Jsou situace, kdy máme oprávněný dojem, že víme, co se děje, co si máme myslet a co máme dělat. Zdá se nám, že nepotřebujeme žádné duchovní vedení ani moudrost předků. Všechno kolem nás volá jedním hlasem jedno poselství. Dobře, s tím jsme spokojení. Ale jsou i situace, kdy fakt nevíme, co si myslet, kdo je nevinný. Máme málo informací, málo vodítek.
Pro dnešek platí otázka: Co s tou slečnou Darjou? Není mi jedno, zda ztratila život krásná mladá holka, která snad mohla ještě mnohé pochopit a napravit. Jenže to není vůbec jisté. Ona se rozhodla zastávat názory neslučitelné se životem. Nenáviděla jeden národ. Dávala najevo svou převahu, ale o kořenech takových myšlenek se dalo s úspěchem pochybovat. Možná šla ve svých názorech a ve své nenávisti ještě dál, ale tolik jsem ji nesledovala. Stačilo mi jedno jediné její televizní vystoupení a bylo mi z jejího projevu zle.
Ach Darjo, uměla sis představit, co tvá slova budou znamenat pro malé děti, jejich maminky, babičky a nakonec i tatínky a dědečky? Umřel ti, Darjo, někdy někdo? Přišlas někdy o někoho, koho jsi opravdu milovala? Víš, co to je smrt? Pravděpodobně sis přála stát se ministryní obrany nebo spíš ministryní útoku, podle toho, jak to vypadá ve tvé zemi v dnešní situaci.
Jak bys velela? Byla by pro tebe smrt nevinných lidí uspokojením? Kdo by pro tebe vůbec byl nevinným? No a teď? Jak tě máme litovat? Jak máme vyslovovat slova soustrasti tvému otci, který proklíná jiné národy stejně tak, jak to naučil tebe? Jaký rozdíl je mezi tebou a jinými ženami ze sousedního národa, které zemřely o pár dnů, týdnů nebo měsíců dříve než ty, jen na opačné straně fronty? Která z vás byla nevinná?
Válka vždy staví otázky, které by nás v době míru nenapadly. Je snadné být pacifistou, když není válka. Dštít oheň a síru a budovat v sobě nenávistný postoj vůči nepříteli je destruktivní pro všechny. Ráda bych ochránila své srdce před nenávistí, ale zároveň nechci zaujímat sentimentálně změkčilé postoje, které se bojí spravedlnosti.
Je to těžké a Ježíš nám to neulehčuje. Ve známých biblických textech říká, že myšlenka je horší než vykonaný skutek. To je velmi vážné prohlášení, protože ona rozhodně naplňovala definici hříšníka prostřednictvím myšlenky. Co myšlenky, zřetelnými slovy opakovaně vyjadřovala, že jiný národ je méněcenný a vyhlazení hodný. Jak na to chcete nahlížet ve světle biblického pokynu „kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu, kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě, a kdo svého bratra zatracuje, bude vydán ohnivému peklu“? Vážně, tak to stojí v Matoušově evangeliu 5,22.
Páté přikázání (De 5, 17) je první z trojice lapidárních přikázání (nezabiješ, nesesmilníš a nepokradeš), ke kterým ani Hospodin ani Mojžíš nepovažovali za nutné dodat jakýkoli komentář. Ježíš ale přesto krátký komentář dodal (Mt 5, 21-22):
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
To by znamenalo,že všechny bojující mnišské řády,jako Templáři,Johanité,Němečtí rytíři a další ,zkrátka všichni kteří bojovali za kříž včetně svatých otců ,byli těžcí hříšníci propadlí peklu ? Takové interpretaci nevěřím,někde musí být chyba.
Kdo nebojuje,ten je poddaným a otrokem.Měl Bůh zájem aby ti kdo v něj věří žili beze cti ? Tomu taky nevěřím !
Bible uvádí, že Ježíš zvítězil nad světem. Ne tím, že by v boji, silou, porazil Římany či izraelskou vrchnost. Zvítězil tím, že odolal všem těmto silám, které řídil odpůrce Boha, Satan a nedopustil se stejného nezákonného jednání jako oni. Zůstal spravedlivý a Bohu věrný i v krajních zkouškách, nevzal spravedlnost do vlastních rukou ale spolehl se na Boží spravedlnost. Bůh ho vzkřísil k věčnému životu a učinil jej králem celého svého stvoření. Skuteční křesťané jsou ti, co J.Krista následují. Spoléhají na Boha a jeho pomoc, nikoliv na své vlastní síly.
Ten citát z Matouše jsem neznal.Znám jiný : „Kdo nemá meč ať prodá plášť a koupí si ho.“(asi Lukáš).Z toho vyplývá,že boj a tudíž i zabití v boji Ježíš za hřích nepovažuje.
Pokud je možné podle Bible doložit etickou zavrženíhodnost zabité osoby,tím lépe.Asi k takovým případům dojde i v budoucnosti a proto je dobré vědět,že jde o skutky bez hříchu.
Moc hezke zamysleni. Protoze jde o realitu a ne o americky biak, k rozhreseni musi dospet kazdy sam…