Sobectví má nespočet odstínů a zdá se, že oproti lásce a milosrdenství také mnohem lepší public relations. Hotovou přehlídkou různých podob sobectví jsou některé televizní seriály.
Postavy, nezřídka extrémně sobečtí až psychopatičtí egoisté, vtipně glosují realitu a svoje šílené vztahy. Diváka může pobavit, když se protagonista s nějakou neskutečně vtipnou hláškou vytratí ze vztahu jako duch nebo když někoho urazí. Abychom náhodou netápali v tom, čemu a kdy se zasmát, televize nám napovídá smíchem v podkresu, upozorňuje nás, že zrovna tato scéna je opravdu k popukání. Stejné chování v našem skutečném vztahu anebo ve vztahu někoho blízkého nám ovšem už tak zábavné nepřipadá. Život s egoistou není komedie, ale většinou tragédie.
Na internetu se dá dohledat kdeco. Lze tam najít třeba i žebříček deseti nejsobečtějších lidí světa. Pro příklady sobeckosti ale obvykle netřeba chodit daleko. I sobectví lidí mimo onu listinu top egoistů dokáže někdy zničit život či práci. Emoční plochost a neschopnost navázat hluboké vztahy se projevuje určitou dětinskostí, která může zvenčí vypadat mile či úsměvně, žít ve vztahu s takovým člověkem ale bývá velmi náročné.
Na naše sobectví zcela záměrně cílí reklamy. Vzpomínám si na jednu z nich. Holčička způsobí na silnici kvůli oplatku v čokoládě karambol a nám se dostává vysvětlení: „Když musíš, tak musíš.“ Když máš na něco chuť, tak si to prostě musíš dopřát. A když musíš, tak se můžeš dopustit dokonce i přestupku nebo trestného činu. Tvůj egoismus je vysvětlením, ospravedlněním nebo přinejmenším polehčující okolností.
Nekonečné množství odstínů sobectví: Nebaví mě manželská věrnost? Mohu pryč. Cítím se v novém vztahu lépe, mám přece právo na změnu. Nelíbí se mi povinnost nosit roušku? Prostě si ji nenasadím. Je jedno, že tím ohrožuji druhé.
Ani v náboženství není o sobectví nouze. Egoismus se dokáže schovávat za náboženské floskule. V Bibli se hovoří o kněžích, prorocích a obecně náboženských lidech, kteří „pasou sami sebe“. Formálně slouží Bohu a lidem, ale ve skutečnosti pouze sobě. Vše se točí kolem nich.
A protipól?
Pán Ježíš Kristus na dotaz o nejdůležitějším přikázání odpovídá, že v podstatě existuje jen jedno dvojité: Miluj Pána Boha a miluj svého bližního jako sebe sama. Pokud jsem to nepochopil a pokud to nežiji, mám problém.
Narazil jsem na jedno chasidské vyprávění. Jeden z učedníků velkého rabína pobíral nauku daleko od svého domova. Po čase naznal, že se naučil a pochopil dost, a tak se rozhodl, že se vrátí domů. Cestou se zastavil u svého přítele, také židovského učence. Byla sice noc, ale ve studovně se ještě svítilo. Zaklepal. Ozvalo se:
„Kdo je tam?“ „Já,“ odpověděl. Nikdo neotevřel. Opakovalo se to několikrát. Rozčílený student se ptá: „Proč neotevíráš?“ Z druhé strany se ozve: „Kdo si dovoluje říkat ‚já‘, ‚Já‘ přísluší jenom Bohu!“ Tehdy student pochopil, že se ještě o Bohu a sobě mnohé nenaučil a vrátil se dál studovat to, kdo je Bůh a kdo je on. Židovská vyprávění jsou úsměvná a smutná zároveň, mívají v sobě jiskru moudrosti. Pokud se vše musí točit kolem mě, jsem egoista.
Boží příkaz mluví jasnou řečí: Budeš milovat. Láska má být tvou odpovědí na sobectví. Ale jak to provádět? Dalo by se říct jedním slovem: Kreativně. Co to znamená?
V oldřichovickém sboru máme takový zvyk (kvůli pandemii je na čas přerušen): pastor se loučí se svými sborovníky u dveří kostela. Často od těch milých, krásných lidí slyší poděkování. Jeden ze sborovníků měl svůj osobitý způsob, jak poděkování vyjádřit: vždy při té příležitosti řekl „děkuji“ a za léta nacvičeným pohybem do kazatelovy dlaně nenápadně vtiskl hašlerku.
Člověka to pokaždé zaskočilo. Bonbón jsem si samozřejmě nerozbalil na místě, ale vsunul jej do kapsy. S železnou pravidelností jsem si na něj vzpomněl v pondělí dopoledne za volantem, když se blížil čas oběda. Vždy jsem se usmál a s vděčností pomyslel na onoho spolubratra. Ten člověk před několika týdny zemřel. Moje ruka už v pondělí nenarazí na hašlerku v levé kapse saka, přesto na něj velice často s vděčností vzpomínám. Láska je opakem sobectví a dokáže být krásně kreativní.
Autor: Zbyšek Kaleta
Zdroj: PŘÍTEL
Foto: pexels.com