O lepší, spravedlivější, inkluzivnější a plně udržitelný svět nelze usilovat bez přispění žen,“ napsal aktuálně papež František. Odsoudil diskriminaci a násilí na ženách, kritizoval i nerovnost při odměňování za stejnou práci. Kolik prostoru dává ženám samotná církev?
V novém dílu podcastu Týden bez filtru diskutují autoři oo problematice nerovného postavení žen v církvi. Předně v katolické církvi podle nich chybí respekt k těm ženám, které se v životě nevydaly k mateřství či zasvěcenému životu. V církevních komunitách pak ženy až na výjimky nemají jiné místo, než při zajišťování nepostradatelných, ale jen provozních a pomocných prací jako úklid, nanejvýš vedení dětských katechezí.
Na problematické postavení žen upozornila řada podnětů během nynějšího synodálního procesu. „Vidím v tom velkou naději, ačkoli se obávám, že by to mohlo dopadnou jako předchozí pokusy: že budeme hodně rokovat a uvažovat, ale nakonec převládne naše strukturální povaha nechat raději všechno při starém a vyzývat v trpělivosti,“ říká v rozhovoru pro Týden bez filtru Pavla Holíková, která překládá a publikuje texty zaměřené na postavení žen v církvi. „Abychom byli trpěliví, to slyšíme docela často, ale výzva, abychom konečně něco udělali, téměř nezaznívá,“ poukazuje na určitý paradox.
S autory podcastu se shodla na tom, že by ženy měly dostat prostor už jen proto, aby se i do církevní nauky konečně dostal ženský pohled. Sdílí i názor, že církev zatím neumí příliš ocenit jiné ženské role, než jsou tradiční modely matky velké rodiny či řeholnice. „Mám mnohdy dojem, že matka, zejména matka početné rodiny, se velebí hlavně proto, aby tou matkou zůstala, jinam nechodila a neměla žádné vyšší ambice,“ dodává k tomu Holíková.
„Ženy si musí být vědomy své hodnoty a měly by uvažovat nad tím, do jakých pozic je současné maskulinní církevní struktury tlačí,“ řekla s tím, že je v pořádku, když některé ženě její současné postavení vyhovuje, měly by se ale zohlednit i ty ženy, které se s tímto určením rolí neztotožňují.
Proti radikálním reformním krokům, jakým by bylo třeba zpřístupnění svátostného kněžství ženám, někdy zaznívá nabádání k opatrnosti, aby příliš rychlá změna nevedla k nepřekonatelnému rozkolu v církvi. Holíková však zmiňuje názor rakouského pastorálního teologa Paula Zulehnera, který říká, že tím zpravidla hrozí lidé, kteří nechtějí změny. Rozkol pak používají pouze jako argument pro to, aby se nic neměnilo.
„Ženy budou k službě u oltáře připuštěny až poté, kdy tam nebude žádný muž, což pokládám za poněkud nedůstojné,“ myslí si Holíková. Promění se současná podoba většiny katolických mší, kdy v lavicích převažují ženy, zatímco u oltáře jsou téměř výhradně muži?
Autor: Filip Breindl
