Pohled na singles bývá často stereotypní. Někdo na ně pohlíží jako na „viníky“, kteří svým nezávislým způsobem života a egocentrickým chováním bourají tradiční rodinné hodnoty, jiní je vidí jako „oběti“ konzumního způsobu života vedoucího k momentálnímu užívání si a lidi odsouzené k samotě. Zkusme singles přijmout jednoduše jako fakt, jako další formu ve vývoji mezilidských vztahů, která přichází po trojgeneračním a dvojgeneračním soužití.
Svoboda a nezávislost – co více si přát?
Večer si můžete vyrazit kdykoli a kamkoli, nemusíte se nikoho ptát, dobu vašeho příchodu také nikdo nekomentuje. Když na internetu narazíte na volné letenky, stačí si vzít dovolenou a příští tři neděle strávíte na Srí Lance. Většinou se najde i nějaký ten single kámoš nebo kámoška, co taky nemá problém jednoduše zmizet za sluncem. Když nejsou peníze na větší výlet, dá se udělat aspoň nějaká vydařená párty doma, pozvat lidi a někdo třeba i přespí… Zní to jako ideál? Pro někoho možná ano, pro někoho ne. Jde také o to, kolik vám zrovna je a jestli takto chcete strávit celý život.
Pojďme se tedy spolu podívat na výhody a nevýhody single života, jak moc je opravdu dobrovolný a do jaké míry do individuálních rozhodnutí vstupují změny charakteru pozdně moderní společnosti.
Proces
Vývoj moderní společnosti je úzce spjat s procesem individualizace. Jedinci se vymaňují z tradičních kolektivních vazeb, učí se více přemýšlet sami za sebe, rozhodovat se za sebe, jít si za svými vlastními cíli. V postmoderní době podle francouzského sociologa Gilla Lipovetského individualismus kulminuje v narcismu: „Já“ už nestačí jen stát samostatně, ale zhlíží se samo v sobě, ostatní jsou jen jako zrcadla, která „lajkují“ jeho obraz (internetový profil).
Narcismus v sobě ale skrývá určitý paradox individualizačního procesu: Čím více se od ostatních osamostatňujeme (zejména od svých blízkých), tím se naopak stáváme závislými na stále větším počtu lidí (cizích). A to jak prakticky (topení, jídlo, komunikace), tak psychicky (sociální sítě). Tento jev se projevuje právě i u singles – tolik proklamovaná nezávislost je v jistém smyslu velmi relativní.
Diverzifikace společnosti
K vzniku fenoménu singles přispěl i proces emancipace žen. Nejprve šlo o požadavek volebního práva, postupně se ženy začaly také více zapojovat do pracovního procesu mimo domácnost a v 60. letech minulého století vznesly požadavky na profesní seberealizaci a osobní sebeurčení (např. v otázce počtu dětí, práva potratu). Tento společenský posun přinesl zrovnoprávnění mužů a žen v mnoha oblastech (a ještě zdaleka není u konce) a narovnal tak mnohdy nespravedlivě nastavená pravidla patriarchální společnosti.
Na druhou stranu znamenala emancipace žen výraznou změnu v uspořádání tradiční rodiny, v níž byli partneři na sobě ekonomicky závislí, a svazek byl tímto posilován. K posunu došlo i v oblasti hodnot, které se od trvalosti, stability, jistoty a života pro druhé posunuly právě k hodnotám momentálního prožitku, volnosti, svobody a seberealizace. Rodina tak stále více ustupuje nesezdanému soužití a narůstá i počet lidí, kteří žijí sami – singles.
Realita je složitější
Co to přesně znamená být single? Na první pohled je vymezení jednoduché – podle Wikipedie je single osoba, která žije život o samotě, tedy bez partnera. Spadají sem zejména mladí lidé ve věku 25 až 40 let, kteří jsou ekonomicky nezávislí, vyznávají hodnoty svobody a nezávislosti, a rozhodli se proto žít po delší dobu bez partnera, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životní strategie. Realita je ale mnohem složitější. Singles se totiž stávají lidé nejen dobrovolně a ze svého rozhodnutí, ale často do této kategorie spadnou vlivem vnějších životních okolností.
Výpovědi respondentů ukazují, že velká část singles má pravidelné, nebo dokonce i dlouhodobé vztahy.
Americký sociolog Peter L. Stein už v 70. letech rozlišil čtyři typy singles: dobrovolní dočasní, dobrovolní stabilní, nedobrovolní dočasní a nedobrovolní stabilní. Dobrovolnost a také existence či neexistence partnerského vztahu jsou pravděpodobně nejdůležitějšími kritérii, která rozlišují mezi skupinami singles. Představu singles jako těch, kdo žijí bez jakéhokoli partnerského vztahu, vyvrací současný kvalitativní výzkum českého sociologa Marcela Tomáška. Výpovědi respondentů ukazují, že velká část singles má pravidelné, nebo dokonce i dlouhodobé vztahy, a to různého charakteru: vztah se ženatým či vdanou, vztah na dálku a nárazový vztah, víkendové manželství, otevřené vztahy, přítel/kyně do nepohody či hra na dokazování si, že stále ještě někoho sbalím.
Benefity života singles
Z rozhovorů také vyplynulo, že neexistence dlouhodobého vztahu s vyhlídkou na založení rodiny není u většiny a priori cílem, ale jde spíše o následky komplexních změn, které v české společnosti nastaly v 90. letech minulého století. Jedná se například o rychle nabytou svobodu, možnost cestování, nové pracovní příležitosti, nové druhy trávení volného času, které představují silnější lákadla než rodinný život. Za velmi důležitý považuje Tomášek i nový kariérní přístup k práci, který často přispívá k oddalování založení rodiny. Ale z rozhovorů také vyplývá, že je to i potřeba pocitu dostatečného materiálního zabezpečení – často subjektivní –, která brání některým singles přistoupit k založení rodiny.
Single život může znamenat neobyčejné zážitky, úspěšnou kariéru, nezávislost. Přináší ale také samotu. Dle výzkumů 47 % singles (oproti pouze 22 % lidí žijícím v páru) pociťuje samotu. Na druhou stranu více než polovina singles ji nepociťuje vůbec. Francouzský sociolog Jean-Claude Kaufman popisuje životní styl singles jako „dvojí život“, oscilaci mezi nadšením a smutkem. Z tohoto excitovaného maniodepresivního stylu může být těžké přejít do uspořádaného, více monotónního rodinného rytmu.
Ohraničení věkem
Životní styl, který se dvacátníkovi i ranému třicátníkovi může zdát jako vysněný život, se ovšem s blížící se čtyřicítkou může jevit jako unavující, naplněný více marností než uspokojením. S rostoucím věkem je také stále těžší najít vhodného partnera, a to nejen proto, že nezadaných už je výrazně méně. Problematické je i očekávání při výběru partnera, neboť zralý věk s sebou nese poznání a zkušenosti, které ztěžují „romantickou zamilovanost“ jako východisko pro vztah. Další překážkou, která se objevuje s prodlužujícím se „singlovským obdobím“, je postupná ztráta schopnosti partnerského soužití a přizpůsobení se jinému člověku.
Pohled na singles bývá často stereotypní. Někdo na ně pohlíží jako na „viníky“, kteří svým nezávislým způsobem života a egocentrickým chováním bourají tradiční rodinné hodnoty, jiní je vidí jako „oběti“ konzumního způsobu života vedoucího k momentálnímu užívání si a lidi odsouzené k samotě. Zkusme singles přijmout jednoduše jako fakt, jako další formu ve vývoji mezilidských vztahů, která přichází po trojgeneračním a dvojgeneračním soužití. Neadorujme životní styl singles jako ideál svobody a nezávislosti, ani ho nezatracujme. Snažme se pochopit nejen to, co nám bere, ale zamyslet se i nad tím, co přináší.
Autorka je Odborná asistentka na katedře sociologie FF UK se zaměřením na politickou sociologii, dějiny české sociologie a obecnou sociologii.
Autor: Markéta Sedláčková
Zdroj: Časopis Brána
