještě neznamenalo blahobyt a ekonomický růst. V tomto pojetí světa je to samozřejmě západní kapitalismus, kdo utlačuje a vykořisťuje lidi třetího světa. Pak je Izrael představitelem kolonialismu, výspou západního imperialismu a utlačovatelem lidu Palestiny. Přidejme také antiamerikanismus, který vnímá Izrael jako nástroj americké zahraniční politiky, případně Ameriku jako ovládanou izraelskou lobby. Tím se také Izrael stává tím, kdo vyvolává konflikty a je největší hrozbou světového míru.
Islámský vztah k antisemitismu
Islámský antisionismus je do jisté míry logickým důsledkem konfliktu na území Palestiny, počínaje židovskou imigrací do Palestiny za dob britského mandátu (v té době žila v oblasti židovská historická menšina). Korán má některé výroky, které se používají proti Židům, ale v mnohém nepřátelství vůči nim nabralo nových obrátek s moderní interpretací islámu skupinami, jako je Muslimské bratrstvo (Hamás). Moderní antisemitismus čerpá ze dvou zdrojů. Jedním jsou protižidovské verše z Koránu. Druhým pak recyklace starých evropských antisemitských motivů. Slavný antisemitský podvrh z počátku 20. století, Protokoly siónských mudrců, se vydává masově, a dokonce se státní podporou, jako je tomu třeba v Íránu. Zároveň je rozšířené popírání holokaustu. Někdy nemá podobu totálního popření, ale tvrzení, že ho Židé nafukují a využívají tak pozice oběti.
Komentář: Nikdy více je teď
Muslimové, kteří imigrují do Evropy, pocházejí často z míst, kde je antižidovský postoj samozřejmostí, což v kombinaci s malou evropskou židovskou komunitou, která bývá často integrovanější a úspěšnější, tvoří výbušnou směs.
Židé i Palestinci potřebují moc evangelia, stejně jako všichni antisemité světa.
Kombinace levicového a islámského antisionismu tak tvoří spojenectví v kritice Izraele a také ideologické podhoubí pro moderní projevy antisemitismu, které jsme zaznamenali v médiích a na sociálních sítích.
Pravicový antisemitismus
Za zmínku stojí ještě třetí proud antisemitismu, a to je ten extrémně pravicový. Není asi příliš překvapivé, že neonacisté a silní národovci pokračují ve starších tradicích antisemitismu. Židé pro ně nejsou součástí vlastního národa, jsou cizím tělesem, které je třeba odstranit. Případně tento přístup nabírá rasových prvků. V tomto táboře často najdeme popírače holokaustu a zároveň Hitlerovy fanoušky.
Existují dokonce skupiny, které kombinují křesťanství se silným nacionalismem. V těchto skupinách se antisemitismus také objevuje. V Evropě je v tomto táboru málo křesťanů, spíše se objevuje na americké okrajové scéně.
Mnohé církve po druhé světové válce často přístup k Židům upravily. V předválečné minulosti byli totiž zdrojem nesnášenlivosti vůči Židům ve velké míře křesťané. Jen s těžkým srdcem člověk poslouchá příběhy o dozorcích ve vyhlazovacích táborech, kteří o Vánocích zpívali koledy za zvuku kostelních zvonů. Můžeme sice spekulovat o opravdovosti či „obrácenosti“ těchto lidí, nepochybuji však o tom, že mnozí přeživší vůbec neřešili, zda křesťanství těchto dozorců bylo opravdové. Jméno Ježíš tím rozhodně nezískalo na slávě.
V tomto ohledu je antisemitismus velmi mnohotvarý jev, neboť nabírá různých podob v různých společnostech. Židé byli obviňováni ze spolčování s bolševiky nebo z toho, že jsou součástí konspirace na ovládnutí světa skrze kapitalismus. Někdy se jim připisuje škodlivý kosmopolitismus (pokud byli kritiky bolševici za pozdního stalinismu) a globalismus (pokud jsou kritici laděni národovecky) a jindy jsou vnímáni jako oddělená skupina obyvatel, která se není ochotná přizpůsobit a lpí na svých tradicích.
Historické a společenské dění na území Palestiny budí reakce a celý svět se dívá. Celý svět má navíc ale také pocit, že může vynášet soudy. Jeden z rysů antisemitismu je, že teorie, které jej informují, staví Izrael, případně židovský národ, do centra světového dění a světové vlády, což je zároveň důvod k nenávisti a nesnášenlivosti. Tomu se ale můžeme jako křesťané vyhnout. I když se poslední konflikt světa odehraje na území Izraele, není to ten konflikt, který právě sledujeme.
Autorka je odborná asistentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity
Autorka: Kateřina Fridrichová
Zdroj: Život v Kristu
Pořád se opakuje holocaust apod. Ale Izraelci nebyli jediní kdo trpěl, dost často tam s nimi trpěli a umírali příslušníci jiných národů. A o těch se nemluví, na ty se nevzpomíná, vyzdvihují se jen židovské oběti. Izraelce to staví neustále do role obětí kterým bylo ubližováno a kterým se musí vše odpouštět a musí jim vše procházet. Ale jsou to lidé jako my a žijí zde s námi.
Ne vždy to je o nějakém antisemitismu apod. Spoustě lidí jsou nějací Židé (myšleno jakou současný izraelský národ) naprosto ukradení, nemají k nim žádný vztah – ani pozitivní ani negativní. Jsou jim úplně fuk a úplně jedno. Neřídí se nějakými antisemitskými ideologiemi které vůbec neřeší a nezajímají se o ně. Ale řídí se něčím úplně jiným. Svojí vlastní zkušeností s Izraelci – která dost často není vůbec dobrá. A podle toho jednají. Čili nikoli na základě nějaké (antisemitské) ideologie ale vlastní (nedobré) zkušenosti. Dost často se říká že pokud je nějaký problém nebo konflikt tak dost často na tom mají podíl svůj podíl viny obě strany. Izraelci žádnou sebereflexi svojí politiky která je ovlivněna ultraortodoxními židy v blízkosti vlády a jejich premiéra kterou uplatňují všude po celém světě neprovedli.
I kdyby stát Israel zmizel a Palestinci žili až k moři…. co by se změnilo? Přestali by natahovat ruku o podporu EU, USA….? Myslím, že nikoli. Nakonec Israel z Gazy odešel před léty a co se změnilo? Nic. Prodej Židovi poušť a za pár let tam máš zahradu. Dej Arabovi zahradu….. a za pár let tam máš poušť. Probatum est. J.L. end