Milona von Habsburg pochází z rodiny, která několik staletí vládla nad významnou částí Evropy. Má německé, italské a maďarské kořeny. Mluví sedmi jazyky. Zcestovala velkou část světa. Působí jako ambasadorka, v diplomacii… A přesto má nejblíž ne ke všemu tomu pozlátku, ale lidským srdcím. Chcete slyšet její životní příběh, nebo jí předat ten svůj.
Milona si podobně jako mnoho dnešních mladých lidí sama vydělávala na studia. V 25 letech odcestovala s rodinou a přáteli – dva autobusy, to je familie – do tehdy ještě komunistické Jugoslávie. Chtěli zjistit, jestli v malé vsi 30 kilometrů od Mostaru opravdu k dětem mluví Panna Maria. Nevěřili tomu. Měli mariánská zjevení z Fatimy, a to stačilo.
To, co tam za tři dny prožila, změnilo její život navždy.
Když o těchto 40 let starých událostech mluví, pořád má rozzářený obličej a slzy v očích. „Stalo se to cestou na vrchol Křiževac, mezi pátým a šestým zastavením. Skupina mi trochu poodešla. Mně se šlo stále hůř, a když přišla skalnatá partie, už jsem dál prostě nemohla. Tehdy jsem byla mladá, fit, lyžařka. A ani lézt vzhůru po čtyřech už jsem nezvládla. Musela jsem si prostě sednout na kámen,“ vypráví.
Milonu na tom místě navštívila Královna Míru a Bůh. Říká, že v tom nebyl ani stín odsudku, výsmechu, kritiky, ale obrovské přijetí a láska. A přesto apel, podívej, jak jsi žila a jak jsi žít mohla. A výzva k budoucím věcem.
Milona se rok nato stala asistentkou a tlumočnicí právě v Medjugorii. Byla svědkyní mnoha milostí, kterých se tam dostalo poutníkům. V Medjugorii dodnes žije, střídavě spolu s Vídní a Portugalskem.
Seznámila se s takzvanými vizionáři, tedy těmi, jimž se zjevuje Panna Maria, a je s nimi v kontaku dodnes. S láskou vypráví o jejich proměně i proměnách dalších lidí, kterých se v životě nějak dotkl Bůh. Přiznává, že takovou milost si člověk na Všemohoucím nemůže nijak vynutit. „Nemůžeme to zařídit, ale můžeme se Mu otevřít, můžeme po Něm toužit. A Bůh miluje člověka, takže jeho touhu po Něm samém nenechává bez odpovědi. I když může přijít jindy a jinak, než my chceme,“ říká.
Později se tato podivuhodná žena stala první zaměstnankyní Mary’s Meals. Organizace, kterou před více než dvěma dekádami založil nesmělý Skot jménem Magnus a která dnes krmí 2,5 milionu dětí po celém světě. Z darů jim pomáhající dobrovolníci připravují jídlo ve školách, kam tyto děti chodí. Často je to jediný pokrm, kterého se jim za celý den dostane.
Milona se jako zástupkyně Mary’s Meals dostala například na přírodními katastrofami sužované Haiti. Největší bídu spatřila možná právě tady.
„Jedna žena mi tam chtěla dát své dítě. Ne prodat, jak to někdy vidíte, ale dát. Krásné půlroční miminko. Evidentně pro něj u sebe neviděla žádnou budoucnost. Sama jsem matka, a tak mi to připadalo strašné, strašné.“
Na Mary’s Meals oceňuje, že nenabízí jen popis takových míst a osudů, ale lidem opravdově pomáhá. „Není to tak, že jedeme na dovolenou a odtud se vrátíme ke svým skvělým obědům,“ říká. I tuto konkrétní hladovějící ženu mohla nasměrovat na místní, kteří jí díky dárcům třeba i z Evropy nabídnou jídlo a lepší budoucnost.
Paní Miloně je dnes 65 let a nedávno odešla do důchodu. Vyjma spolupráce s Mary’s Meals pracuje i pro lichtenštejnského velvyslance u Svatého Stolce v Římě. S vtipem mluví o trochu už rozviklaném těle, ale říká, že si připadá silnější než dřív.
Svého rozhodnutí říct Bohu ano a vydat se na dobrodružnou cestu s ním nelituje. Nejlepší rozhodnutí mého života, hodnotí.
Povídání s Milonou vypovídá o Božím působení v nás. Je plné sdělení o Boží lásce.
„Kdybyste věděli, jak vás Bůh miluje, plakali byste radostí,“ tlumočí slova Matky Boží z Medjugorie. „Je to obrovská úleva poznat, že jsme milováni,“ dodává k tomu. Něha, mír, pokoj, to všechno nacházejí podle ní v Medjugorii i nevěřící lidé.
Volně dostupnou verzi rozhovoru najdete ve všech podcastových aplikacích. Tým Bez filtru pro vás tentokrát připravil českou i anglickou verzi.
Autorka: Lucie Kučerová
Moc pěkné a povzbudivé. Paní má opravdu všechny habsburské rysy. Celý život tíhnu k historii a je mi velmi líto, že věci dopadly, jak dopadly. Rozpadu Rakousko-uherska velmi lituji, jen jsme na to doplatili.