Immanuel Kant (1724–1804) je přesvědčen, že etika není myslitelná bez náboženství. Co si ale představuje pod pojmem náboženství a čím může být jeho 300 let stará koncepce inspirativní pro současnost? V rámci debaty Dominikánské 8 s názvem Od mravního zákona k víře o tom živě diskutovali teoložka Olga Navrátilová, filosof Ondřej Síkora a filosof Jakub Sirovátka, moderoval Petr Fischer.
Kant, který nebyl teolog ani religionista, ale filosof v době osvícenského racionalismu, věděl, že jestli má etika zavazovat všechny lidi, nesmí být vázána na určité náboženské přesvědčení. Představu, že člověk má jednat určitým způsobem jen proto, že to říká Bůh, považuje za otrocký postoj, který odmítá s důrazem na lidskou svobodu. Cítí se však nucen doplnit svůj filosofický koncept náboženskými pozicemi.
„Kant dospívá k tomu, že máme číst morální zákon, který je autonomní, jako božský zákon,“ říká Ondřej Síkora. Člověk je veden k náboženství jako vykonavatel Boží vůle, která se ozývá v jeho nitru. „Vím, co mám dělat a pojem Boha k tomu nic nepřidává, (…) ale proměňuje můj pohled na to, co dělám,“ říká Jakub Sirovátka. Uvádí příklad výroby kola, které by člověk montoval stejně na základě izolovaných příkazů, ale když od začátku ví, že vyrábí kolo, může zakoušet smysluplnost práce a lépe chápat její souvislosti.
„Morální imperativ nám říká, co máme dělat, nicméně nás neuspokojuje v tom, že to skutečně děláme. Pokaždé cítím svoji nedostatečnost,“ vysvětluje Olga Navrátilová a poukazuje na to, že byť je díky tomu zjevné, že nejsme roboti jednající automaticky, ale svobodné bytosti – „vždy mám možnost jednat jinak“ – neschopnost jednat podle přísného nároku svobody je zdrojem nekončící frustrace.
To, že jednáme mravně, zároveň nezaručuje, že všechno dobře dopadne. „Náboženství mi dává naději, že to celé má smysl,“ doplňuje Navrátilová. S tím souvisí představa poslední spravedlnosti. „Potřebuji Boha jako toho, kdo dokáže vyjevit mravnost každého člověka, protože žádná jiná instance to nedokáže,“ říká Jakub Sirovátka.
„Člověk si dává smysl svojí snahou být lepší,“ upřesňuje Síkora Kantovu představu nesmrtelné duše, která kvůli své neschopnosti potřebuje nekonečný prostor k tomu, aby dosáhla svůj cíl – překrytí ctnosti a blaženosti. „To na tomhle světě není možné, jakkoliv na tom musíme pracovat,“ doplňuje Sirovátka, přičemž poukazuje nejen na snahu individuální, ale také sociální. „Žijeme evidentně v úpadku smyslu a kantovská cesta nacházení smysluplnosti v obyčejné poctivosti a práci na vlastní integritě je něco, co je přehlíženo,“ nabízí Síkora jednu velmi praktickou kantovskou inspiraci pro každou dobu.
Celý záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
