V pracovním životě se věnuje historii, v tom osobním se ale několikrát do měsíce spolu s manželem a ostatními lidmi z komunity Emmanuel modlí za potřeby ostatních. Pavla Cenková hovoří v posledním dílu seriálu V DUCHU podcastu Bez filtru o přímluvné modlitbě, daru proroctví a mnohaletých zkušenostech s charismaty. Co osobně u modliteb prožívá? Jaké příběhy, kterých byla svědkem, ji zasáhly?
První zkušenost s charismaty prožila Pavla v 18 letech. “Tehdy jsem byla na slavnosti vylití Ducha svatého. Šla jsem z modlitby domů a cítila silnou Boží přítomnost,” vzpomíná Pavla Cenková a pokračuje: “Jakmile jsem dorazila domů, rychle jsem vešla do svého pokoje, zavřela dveře a z mých hlasivek se začala vyloženě valit modlitba jazyků. V té chvíli jsem věděla jistě, že tohle jsem si nemohla sama nějak způsobit, nějak to udělat a vsugerovat,” vypráví Pavla a dodává, že patří spíš k racionálně smýšlejícím lidem: “Do té doby jsem doopravdy nevěřila, že bych nějaký dar mohla dostat, přišla jsem si na to příliš normální, obyčejná a málo svatá. Ale Boha toto vůbec nezajímá - jeho zajímá jen náš souhlas a sebeodevzdanost, touha sloužit ostatním.”
Svá charismata potom začala využívat během přímluvné modlitby. Společně s ostatními přáteli z komunity Emmanuel se modlí za lidi a jejich potřeby. “V té přímluvné modlitbě jsou pro mě osobně důležité věci - mít opravdový soucit s tím člověkem a chtít mu opravdu pomoct,” říká Pavla: “A zároveň vím, že mu nemám jak mu pomoct, že mu může pomoct jen Pán Bůh. A že pro něj opravdu něco může udělat tady a teď. Protože je živý, velký a miluje nás.”
Postupem času se k charismatu modlitby v jazycích přidal i dar proroctví. “Určitě to nemá nic společného s předpovídáním budoucnosti. Je to většinou orientováno na situaci, která byla nebo která teď probíhá,” říká Pavla a pokračuje: “Jednou z charakteristik daru proroctví je zjevení nadpřirozené znalosti a skrytých věcí o daném člověku. Já mám často vizuální obrazy. Pro mě je to podobné, jako když člověk vyleze na kopec a vidí krajinu pod sebou. Není to tak, že by člověk slyšel hlasy v hlavě, ale je to nějaká zvláštní forma vnímání, kdy člověk v jedné chvíli něco nazře,” snaží se vysvětlit Pavla. Sama byla během přímluvné modlitby svědkem mnoha silných momentů a uzdravení. Také se za ta léta naučila lépe rozlišit, kdy k ní opravdu hovoří Bůh.
“Jednou jsme byli na adoraci u jedněch sester,” vzpomíná Pavla: “Během té tiché modlitby jsem pak jasně zaslechla - běž za tou a tou sestrou, řekni jí, že ji mám moc rád, obejmi ji a hlavně ji pořádně zmáčkni. Já si pak říkala - to jsem si určitě vymyslela. Je to taky moc obecné - vždyť každý ví, že ji má Bůh rád, navíc je to řeholní sestra. A ještě to obejmutí, vždyť se ani pořádně neznáme,” kroutí hlavou Pavla Cenková a pokračuje: “No každopádně jsem pak modlitbě za ní šla a řekla jí - prosimtě nezlob se, je to možná divný, ale jak jsme se modlili, tak mi Pán Bůh dal pro tebe takový vzkaz. Měla jsem ti vyřídit, že tě má hrozně moc rád a má tě rád asi takhle - a pořádně jsem ji objala. Ona tam stála a říkala - díky. Já si pak venku za dveřmi říkala, to byl teda trapas.. Druhý den mě pak ale ta sestra vyhledala a říkala - musím ti něco říct. Včera v kapli mi nebylo vůbec dobře, dolehla na mě únava a spoustu těžkých věcí. Modlila jsem se proto, jestli by mi Bůh nemohl dát najevo, že mě má rád… A jestli by mi to nemohl dát najevo nějak hmatatelně! Přišlo mi to geniální, protože já jsem vnímala, že ji mám hlavně pořádně zmáčknout,” usmívá se Pavla Cenková.
Jakých dalších svědectví byla Pavla svědkem? A jak podle ní rozpoznat, že nějaký dar nebo charisma máme? Celý rozhovor můžete poslouchat v seriálu V DUCHU podcastu Bez filtru.
Autorka: Alžběta Havlová
Sama byla během přímluvné modlitby svědkem mnoha silných momentů a uzdravení. ……..
Mohla by paní Pavla konkretizovat?