Evropské i západní zpravodajské služby varují, že ruský útok na území členského státu NATO může přijít v řádu měsíců, ne let. Rusko už dnes testuje hranice Aliance drony, raketami i hybridními operacemi. Otázkou je, zda si Západ ochotně přizná, co se děje, a včas zareaguje.
Lidé na Ukrajině mi v rozhovorech často říkají, že by je v minulosti jen stěží napadlo, čemu budou čelit. Řekl mi to například bučský radní Dmytro Hapčenko: „Žili jsme jako vy, děti chodily do školy, do školek, my do práce, slavili jsme svátky, jezdili na dovolené… A pak přišlo Rusko. Ještě den před invazí jsem kamarádovi říkal, ať na mě s takovými pohádkami nechodí.“ V Buči Rusové na začátku invaze brutálně povraždili přes 500 civilistů včetně dětí a seniorů.
Když se vracím do Česka, poslouchám naši vládu a sleduji, co se děje jen pár set kilometrů od nás, slova mých ukrajinských respondentů se mi vracejí. Nemohu se ubránit otázce: nakolik jsme my Češi ochotni přiznat si, co se ve skutečnosti děje a čemu můžeme v budoucnu čelit?
Z Českého Těšína je to na ukrajinskou hranici blíž než do Plzně. Přesto v naší společnosti přetrvává pocit, že válka je cosi vzdáleného, co se odehrává na displejích telefonů a v televizním zpravodajství. Dopady vidíme leda v cenách energií nebo v počtu ukrajinských uprchlíků. A najdou se i hlasy, že se tam s Rusy vždycky vzájemně mordovali, nic nového pod sluncem.
Právě teď je ale čas zpozornět, a nejde jen o varování zpravodajských služeb a státníků. Dění v bezprostředním sousedství členských států NATO napovídá, jaké plány má Rusko s námi.
Incidenty na hranicích Aliance
Rozsah a brutalita útoků v těsné blízkosti hranic Aliance se stupňují. Několik příkladů:
- V polovině září zasáhl ruský dron lokomotivu na trati z Kyjeva do Varšavy dva kilometry od polských hranic. Incident se obešel bez obětí jen díky šťastné shodě okolností a včasnému varování. O pár minut dříve jel po téže trati vlak s bývalým britským premiérem Borisem Johnsonem a dalšími diplomaty, včetně Jana Lipavského.
- O několik dní později zasáhly ruské rakety čerpací stanici na hraničním přechodu Jahodyn–Dorohusk, 800 metrů od polského území.
- Na hraniční přechod mezi Moldavskem a Ukrajinou dopadl ruský granát a zranil moldavského pohraničníka.
- V Rumunsku, které eviduje desítky případů narušení vzdušného prostoru, v květnu zasáhl obytnou budovu ruský dron typu Šáhed a zranil dva lidi.
- Polské letectvo opakovaně vzlétá k preventivním zásahům, v příhraničí zní sirény a v červenci dopadla na pole nedaleko Lublinu ruská řízená střela Ch-101.
Takové akce nutí evropské státy trvale vyčleňovat zdroje, držet jednotky v pohotovosti a platit nákladná bezpečnostní opatření. Část kapacit, které by jinak mířily na vojenskou a humanitární pomoc Ukrajině, se tak odčerpává. Rusko nás podle všeho testuje, vyčerpává a zjišťuje, kde leží hranice naší trpělivosti a ochoty reagovat.
Úder nemusí přijít za roky, ale za měsíce
Mezi západními politiky a vojenskými stratégy dlouho platil předpoklad, že dokud Moskva vede na Ukrajině opotřebovávací válku a váže tam většinu konvenčních sil, druhou frontu proti Alianci neotevře. Analytici jej po nejnovějších zpravodajských datech už za relevantní nepovažují.
Představitelé evropských zpravodajských služeb, včetně šéfa české BIS Michala Koudelky a šéfa německé BND Martina Jägera, i zástupci dánské a litevské rozvědky otevřeně varují, že k ruskému pokusu otestovat soudržnost Aliance může dojít v horizontu několika málo měsíců. Deník The Wall Street Journal s odkazem na vysoce postavené americké zpravodajské zdroje uvádí, že Washington poprvé oficiálně připouští scénář, který dříve vylučoval: omezený úder Kremlu proti členskému státu NATO ještě před koncem války na Ukrajině.
Moskva přitom pravděpodobně nepočítá s masivními tankovými kolonami, na ty v současnosti nemá volné kapacity. Američtí i evropští analytici varují před levnějším, asymetrickým a politicky ničivějším scénářem: cílenými dronovými či raketovými údery na evropské zbrojovky a logistické uzly, kybernetickým ochromením kritické infrastruktury nebo malým přeshraničním incidentem zaměřeným na jediný stát, například v Pobaltí. Podle informací CIA obdržely varování před možnými dronovými údery dokonce i středomořské státy jako Španělsko, Francie či Itálie.
Kopírování ukrajinského scénáře v Pobaltí: Před invazí v roce 2022 Moskva tvrdila, že nikoho napadnout neplánuje, a hlavním argumentem byla „ochrana ruskojazyčného obyvatelstva“. Dnes podobný tón zaznívá vůči Pobaltí: Vladimir Putin označil zpřísnění jazykových zákonů v Lotyšsku a Estonsku za „ohrožení bezpečnosti Ruska“ a ruská prokuratura nechala soudně označit pobaltské nacionalisty za „spolupachatele nacistického Německa“.
V Kaliningradu Rusko testovalo rychlou mobilizaci pro případ eskalace v Suwalském koridoru. Při cvičení Leningradského okruhu nacvičovalo manipulaci s taktickými jadernými zbraněmi a u hranic Pobaltí rozšiřuje síť vojenských nemocnic.
Podstata plánu může být jednoduchá: zasáhnout vojensky nepoměrně slabší zemi a bleskově obsadit malý, řídce obydlený pruh území nebo izolovaný ostrov. Tím by Moskva postavila Alianci před paralyzující politické dilema. Členské státy by se zdlouhavě přely o to, zda se na hybridní nebo prostorově omezený incident vůbec vztahuje článek 5 o společné obraně. Pokud Aliance zaváhá, může se její odstrašující role i politická jednota rychle zhroutit, a právě to by bylo hlavním cílem Kremlu.
Tři scénáře eskalace: Analytici Institutu pro studium války (ISW) upozorňují, že Rusko přechází od verbálních hrozeb k přípravě přímé kinetické války. Z pohybů ruských sil vyvozují tři hlavní scénáře:
Údery na infrastrukturu: sabotáže, raketové a dronové útoky na evropské zbrojovky, logistická centra a energetické sítě. Moskva by je obhajovala tím, že zneškodňuje objekty pomáhající ukrajinské armádě.
Chaos pod falešnou vlajkou: vyvolání lokálního povstání v Pobaltí (po vzoru takzvané Narvské lidové republiky) za hybridní, kybernetické a dronové podpory, s cílem rozložit státní správu zevnitř.
Bleskový zábor území Aliance: rychlý kinetický výpad na izolovanou část aliančního území, který má ověřit, zda Aliance najde politickou vůli zakročit, nebo zůstane u verbálních odsouzení.
Rusko může zabít hodně lidí
Polský ministr zahraničí situaci vystihl slovy: „Rusko může stále zabít hodně lidí, ale nemůže vyhrát.“ To první ukazuje Ukrajina, kde Moskva sice nevítězí podle původních představ, ale spoušť je obrovská. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva eviduje přes 16 400 potvrzených zabitých civilistů, nejméně 803 z nich byly děti. Téměř polovinu obětí, 47 procent, mají na svědomí raketové údery a drony dlouhého doletu.
Letošní červenec a srpen byly pro ukrajinské civilisty nejsmrtelnějšími měsíci od začátku invaze v roce 2022 a útoky dále sílí. Jen od začátku října Rusko na Ukrajině zabilo nejméně 116 civilistů.
Ruské chování sledujeme v přímém přenosu téměř pět let. Měli bychom přestat schovávat se za eufemismus „provokace“. Rusko s námi v konfliktu fakticky už je: testuje naše hranice, narušuje náš vzdušný prostor a dává najevo, že celé západní demokratické společenství považuje za legitimní cíl. Varování nám Kreml servíruje na zlatém podnose. Je načase přestat žít v iluzi bezpečného světa a namlouvat si, že se nás dění za hranicemi netýká.
