Co mají společného Erik Tabery, Daniel Stach, Johanna Nejedlová nebo Janek Rubeš? Nebáli se promluvit o strachu a odvaze v dialozích, které vyšly formou knihy rozhovorů pod názvem Nebát se: Rozhovory o strachu a odvaze (Portál, 2024). V publikaci obsažené dialogy dávají nově nazřít, co je to odvaha i strach, a dávají nahlédnout do stavu české společnosti.
Nebát se je výsledkem řady rozhovorů vedených Skautským institutem v letech 2020–2023. V celkem osmnácti rozhovorech hovoří osobnosti různých profesí a zkušeností o svých straších a cestách, jak nacházejí odvahu. Téměř všemi rozhovory provádí Jiří Pasz, jedním pak Marianna Stránská. Samotné rozhovory uvádí předmluvou moderátorka Lucie Výborná a zakončuje ho krátké seznámení s výsledky šetření toho, jak si Češi stojí, když je řeč o strachu a odvaze.
Prvním vrubem, jímž se knížce dostává ceny, je její původ v českém skautingu. Jak v jednom rozhovoru upozorňuje skautka Barbora Trojak, mnozí mají skauty spojené jenom s učením se vázat uzly a rozdělávat oheň. Skautské hnutí je ale uskupení v první řadě hodnotové, zasazující se o svobodu a demokracii. Nebát se na tento rozměr poukazuje a stírá tak iluzi o nutné apolitičnosti skautingu.
V rozhovorech se neobjevují pouze mediálně známé hvězdy jako Miroslav Bárta, Mikuláš Minář nebo Petr Pavel. Shodný prostor je věnován takovým, jako je David Böhm, který se musel vypořádat se ztrátou syna, nebo Jiří Čeloud, od mládí odkázaný na invalidní vozík. Rozhovory ve svém souhrnu bezděčně odhalují, že ve vztahu k odvaze a strachu může inspirativní příběh přinést veřejně neznámý člověk stejně dobře jako proslavený odborník nebo politik. Stejně tak kniha upozorňuje na málo viditelnou, zato neuvěřitelně potřebnou a prospěšnou práci mnoha z nich, jako je třeba pomoc závislým na alkoholu Michaely Duffkové.
Rozhovory se vyznačují obdivuhodnou rozmanitostí (což je do jisté míry dáno značným počtem respondentů) a zároveň stručností, která ovšem nepůsobí zkratkovitě. Čtenářsky příjemně poživatelné několikastránkové rozmluvy podněcují k otázkám a zájmu dozvědět se víc. Ať už o samotném respondentovi nebo příběhu, který v rozmluvě vyprávěl. Přes krátkost nekloužou dialogy po povrchu. V každém jednom rozhovoru je tematizovaná nebanální šíře či hloubka odvahy a strachu.
A co je tedy podle zpovídaných osobností odvaha a strach? „Se strachem se mi nejlépe bojuje, když o něm mluvím s druhými,“ přiznává zmíněný Čeloud. „Ignorance je podle mě se strachem úzce propojená,“ všímá si v jiném kontextu režisérka Tereza Nvotová. Naopak odvaha pro zakladatelku organizace Konsent Johannu Nejedlovou znamená někdy potlačit rozvahu. Odvážně zakročit bez sáhodlouhého promýšlení.
Moderátor Daniel Stach upozorňuje, že odvaha se nemusí zdaleka projevit jenom fyzickým bojem. „Odvaha je pro mě vzít kousek sebe a dát ho někomu jinému,“ vysvětluje a uvádí jako příklad pomoc mnohých dobrovolníků za covidu. Odvaha je také velmi důležitá komodita ve vztazích, podle terapeuta Honzy Vojtka je dokonce na odvaze vztah založený. „Odvahu si představuji jako chvíli, kdy nedám strachu moc velkou příležitost nebo se jím nenechám ovládnout,“ sdílí se zmíněná skautka Barbora Trojak. Lapidárně vztah mezi odvahou a strachem shrnuje uvedená Duffková: „Velká odvaha je čelit jakémukoli strachu.“
Zarámování všech rozhovorů na ose odvaha–strach se zdá být nosným aspektem pro kompaktnost knihy jako celku. Navzdory volbě těchto zprofanovaných dvou slov se napříč rozhovory objevuje, jak žalostně málo seriózně reflektované pojmy to jsou. Rozhovory navíc směřují k univerzalitě. Třebaže tematická inspirace očividně vychází z covidové pandemie, uvedené dialogy se zdaleka netočí jen kolem ní. Zato vystavují prohlubující se znalost o české společnosti v širších kontextech. A dávají prostor osobám a podnětným příběhům, o nichž by se mnozí jinak patrně nikdy nedoslechli.
Nebát se - Rozhovory o strachu a odvaze, Jiří Pasz, Marianna Stránská, 2024, Portál
