Péče je téma, které nás provází od narození do smrti, říká Simona Bagarová, ředitelka organizace MILA, která usiluje o to, aby bylo lépe seniorům i pečujícím. Spolu jsme si povídaly o tom, kam Vás v životě může dovést vytažená kratší sirka a také o tom, proč nejde být šťastná až zítra.
V rozhovoru dalších Příběhů bez filtru Simona popisuje svoji cestu z managementu k dobrovolnictví v domovech pro seniory a založení organizace MILA. Dotýkáme se protagonistů dvou knih Hořím a Hladím, které Simona napsala, její víry v Boha, péče o Simonina umírajícího tatínka a také toho, jak se ona sama připravuje na stárnutí.
Simona Bagarová vystudovala sociální práci a po skončení studia spoluzaložila spolek Rozmarýna, jehož cílem bylo najít uplatnění pro děti, které po dosažení plnoletosti odcházejí z dětských domovů. Pod křídly Rozmarýny Simona Bagarová provozovala jeden z prvních sociálních podniků v Česku, kafé a bar, který zaměstnával právě mladé dospělé vyrůstající v dětských domovech. Simona mluví o velkém nasazení, potřebě být přijímaná i o tom, jak si myslela, že mládí všechno urve a o vystřízlivění z tohoto pracovního snu i vyčerpávajícího zápřahu.
V rozhovoru se Simona Bagarová dotýká témat vyhoření a sebehodnoty a otevřeně popisuje hledání té vlastní. Ta ji přes management dovedla až do domova seniorů, kde několik let působila jako dobrovolnice. Simona popisuje těžké momenty odcházení a vzpomíná na klientku Mílu, která nejen že dala jméno budoucí organizaci, ale také se stala Simoninou přítelkyní. Zkušenost péče a často právě jejích limitů přiměla Simonu k založení organizace Mila, která usiluje o zkvalitnění péče o seniory mj. tím, že spoluvytváří dobré podmínky pro pečující. „Tam, kde jsou spokojení pečující, jsou i spokojení klienti,“ říká k tomu Simona Bagarová, která se skrze zkušenosti a vyhodnocení působení organizace Mila v konkrétních domovech pro seniory snaží také o systémovou změnu.
Dalším z cílů organizace Mila je i osvěta, ke které Simona Bagarová přispívá mj. také psaním knížek. Její první knihu Hořím tvoří pět rozhovorů s pěti pečovateli, kteří přinášejí do péče sami sebe a jsou si vědomi toho, že podstatou péče je lidskost. „Vědomá pozornost je to nejvíc, co můžete lidem dát,“ říká k tomu Simona Bagarová a vzpomíná, že rozhovory s těmito lidmi pro ni byly nesmírně obohacující a poskytly jí pocit velké smysluplnosti a víry v to, že jde Mila správnou cestou. Druhá, čerstvě vydaná, kniha Hladím, pak nahlíží na péči díky pěti různým osobnostem z pěti různých úhlů a do mozaiky péče tak skládá další střípky.
Péče vstoupila do Simonina života ještě v jiné podobě, a to když se starala o umírajícího tatínka. I o těchto těžkých chvílích dokáže Simona mluvit s otevřeností a pokorou. „Mít možnost se o někoho postarat je to nejvíc, co můžeme druhému dát. Je to oboustranně obohacující. Každý z nás by měl být schopen se k péči o své blízké nějak postavit. A to i když vztahy nejsou ideální,“ říká k tématu péče Simona Bagarová a závěrem popisuje, co do jejího života péče o seniory přinesla.
První část rozhovoru je k poslechu ve všech podcastových aplikacích.
Autorka: Tereza Pospíšilová
