Emoce jsou starší, první, jimi se ve světě orientujeme ještě dříve, než pobereme rozum, tak nás zkrátka Bůh stvořil. Takže podle mě je důležitou součástí víry věnovat jim pozornost, všímat si, kde se berou, co značí o našem porozumění světu a co do toho vnáší evangelium,” zmiňuje v rozhovoru pro Český Bratr farářka Jana Hofmanová.
Než jsi nastoupila na ETF UK jako studentská farářka, sloužila jsi několik let na sborech. V čem vidíš největší rozdíl oproti tvé předchozí práci?
Největší rozdíl asi je v tom, že má služba teď není spojena s úřadem, se sborem, staršovstvem, farou a kostelem. Organizace práce je jiná. Obměňuje se skladba lidí, každý semestr je potřeba pracovat s jinými rozvrhy. Kromě středečních bohoslužeb nejsou moc pevné termíny, nelze příliš spoléhat na rutinu, setrvačnost. Je to velká svoboda, prostor pro kreativitu, ale taky nárok věci iniciovat a dotáhnout. Jádrem je práce liturgická a pastorační, protože společenství kolem fakultní kaple není spojené žádnou kartotékou, ale stojí na jednotlivých setkáních.
Za svých studií jsem od jednoho profesora slyšel, že úkolem teologické fakulty není pěstovat zbožnost studentů. V katolické církvi je nedílnou součástí vzdělávání bohoslovců duchovní formace v kněžských seminářích. Probíhá něco srovnatelného také při vzdělávání budoucích evangelických farářů?
Taky si myslím, že teologická fakulta je veřejná škola a nemá řešit zbožnost studentů. Zato církev by měla dávat jasně najevo, že od zájemců o službu v církvi očekává péči o vlastní zbožnost. Doufám, že to je také důvod, proč církev povolává na fakultu studentské faráře, takže se v tom snažím studenty povzbuzovat. Je ale na nich, jestli chtějí se sebou něco dělat.
Studium teologie jde k samotným kořenům křesťanské víry. Studenti se musejí vyrovnávat s mnohými kritickými otázkami a vystavit svou víru pochybnostem. Kde vidíš svůj úkol v tom jejich hledání?
Snažím se dávat najevo, že za mnou mohou s čímkoli podobným bez rozpaků přijít, že je beru vážně. Ujišťuji, že i tohle prošlapávání nových cest k víře a k teologii patří. Nabízím společnou modlitbu, podporu, někdy třeba taky nasměrování k dalšímu studiu nebo do konkrétního společenství.
Stane se, že někdo svou víru během studia zcela ztratí?
Já znám jen lidi, kteří třeba přehodnotili některé své postoje.
Jaká jsou nejčastější témata, která se vynořují při duchovní péči o studenty teologie? Liší se v něčem doprovázení studentů teologie a studentů sociální a pastorační práce?
Témata jsou asi podobná jako u jiných mladých lidí. Nejčastěji je toho na ně prostě celkově hodně. Vedle studia řeší třeba složitou situaci v rodině, trápí je vztahy nebo i zdravotní problémy. Někdy zažívají nejistotu, problémy s motivací nebo s nějakým rozhodnutím. Studenti našich programů jsou zpravidla citliví a přemýšliví a doléhají na ně i události ve společnosti apod. Někdy pak mají pocit selhávání; třeba i ve víře.
Tématem tohoto čísla časopisu je rozum a cit. Náboženská zkušenost byla v evangelické církvi po dlouhou dobu chápána jako cosi postradatelného, ne-li dokonce podezřelého. Dnes se emoce, včetně těch náboženských, opět zdůrazňují. Možná až příliš – náboženství musí především zprostředkovat silné zážitky. Jak s tímto posunem pracuješ ty?
Záměrně obojí relativizuju, uvádím do vztahu. Sama jsem se posunula od časů, kdy jsem evangelicky chodila „na kázání“ a na oblíbené kazatele, k tomu, že mi takový přístup přijde zvrhlý. Víra jako pouze intelektuální záležitost se stává odtrženou od reality ve chvíli, kdy skutečně zažíváme něco těžko únosného. Máme popřít trýznivou emoci, protože věříme, a tvářit se, že jsme nad věcí? A když emoci podlehneme, znamená to, že věříme málo? Oddělováním víry od zkušenosti a emocí si zaděláváme na problém úplně stejně, jako kdybychom stavěli jen na emocích a zážitcích.
Emoce jsou starší, první, jimi se ve světě orientujeme ještě dříve, než pobereme rozum, tak nás zkrátka Bůh stvořil. Takže podle mě je důležitou součástí víry věnovat jim pozornost, všímat si, kde se berou, co značí o našem porozumění světu a co do toho vnáší evangelium. A studentům nabízím doprovázení, možnost to zkoumat, propojovat víru s tím, čím žijí. To je východisko. Taky se snažím vytvářet bezpečí pro sdílení emocí. A při přípravách setkání považuji za důležité, abychom zažívali něco dobrého, pěkného. Kromě toho, že nasloucháme Písmu a slavíme večeři Páně, tak taky ošetřujeme další potřeby těla, často jíme, používám výzdobu, vůně, komu je zima, může se zabalit do deky a tak.
Teologické fakulty jsou součást univerzitního provozu, současně jim ale církve svěřují vzdělávání svých duchovních. To se nemusí vždy potkávat. Zaznamenala jsi při své práci v tomto ohledu nějaká napětí?
Napětí asi ne. Ale někteří lidé si myslí, že je studium zbytečně náročné, že by fakulta měla plnit poptávku po tom, co po farářích chce církev. To by ale zase bylo zaměňování univerzitního vzdělání s církevním učilištěm.
Faráři naší církve jsou někdy označováni jako kazatelé. Příprava kázání je přitom pouze zlomek jejich práce. Důležité jsou také jiné schopnosti, jako je třeba umění komunikovat, zvládat konflikty, organizovat, řídit a motivovat tým lidí, a tak by se dalo dlouze pokračovat. Jsou na to bohoslovci připravováni? Sehráváš také zde nějakou úlohu?
Já bych radši viděla, aby se studenti věnovali spíš teologii a spiritualitě, myslím, že doba studia je vhodná právě pro tohle, a na to další přijde ještě čas. Systém studia ale umožňuje zapsat si tyto předměty na jiných fakultách; když studenti projeví zájem i o jinou průpravu, pak se samozřejmě snažím pomoci. Teď třeba probíhá kurz „Psychologie pro studenty teologie“, který si zorganizovaly samy studentky. Sehnaly si řečníky a finance, vytvořily osnovy a naplánovaly několik víkendových setkání.
Kdyby ses na chvíli mohla stát studentskou farářkou v době svých vlastních studií, co bys sama sobě řekla či poradila?
Možná bych se povzbudila k tomu vypravit se na praxi dříve, než jsem to udělala. A asi bych bývala uvítala společenství, kde bych si připadala normálně a mohla vést dobré hovory, aniž bych kouřila a pila…
Co se ti ve tvé práci v poslední době nejvíc povedlo, případně z čeho máš největší radost?
Mám radost, když je lidem na fakultě spolu dobře. Navzdory rekonstrukci se daří pravidelné bohoslužby, studenti dokonce přinášejí různé dobroty, abychom pak společně posvačili. Teď v adventu jsme v těch ruinách udělali i večerní modlitbu a promítání s pizzou; prima večer.
Jana Hofmanová je evangelickou farářkou. Teologii studovala v Praze a ve Velké Británii, působila ve sborech ČCE ve Šternberku a v Brně I. Věnuje se studiu praktické teologie, spolupracuje s „ombudsosobami“ na Univerzitě Karlově, působí v poradních odborech synodní rady a v synodu leuenberských církví v ČR. Je také členkou redakční rady našeho časopisu. Od roku 2021 působí jako studentská farářka na Evangelické teologické fakultě.
Ptal se: Ondřej Kolář
Foto: Jiří Hofman, ARo
Zdroj: Český Bratr